Sportu je na naší černé skříňce přehršel. Samý americký fotbal, NBA, NHL a vše pokud možno od nejaktivnějšího kupce herních vývojářů. Tenis však EA zřejmě moc neláká, a tak se hozené rukavice zhostili neméně aktivní Japonci ze společnosti Namco v pokračování Smash Court Tennis Pro Tournament s pořadovým číslem 2. Po pravdě řečeno, po všech těch Tony Hawcích, amerických fotbalech a jiných sportech je tenis příjemná změna. Co se však dá na tenise vylepšovat, potažmo čím nás může překvapit?
Hned na začátku některé nejspíš zklamu. Přestože jsem osobně nehrál první díl, podle mých informací se ve "dvojce" nejedná o žádné převratné změny, snad jen kromě koupě licence Wimbledonu a zainteresování hráčů zvučných jmen jako Kounikovová, Williamsová, Federer či Hewitt. Nerad bych se však mýlil a tak se pojďme podívat na celou gamesku tak, jako by žádný první díl neexistoval.
Hned v úvodu na nás vybafne nijak převratná, avšak ani nikoho neurážející animace hráče, vstupujícího na kurt, titulky, znělka a… menu. U toho se zastavíme. Nápadně totiž připomíná menu z Virtua Fightera 4, a to včetně echa průvodního hlasu
nebo jinglu nad každým tlačítkem. Nebudeme to zdržovat. Menu je jednoduché, jasné a dává nám na výběr z několika typů her. Tutorial, Exhibici, Arcade mód, Trénink, Challenge a kariérní a vlastně nejoriginálnější mód Pro-Tour. Oproti prvnímu dílu zde máme ještě jakýsi šmírácký Spectator mód, ve kterém můžeme nerušeně sledovat úsilí ostatních na kurtech pomocí přepínatelných kamer (cože? Já říkal, že se k jedničce vracet nebudeme? Ok, už to nikdy neudělám).
Ke každé přípravě na zápas patří řádný trénink. My se nejprve naučíme hráče ovládat v tutorialu, naučíme se nějaké základní údery a vůbec všechny ty věci, které potřebujeme k tomu, abychom vůbec udrželi míček na raketě. Po dokončení budeme obšťastněni několika cennými experience body pro začátek. Ano, experience points. Nejiné než ty z RPG her a právě tyto body dělají z vaší figurky, kterou si před vstupem do šampionátu můžete libovolně nadefinovat a vytvořit si třeba hezčí Kurnikovovou, neustále se vyvíjející postavu. No dobrá, jisté prvky RPG tu jsou. Nejedná se tudíž o bezduché mlácení do míčku, ale o přirozený vývoj, na kterém se podílí hráč samotný.
Protože jsem nikdy tenis nehrál a z podobných sportů se kamarádím jen s o málo mladším kolegou squashem, netušil jsem, v čem spočívá trénink v tenisu: trefování se do hromady míčků pomocí správného natočení už tak citlivého analogového ovladače (pro hráče zvyklé na klasická tlačítka to bude nejspíš horor), co nejrychlejší vracení míčků, likvidace trenažérů a další, většinou i zábavné činnosti. Když budete úspěšní a vyhrajete aspoň nějaký ten zápas, budete logicky potřebovat i tužší výcviky. Přibudou další typy tréninku (např. trefování se do trenažérů) a ty původní budou o to složitější. Nechme však trénink, už toho beztak máme dost. Vrhněme se raději do víru bílého sportu.
Když přejdeme klasické módy, kde si můžeme zahrát "jen tak" nebo s kamarádem přes multiplayer, zbude nám originální Pro-Tour. Co může být na tomto módu tak originálního? Nehrajete totiž celé gamy nebo sety, nýbrž sledujete, jak se vyvíjí vaše vlastní hra, kde sice výsledek zčásti závisí na houževnatosti spoluhráče, ale v jistých klíčových okamžicích vás hra zapojí do hry s určitým úkolem. Při téměř prohraném setu vám dá šanci obrátit výhru na vaši stranu, požádá vás o vyřazení soupeře pomocí přesného esa, budete vyzváni ke dvěma za sebou jdoucím výhrám, zkusíte si přesné podávání nebo se pokusíte o nejméně 20% úspěšnost jednotlivých úderů. Osobně doporučuji přepnout si kameru, která snímá hru, do sníženého úhlu. Přestože pohled na hřiště se zdá
méně přehledný, od té doby se mi začalo dařit a měl jsem lepší odhad místa dopadu míčku. Věřte mi, po několika hodinách nadávání už budete vyhrávat jeden set za druhým, upgradovat vlastnosti hráče a vyhrávat velké šampionáty jako US Open, Australian Open nebo Wimbledon. V menu jsou též samozřejmostí možnosti volby hudby, typu hřiště, jména a vizáž hráče, dokupování nových triček, bot, trenýrek a dalšího fetiše, karet hráčů a po vyhrání důležitých zápasů i možnost přidání nové kamery, čímž získáte další možné úhly snímání hřiště při replayích. Výběrová tabulka nebo spíš kalendář akcí, který se nám ukáže před zápasem, nabízí možnost vstoupit do turnaje, který je zrovna na programu nebo (v případě, že například nemáte dostatečnou kvalifikaci k onomu konkrétnímu zápasu) dát přednost tréninku a akci vynechat.
Tak. Jak se to hraje už víme. Ale jak to celé vypadá? Grafika dech zrovna nevyráží, ale průvodní animace po jednotlivých setech při výhře nebo při prohře nevypadají zas tak špatně, přestože se jedná o in-game videa. Prostě průměr. Co však nikoho nenechá chladným jsou šíleně odfláknutí fanoušci. Zapomeňte za 3D obecenstvo v aréně Virua Fightera. Zde je jinak celkem akceptovatelná bitmapa tleskajících fanoušků, jejichž počet framů jsou toliko dva. Nezlobte se na mě, ale přestože je to maličkost na pozadí, dokáže celkem surově vyrušit jinak celkem vyvedené animace hráčů.
Příliš bych se nezastavoval u muziky. Ta je, stejně jako v jedničce (já vím, já vím…), jakousi podivnou směsicí jazzu a groove, podivně zkombinovaných do jakýchsi jinglů. Osobně mě tyto vítězoslavné árie příliš neuchvátily, přestože si ale na druhou stranu dost dobře nedokážu představit, jakou muziku bych si při tenisu vlastně přál.
K dobru však připisujeme velmi rozmanité a podrobné statistiky, podle kterých bychom si mohli udělat detailní rozbor a opravdoví fandové se zde dozví i takové, pro smrtelníky nepodstatné, věci jako je rychlost míčku, čísla bot hráčů, či teplota jejich těl v jednotlivých fázích turnaje. No dobrá, to přeháním, ale ony statistiky jsou opravdu podrobné. Profíci a šťouralové si mohou podrobně prohlédnout a prostudovat všechny titěrnosti ohledně daného gamu.
Smash Court Tennis je typem hry, která vás nenechá vaší konzoli jen tak vypnout a budete se stále marně snažit porazit tu zatracenou "Kurníkovovou". K tomu se vám budou na hřišti prohánět velmi realistické postavičky, hrát průměrná muzika a nervy drásat zbytečně zdlouhavý loading jednotlivých zápasů. Prostě, proč si huntovat tělo, když můžeme sedět pěkně v teple, což? Každopádně se ale jedná o tenisovou hru, která jako první dokáže již docela rozumně konkurovat téměř nedostižnému Virtua Tennisu. Není sice tak intuitivní, ale řekl bych, že je o nějaký ten kousíček realističtější.
| Smash Court Tennis Pro Tournament 2 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
