Bylo nebylo, kdesi v asijské stepi se vesele šmelilo. A to tak, že docela dost. A je docela obtížné určit, která z pašeráckých band je zkorumpovanější, mocnější a vůbec celkově „vytvrdlejší“. To, že nejzkorumpovanější je pravděpodobně místní policie si necháme zatím pro sebe a po vzoru jednoho našeho zlidovělého šumaře do toho sami náležitě šlápneme, ať poznáme kus světa. Ve střední Asii jsme totiž ještě nebyli a pokud nás to nepřestane bavit, koukneme se i do Vietnamu.
Hned po příjezdu do této malebné krajiny zjistíme, že jediným schůdným způsobem obživy bude přidat se k jedné z pašeráckých band. Staniž se. Sice se zprvu může zdát, že je těch místních band velmi mnoho (což možná i je), nicméně ve hře se kromě lokálních policejních složek objeví tyto skupiny pouze dvě, celkem tedy tři. A pokud si myslíte, že budete mít na výběr, ke které z nich se přidáte, tak se zase hezky posaďte, protože hra vám vaši roli naprosto přesně a nekompromisně přidělí. No nevadí, alespoň se tedy vyhnete týdennímu dilematu, s kým že to tady budete jedna ruka.
Jelikož je v tomto kraji stálý nedostatek pracovních sil, budete ihned zaškoleni a zapojeni do pašovacího procesu. Nafasujete terénní vozidlo, které docela hodně připomíná standardní autokrosovou buginu a už vám nic nebrání vyrazit do ulic. Ehm, promiňte, chtěl jsem samozřejmě říci: „Hurá do polí“. První dvě mise jsou standardně zaučovací. Tedy ne že by šlo vyloženě o bůhvíjaký tutorial, ale ještě v nich nejde do tuhého. Spíše se zatím jedná -
řekněme - o jakýsi přijímací pojezd (protože se během hry hovoří skutečně velmi zřídka, není obvyklé slovo pohovor až tolik na místě). Dále se už ovšem práší za kočárem, respektive mělo by se prášit.
Cílem hry je, jak jsem se již snažil naznačit výše, propašovat daný kontraband odněkud někam. Dalo by se tedy očekávat, že se setkáme s hektickým závodním běsněním směrem k hraniční čáře ve snaze dojet tam dříve než mě trénovaní pohraničníci rozstřílejí. Daly by se očekávat noční mise na úzkých cestičkách se zhasnutými reflektory a dalo by se také čekat kradmé kličkování mezi terénními vyvýšeninami. Nicméně nejsem si nijak nadvakrát jist, že bychom se toho v případě závodního hitu jménem Smuggler´s Run 2 kdy dočkali. Po celou hru jde totiž, samozřejmě až na výjimky, pouze o jednu jedinou věc: jezdit od táboráku k táboráku. Na začátku mise se rozjedete a podíváte se do horní části obrazovky na něco, co vypadá jako nějaký zjednodušený kompas a udává to směr, kterým se nachází místo, kam zrovna máte dojet. Takže hned poté, co se rozjedete, se podíváte na onen kompas a otočíte váš vůz tak, abyste byli čelem přímo k požadovanému cíli. No, a pak už zbývá jen sešlápnout plyn až na podlahu a upalovat přímo za nosem. Tak tedy dojedete ke žlutému kouřovému signálu, kde náklad naložíte, otočíte se a ujíždíte k červenému kouřovému signálu, kde náklad zase vyložíte. Potom se znovu otočíte, jedete ke žlutému signálu, ... a tak dále a tak znovu. Nejsem si sice vůbec jist, zda jsem ono barevné odlišení nepopsal právě naopak, ale patrně sami uznáte, že v
konečném důsledku to v principu hru absolutně nemění. Cestou se vás snaží "rozhodit" motorizované policejní hlídky, nicméně ty se ve většině případů chovají skutečně takříkajíc pošetile, až vás s tím prostě musím seznámit. Samozřejmě, že absolutně nehrozí nějaké zatlačování do pastí nebo organizované nadjíždění vašeho vozu. Pokud se tedy dostanou do vaší blízkosti (a to tedy rozhodně dostanou, ať už máte jakkoli silné a rychlé auto), je jejich jedinou oblíbenou činností nabourat to do vás na plný plyn, což vás sice občas převrátí na střechu a ztratíte tím potřebný čas (ano, ano, mise jsou časově omezené), ale většinou vás to pouze lehce vychýlí z vaší dráhy. A když si to ke mně „přihasil“ kovboj na čtyřkolém motocyklu a udělal to samé, zaseknutí jeho motorky o mou kapotu a řidičův následný přelet přes můj vůz někam do věčných lovišť mě skutečně rozesmál na hodně dlouho. Výjimku z "táborákového" stereotypu tvoří občas dva typy misí. V první se musíte většinou rychle někam přesunout, přičemž musíte sledovat někoho, kdo vás vede neznámým terénem. A ve druhé musíte za dobu trvání mise přepašovat dané množství kontrabandu dříve než konkurenční gang (po třech vozech na každé straně), což je ve výsledku úplně to samé jako ona "kouřová" session, jen s tím rozdílem, že se po obrazovce prohání více aut a hoří navíc ohně modré, ke kterým vy se svým zbožím samo sebou nesmíte.
Ale abych stále jen nehanil, musím zmínit, že celá tato záležitost se až překvapivě dobře hraje. Všechna vozítka, která si časem odemknete, se chovají docela svižně, zatáčejí pěkně rychle, jsou dostatečně stabilní na to, abyste nebyli každou chvíli na střeše a snesou
skoky z obdivuhodných výšek. Takže v konečném důsledku zjistíte asi až někde u patnácté dvacáté mise, že je to pořád dokolečka to samé a že už vás to vlastně delší dobu ani moc nebaví. Poněkud nedotažené je ovšem stupňování obtížnosti. Tvůrci si nějakým zázrakem uvědomili, že asi nebude stačit pouze zkracovat časové limity, ale že bude potřeba zvýšit obtížnost i jinak. Bohužel podařilo se jim vymyslet pouze dva další způsoby. Jedním z nich je, že pokud má být mise těžší, vyrobili v ní autoři strmější kopce. Pokud se tedy odněkud zezadu shora přižene policejní offroad, kutálíte se ze svahu déle a rychleji, čímž pouze ztratíte více času. Druhým způsobem je snížení dohledu a přidání špatně viditelných překážek. Takže si misi několikrát zopakujete, než zjistíte, že cestou od druhého červeného ohníčku ke třetímu žlutému se asi po deseti sekundách jízdy přímo rovně musíte lehce odchýlit, abyste se vyhnuli šedobílé zdi uprostřed zasněžené stepi.
Graficky hra rozhodně také nijak neexceluje. Nemyslím si sice, že by středoasijská tundra musela být nutně ve fotorealistické kvalitě, ale ona ani vietnamská džungle v pozdějších misích není nikterak ohromující. Navíc bych čekal, že za sucha se bude třeba prášit od kol a naopak za mokra bude moje bugina po celou jízdu zanechávat stálou stopu. Ale ono ne. Zajímavé a netradiční jsou ovšem filmové sekvence mezi levely, které sice nejsou nijak časté, ale hru docela zvedají na alespoň průměru se blížící úroveň. O zvucích se, jak je mým "dobrým" zvykem, moc rozepisovat nebudu. Jsou prostě po celou dobu stejné, nenápadité, je jich docela málo, jejich kvalita je na standardní úrovni. Více skutečně netuším, co bych o nich měl napsat.
Takže ve výsledku zde máme co do činění s docela dobře hratelnou, leč po celou dobu úmorně stejnou hrou. Jistě, Smuggler´s Run 2 je výrazně lepší než konkurence v podobě ; jenomže protože se na našem trhu PlayStation 2 prodává už rok - ve světě (respektive v Japonsku) už to budou téměř dva roky, je na místě očekávat nějaký posun v celkové kvalitě her a na její posuzování si konečně vzít delší metr. Děkuji za pozornost.
| Smuggler’s Run 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
