Rayman Origins je možná až příliš klasickou 2D hopsačkou

Známá postavička z hopsaček Ubisoftu se vrací ke svým začátkům, tedy i ke 2D zpracování. Přesto na pohled vypadá skvěle. Obsahuje i pár zajímavých nápadů, ale ty soupeří s příliš tradicionalistickým přístupem a ne zrovna nejnižší obtížností.

Raymana není těžké prokouknout. Nemá totiž paže a nohy, a tak mu dlaně a chodidla levitují ve vzduchu kolem těla. I přesto je to rozený sympaťák a blýsknul se v již několika slušných videohrách. A v Ubisoftu se rozhodli, že Raymana vrátí k jeho kořenům, což zní dobře jako reklamní trik, ale tentokrát to i pro hratelnost znamená hodně.

Původní Rayman byl totiž dvourozměrnou hopsačkou a po několika trojrozměrných dílech se tento koncept vrací. Dokonce je nám v příběhu vysvětleno, proč nemá Rayman všechny končetiny v pořádku. Když rostl, tak neměl dostatek Lumů, stvoření z čisté energie. Tak už alespoň všichni víme, proč se za nimi Rayman v každé hře tak žene.

Příběh tu však nehraje téměř žádnou roli, což vůbec  nevadí. Hra je totiž celá protkaná vtipnými situacemi, humorem a nadsázkou, které jsou zde mnohem důležitější. Smát se budete často, ale taktéž vztekat.

Dvourozměrná hopsačková hratelnost mluví za vše: Rayman přeskakuje plošiny, věší se za liány, vozí se po plošinách, odráží od stěn a po celou dobu skáče sem a tam. Po osvobození několika víl se zpřístupní i jeho další schopnosti jako běhaní po zdech, létání za pomoci šikovných ušisek, plavání nebo zmenšování se do úzkých prostor.

Úrovně jsou nesmírně živé, prostředí se v nich mění a vy se budete často graficky efektně přesouvat z jejich pozadí do popředí a naopak. Hratelnost však vždy zůstane pravověrně dvourozměrná. V úrovních jsou taktéž ukryty tajné lokace a místnosti, jejichž odhalení vyžaduje více důvtipu.

Úrovně jsou plné nejrůznějších mechanismů, které odemykají cestu dál, ať už jde o tlačítka, páčky nebo divotvorné rostliny. Některé objekty lze zničit a dostat se tak dál, jiné předměty, jako například bubny, vás zase třeba automaticky po kontaktu odpálí do větší výšky. Rayman likviduje protivníky jako v klasických hopsačkách, tedy skokem na hlavu. Ale dojde i na facky a kopance. Vše je ale ztvárněno humorně a nenásilně, takže je hra vhodná i pro děti. Manuálně zručné děti, ale k tomu později.

Úrovně jsou tematicky laděné, podíváte se do džungle, hudebního prostředí plného not a bubnů, podvodního světa i do zamrzlých úrovní. Výběr levelů probíhá na přehledné mapě, kde můžete snadno přecházet i mezi jednotlivými světy. Ne všechny úrovně jsou ale automaticky přístupné, pro jejich kompletní odemknutí je zapotřebí nasbírání všech Lumů ze všech levelů(!).

Sběratelé si tak přijdou na své a často se budete do jednotlivých úrovní vracet. Nasbírat všechny Lumy je věc extrémně obtížná, ale nasbíráte-li jich dostatek, získáte i zuby (další věc ke sbírání) a dostanete se i do hororového světa plného zombie babiček.

Za úspěšné hraní získáte nejenom nové úrovně, ale taktéž nové postavy. Rayman Origins totiž nemusíte projít v kůži jeho hlavního hrdiny, ale i několika jeho přátel. Chybět nemůže prostoduchý žabí sympaťák Globox, známý snad ze všech Raymanových dobrodružství, stejně jako malincí Teensies. Postupem času získáte přístup k dalším postavám, které můžete během hraní kampaně libovolně měnit.

Hra má jen jednu obtížnost a nutno říci, že není úplně nejjednodušší. Ve skutečnosti je totiž docela těžká, se všemi těmi propastmi, ostny, nepřáteli a dalšími nástrahami, kterými je hra protkaná. Často budete úseky znovu a znovu opakovat, umírat a frustrovat se, zatímco další segment hry může být jednodušší, nebo vám prostě víc sedne a projdete ho bez větších problémů.

Křivka obtížnosti však s postupem času strmě stoupá, a to ještě nesmíme opomenout závěrečné bossy, kteří dokážou pořádně zatopit. Některé levely navíc musíte projít co nejrychleji, v podstatě v časovém limitu, takže se budete snažit zapamatovat přesný postup úrovní. Ten pak budete opakovat co nejpřesněji, než daný úsek konečně projdete.

Je to frustrující, ale pokud vás hra bude bavit, pak je to stále v rámci snesitelnosti. Rayman Origins totiž má sice jen jednu obtížnost, ale taktéž šikovný systém záchytných bodů. Díky nim je naštěstí opakování problémových úseků mnohem snesitelnější.

I když je Rayman Origins klasickou 2D hopsačkou, obsahuje kooperativní multiplayer až pro čtyři hráče. Do vaší hry se další lidé mohou kdykoliv připojit a odpojit, rozehraný obsah se ukládá jen v hlavním zvoleném profilu. Více hráčů si může při postupu i pomáhat, například v odrazech nebo při stoupání na hlavu, díky čemuž se dostanete výše.

Udělali z komára raketu

Příjemným rozptýlením mezi klasickými hopsačkovými levely jsou úrovně, kde si osedláte obřího komára a proletíte se s ním. Hratelnost se v těchto chvílích mění na tradiční střílecí akci stylu "2D raketka", jakou známe třeba z klasické série R-Type. Komár totiž střílí a dokonce umí nasát nepřítele a později jím vrhnout. Samozřejmě dojde i na uhýbání projektilům a na komárovi se nevyhnete ani bossům.

Čím ale Rayman Origins uchvátí na první pohled, je barvitá a nesmírně detailní dvourozměrná grafika. Pomocí UbiArt Framework, nového grafického enginu přímo od Ubisoftu, na hře pracuje jen několik grafiků, kteří vše ručně malují. Když začaly práce na hře, grafiků bylo podle hlavního designéra Michela Ancera jen pět. Na UbiArt je zajímavé i to, že na něj dostal vydavatelský dům dotace od francouzské vlády.

Svou úlohu zvládá bravurně, animace je neuvěřitelně hladká, barvy syté a prostředí plné animovaných detailů. Zkrátka radost pohledět. Jediná možnost, proč by se vám tato hra nelíbila, by byla jen ta, že jste zatvrzelí odpůrci dvourozměrného vzhledu videoher.

Raymanovi také kromě občas příliš vysoké obtížnosti škodí i to, že je až příliš klasickou 2D hopsačkou. Jde sice o výraznou hru, která má zajímavé nápady, ale že byste se v ní dočkali kupy nového, to se říci nedá. Podobných hopsaček jsme už prostě hráli více, i když je tato kvalitní. Někoho také může odradit vyšší cena, spoustu neméně kvalitních zástupců tohoto žánru lze z Xbox Live stáhnout za podstatně menší obnos.

Raymanovi tak návrat k jeho kořenům neuškodil, i ve dvou rozměrech stále válí, jen je jeho nejnovější dobrodružství trochu obvyklé a obtížnější. Ale ta barvitá grafika zvládá divy.