Scrapland - futuristické GTA?

Známý designer American McGee znovu vytvořil hru, které byste měli věnovat minimálně špetku své pozornosti. Jde opět o nápaditou záležitost. Ale je skutečně tak skvělá, jak tvrdí autor, který jí koncepčně neváhá přirovnat ke Grand Theft Autu?

Názory herní komunity na vývojáře Americana McGeeho se různí. Jedna skupina, dost možná ta početnější, tvrdí, že jde pouze o chvástavého člověka, který si po nevýrazné kariéře v iD Software hnedka dovolil nasolit před první vlastní titul – převod Alenky z Říše divů do říše virtuální své, pseudonymem zavádějící jméno. Druhá partaj zase naopak deklaruje jeho důraz na originalitu a nápaditost jeho titulů, přičemž argumentuje právě psychedelickou Alenkou. Této hře velmi slušné kvality přiznat musíme, přesto si ani mnohem větší kádři herního průmyslu nedali do názvu první, ba ani druhé hry své ctěné jméno. Inu, pravda bude asi někde uprostřed a vedle toho, že je American do jisté míry vizionářem, nechybí mu ani trochu větší dávka exhibicionismu. Nechme ho přitom, hlavně ať se mu daří nás bavit! U projektu Scrapland, s nímž nově spojil jméno, sice zastával jen roli konzultanta a producenta, originalitě dal ale znovu zelenou.

Podobnou zápletku jsme tu už pěkných pár pátků neměli a minimálně její úvod hodně svěže a zajímavě.

Podobnou zápletku jsme tu už pěkných pár pátků neměli a minimálně její úvod vypadá hodně svěže a zajímavě. Posuďte sami: ocitáte se na značně rozlehlém asteroidu Chimera, což by ještě nebylo nic tak objevného, ostatně do vesmíru se dostáváme v každé druhé hře. Mnohem zajímavější je život a infrastruktura Chimery. Lidé zde už totiž nepatří ani do učebnic dějepisu – roboti naplnili katastrofické vize dnešních spisovatelů, začali samovolně myslet a vyústění nemohlo dopadnout jinak než jejich kompletním osamostatněním. Přesto svět Chimery působí vesele. Plechově, ale zábavně. Asi byste se ani nebránili podrobné sondě do jeho útrob, avšak už v samém úvodu budete svázáni poměrně lineární dějovou linkou, která vás sice po planetě hezky provede, ale mnohokrát omílaný free-form systém známý z GTA 3 se nekoná, ačkoliv na nedotažené náznaky je možno narazit.

Pro tentokrát se naším alter-egem stane sympatická plechová pixla – robot D-Tritus, který na Chimeře vykonává nejpodřadnější povolání ze všech. Celkem nás překvapilo, že si tento nechvalný status vysloužilo novinářské řemeslo, ale po seznámení se souvislostmi je vše jasné. V robotickém světě totiž není v podstatě o čem psát – politická situace by nám svou stabilitou mohla jít příkladem, sportovní klání se nekonají a dokonce se ani nijak nevraždí. Všichni totiž vědí, že je to zhola zbytečné – po „zabití“ robota, jež prakticky spočívá jen ve vymazání jeho dat, jelikož nádoba je nahraditelná, se nejde na pohřeb, nýbrž do centrální databanky, kde se myšlení každého jednoho robota pravidelně zálohuje a v případě jakýchkoliv problémů není problém ho obnovit. V tomto kontextu zní vražda místního arcibiskupa jako aprílový žertík, ale ve chvíli, kdy povolané osoby dorazily k databance a místo arcibiskupových kilobajtů našly jen prázdné místo v matrixu, rozhostilo se obří pozdvižení a vedle pátrání na podobné případy logicky netrénovanných bezpečnostních složek, se vydává i D-Tritus na lov svého prvního sólokapra. Že v jeho roli sehrajete rozhodující úlohu jistě nemusíme připomínat.

American jede dál!

Kdo se domnívá, že American McGee usne na vavřínech, i když jich zatím moc nemá, ten se mýlí na celé čáře. Tenhle chlapík má, jakožto správný vizionář, totiž rozpracováno hned několik slibných titulů. Do říše temných pohádek, kde se mu zadařilo s Alicí, se chce vrátit projektem American McGees Oz. Tuhle hru už jednou zrušil, ale nedávno na ní opět začal naplno pracovat. Kupodivu zlanařil i nějakého spisovatele, aby mu podle hry napsal knihu a podle všeho se i jedno z hollywoodských studií uvolilo k realizace filmového projektu. To je hodně zajímavé, ale mnohem méně pravděpodobné. Budeme rádi, když American dotáhne do konce aspoň hru. Zatím je nejpravděpodobnější datum vydání v roce 2006. Pořádně krvavé jsou i pohádky od bratří Grimmů – tedy ideální látka pro McGeeho. Tento titul je ale ještě v předprodukční fázi. Ale asi nejzajímavější chystaná záležitost nesoucí nejen jméno Americana, ale i George Romera, je hra na motivy hororů tohoto kultovního režiséra. Romero však o gamese vůbec nic neví, takže jsme fakt zvědaví, co z toho vyleze.

S přibývajícími mrtvolami se hra rozjíždí na plné obrátky a na světlo světa začínají vyplouvat první informace spekulativního charakteru – stojí za vraždami zhrzený člověk? Stejně rychle jak okouzlení z příběhu přijde, tak i opadne, poněvadž se děj a koneckonců celá hra brzy ocitá v dýchavičné fázi, kdy narážíte na spoustu hluchých a stereotypních míst, jen čas od času oživených nějakým tím zábleskem úvodní spokojenosti. Design je postaven na sérii úkolů rovnoměrně rozdělených do dvou herních stylů, v nichž má základ právě ono neoprávněné přirovnání ke GTA. Bystřejší již tuší, že vedle pochodování a střílení po svých využijeme i pořádných strojů. V tomto případě jde o futuristická vznášedla, jejichž výběr je však striktně omezen, na druhou stranu, létání v nich velice výživné a zábavné. Každopádně skladbou questů by autoři neohromili ani hrobníkovu lopatu, natož pak nás – náročné hráče. Co vás tedy na této parketě čeká? V první misi dostanete zadáno zmocnit se plánů starostova plavidla. Ve druhé si pak musíte obstarat vznášedlo vlastní a prostřednictvím třetí mise ho při úkolu sestřelit dvacet policejních protivníků využijete. Mezičas mezi misemi je v podstatě nulový. Někdo může tento trvalý a dynamický spád považovat za výhodu, příznivci nelineární struktury nad ním ovšem z výšky ohrnou nos.

Pravda, hra je příjemně nenáročná a k odreagování se hodí více než dobře, ale chybí jí prostě hloubka, jíž bychom na takto dobře vystavěném pozadí čekali. Úkoly se po chvíli začnou až nepříjemně opakovat – na profláklý typ „někam dojít a tam něco získat“ narazíte až nepříjemně často, v druhé fázi hry pak jde pro změnu o honičky a střílení mezi mrakodrapy. Jen hodně zřídkakdy se objeví něco objevnějšího. Pokud se chystáte hru pařit třeba pět hodin v kuse, důrazně vás od toho odrazujeme, protože prostě upadnete do stereotypu a hru brzy zavrhnete. Naopak, v případě, že si k ní sednete na hodinku a splníte si pár úkolů, jejich podobnost vás až tak štvát nebude. Nebáli bychom se dokonce říci, že budete i spokojení. Scrapland překvapuje svojí délkou, jež dosahuje zhruba dvaceti hodin herního času, což je v dnešní době suma úctyhodná. Nebýt misí prohnaných generátorem, skákali bychom asi do stropu.

Pravda, hra je příjemně nenáročná a k odreagování se hodí více než dobře, ale chybí jí prostě hloubka, jíž bychom na takto dobře vystavěném pozadí čekali.

Rozhovory jsou občas příjemně vtipné, jindy zase obsahující spoustu zbytečného balastu. Celkově však platí, že by postavám neškodila silnější charakterizace a vůbec kontinuální vývoj, jenž ve většině případů končí a padá s faktem, že se jen s minimem NPCček setkáte podruhé nebo potřetí. Část hry probíhající „na vlastních nohách“ staví převážně na změnách identity, což je ostatně skvělá věc známá již z Messiah. Vzhledem k obecné linearitě hry se s velkým vymezením budete muset vypořádat i zde, i tak jde ale o zpestření nepříliš často vídané, tudíž i námi vítané. Většina situací vyžaduje změnu vzhledu. Tak například robůtek u výtahu nepustí do přísně střežené policejní zóny nikoho neuniformovaného, hledaný úředník je ochotný mluvit jen s lidmi své kasty atd. Proměníte se ale i v těžce vyzbrojené vojáky, biskupa…Celkem je k využití zhruba patnáct plechových schránek, které se vám postarají o zábavu. Pokusit se o podobné převtělování ve free-form prostředí by znamenalo bezkonkurenční dobrodružství, ovšem i takhle je o co stát, to mi věřte.

Souboje vznášedel ve futuristické zástavbě připomínají tak trochu zjednodušený Descent, což je rozhodně pochvala. Pořádně si zalétáte, zastřílíte, uchráněni nezůstanete ani různým sledovačkám nebo čistokrevných závodů. Plavidlo se ovládá velice jednoduše směrovými a několika dalšími tlačítky, které kromě střelby mění munici, vrhají zvláštní nálože atd. Power-upy nacházíte celkem často. Příjemné je automatické zaměřování, bez něhož si letové sekvence jde představit jen stěží, jelikož se oponenti pohybují skutečně rychle. Zároveň smíte vlastnit až devět vznášedel, které můžete libovolně měnit. To je celkem užitečné vzhledem k jejich rozdílné využitelnosti v určitých situacích. Tak třeba těžce obrněný a vyzbrojený kolos nemá moc šancí v závodech, naopak mrštný kluzák si neporadí s desítkami protivníků. Stroje si u odborníků smíte nechat vylepšit a v oblastech trupu, pohonu a šesti zbraňových systémů si loďku upravit k obrazu svému. Lepší upgrady získáváte postupem v dějové linii a něco bonusové výbavy si můžete vydobýt i skrz vedlejší úkoly. Takovou třešničku na dortu představují jakési „šílené sázky“ – třeba zabít v kůži biskupa deset nepřátel, přičemž poté proti vám v aréně stane opravdu hodně silný boss.

Souboje vznášedel ve futuristické zástavbě připomíná tak trochu zjednodušený Descent, což je rozhodně pochvala.

Multiplayer nabízí několik modů, avšak ty se v naprosté většině případů zvrhnou v nepřehlednou taškařici. Grafika může na první pohled působit jednoduše a skutečně k úzké špičce nepatří, ale mnohem důležitější je to, co autoři s enginem dokázali vykouzlit. A zde se jim jejich práce povedla na jedničku! Chimera je opravdu atmosférických světem budoucnosti s hodně zvláštním nádechem robotiky. Na druhou stranu spousta věcí vypadá jako vystřižená z naší reality, výsledek je tak příjemně obskurní.

American McGees Scrapland mi mou recenzentskou úlohu zevrubně zhodnotit hru v ničem neulehčil. Je totiž kontroverzní jako máloco v poslední době. To však naštěstí neznamená špatný. Jen jsme možná čekali ještě o něco více. Zpočátku zajímavý příběh o podřadném novináři v robotickém světě zaujme, ale rychle ztratí dech, stejně jako se nepříjemně často opakují cíle úkolů. Ale převtělování do jiných entit a parádně akční vzdušné přestřelky převažují misky vah přeci jen do kladné části. Pokud od hry nečekáte zázraky, budete spokojení!