Pirate Hunter (původně oznámený jako Tortuga) je mezi očekávanými tituly letošního podzimu a zimy jako Popelka. Nemá výrazné jméno, přestože jeho autoři už některé opravdu vynikající hry zplodili, není hypován až do nebes marketingovými odděleními, dost možná se ani legálně nedostane do českých krajin. Má prostě všechny předpoklady pro to, aby byl rekordní rychlostí zapomenut dějinami. Týdenní pobyt ve světě mocných králů, guvernérů, obchodníků, pirátů, bukanýrů a obrovských pokladů ukrytých na nejnedostupnějších místech ovšem ukázal, že by to byla škoda.
Pirate Hunter je rozdělen do čtyř období, která zároveň znamenají zvyšující se obtížnost a postupně též možnost hry za různé národy. Hráče tento mix strategie, RPG i námořní akce zavádí do období 15. – 17. století, přičemž dějištěm vzestupů a pádů kapitána dobře vybavené barkasy je oblast západních kolonií, Karibik, s velkými ostrovy Kuby a Haiti, malými drobky uprostřed oceánu (Trinidad a Tobago, Sv. Martin a další) – a samozřejmě pobřežím Floridy, Mexickým zálivem a severem Jižní Ameriky. Cílem každého scénáře je zabrat pro svou zemi tři nepřátelská města během deseti let hraní, nicméně to je ze začátku tak vzdálená budoucnost, že prakticky nemá smysl o ní uvažovat.
Nejprve je nutné vydobýt si slušnou pověst vítěznými boji na moři, lovením známých pirátů a bukanýrů, zručným obchodováním a taktéž plněním úkolů vedlejších, avšak neméně důležitých z hlediska finančního i zlepšení reputace.
Vše se odehrává v zásadě ve dvou rozdílných módech. První z nich se týká přístavů a měst. Kapitán lodi (či celé flotily) kotvící v guvernérském městě má široké možnosti. Na obrazovce zpracované podobným stylem jako v Heroes of Might & Magic může vejít do řady funkčních budov. Hospoda umožní zahrát si zjednodušené kostky a v případě štěstí získat nějaké ty chechtáky do soukromého bohatství, čas od času pak zde lze nalézt sdílného človíčka s kouskem mapy pokladu, zajímavou informací, či vedlejším úkolem, jenž umožní si trochu přivydělat. V docích lze za mnohdy nekřesťanské částky opravit případná poškození na plavidlech, bohužel však vždy jen na všech zároveň, tedy v případě velké flotily to znamená, že není možné opravit jen některou z lodí, a tak nedostatek peněz znamená prakticky zkázu všech.
Dobrý obchodník i bojovník nezapomenou jistě navštívit tržiště.
Tam lze jednak nakoupit určité množství děl (to jen v rozvinutějších koloniích) a tří druhů munice, na stejném místě pak nabírají verbíři nové lidské síly na palubu a případně též osadníky připravené přesídlit do jiného města, kde je jich potřeba. Mnohem širší nabídka se však rozvine na druhé záložce, která se týká obchodu. Surovin, s nimiž mohou obchodníci šmelit, je skutečně obrovské množství – od základních potravin (mouka, maso, ryby, brambory) přes alkoholické nápoje (rum, víno), koření a různé plodiny (tabák, sůl, bavlna) až po hotové produkty (oblečení, pálené cihly). Města jsou živá, každé z nich má vlastních pár komodit, které těží či vyrábí. Ty se v něm vyskytují ve větším množství. Naopak některých má třeba nedostatek – a na těch je možné vydělat. Toto se nicméně radikálně mění v průběhu času. Města, jsou-li často navštěvována agilními obchodníky, ekonomicky i lidsky rostou, začínají zpracovávat nové suroviny, čas od času je někdo přepadne a vyrabuje, na čemž pak může obratný podnikatel vydělat obrovské jmění (zdecimované obyvatelstvo vydá za zásoby jídla umožňující přežití i poslední zásoby peněz). Ekonomický model v Pirate Hunteru je opravdu výtečný a nabízí spoustu možností k obchodnickému vyžití.
Tím ale důležitá místa ve městě nekončí.
Potěší určitě přehledná tabule s vypsanými odměnami na vybrané známé piráty, dle níž se lze orientovat v lovecké činnosti, důležitou součástí guvernérských měst je pak pokladnice, pro velitele flotily klíčové místo. Lze tu totiž prodat své lodi až na jednu, čímž extrémně stoupne morálka námořníků a vyřeší se finanční problémy. Konečně (před)poslední je sídlo samotného guvernéra, který se rád nechá navštívit, nabídne zajímavé informace a v případě zájmu též úkoly v zájmu své země, kterými si hráč může výrazně přilepšit finančně, zlepšt vztahy s danou zemí a ještě se posunout blíže hlavnímu cíli scénáře. Občas se dokonce stane, že si guvernér některého ze svých admirálů oblíbí natolik, že mu nebude váhat nabídnout svou dospívající dceru za manželku. To je pak ve městě velká sláva, která pro hráče samotného sice nemá většího významu, zpřístupní mu však další budovu rodného domu, kam je možné zajít pro trochu útěchy, nezávazný pokec a nejnovější, leckdy užitečné, drby ze společnosti.
Druhou zásadní částí hry je pohyb po moři. Ten se odehrává na velké mapě, na níž jsou vyznačeny ostrovy, města (do nich lze zajet, pouze si je z dálky prohlédnout, či dokonce na ně zaútočit) – a po níž se prohání řada dalších flotil. Jednak jsou to lodě obchodnické, které lze přepadávat a okrádat
(ale pozor na reputaci u jednotlivých národů), dále vojenské flotily, bukanýři a samozřejmě též piráti různé síly a proslulosti. Dojít může v zásadě ke dvěma druhům konfrontace – přátelské výměně pozdravů s kapitánem cizí lodi, či trochu méně přátelskému souboji.
Lodní bitvy jsou zpracovány trochu podivně. Ať má hráč v rukou jakkoli velkou flotilu, do boje může vyslat jen jednu loď, to se ovšem netýká nepřítele, který si poslouží klidně čtyřmi plavidly. Trochu nefér ve chvíli, kdy není možné využít třebas osmičlennou armádu – a zcela nesmyslné rozhodnutí vývojářů. Sám boj je značně akční, důležité je chytrým pohybem a střelbou protivníka buď zničit fyzicky a potopit jeho loď, nebo zdecimovat posádku, zahákovat se a loď zajmout či vykrást. Využít je třeba větru, obratného manévrování a tří druhů munice do děl – velkých koulí, které ničí přímo trup lodi, menších, jež způsobí zkázu posádky, a speciálních spojených, určených na trhání plachet a tedy snižování rychlosti a obratnosti lodi. Podobný soubojový systém je použit i pro dobývání měst, kdy je nutné zničit všechna přístavní děla za pomoci vlastních lodí, tady naštěstí lze použít více lodí postupně, takže ani město s deseti dělostřeleckými bateriemi náporu neodolá.
Úkoly jsou velice variabilní, obsahují hon na známé piráty či bukanýry, embargo měst (což značí číhání před daným přístavem a ničení všech obchodních lodí, které by ho chtěly navštívit), převážení důležitých dokumentů, léků pro nemocné, vyslanců, zjišťování informací o stavu nepřátelských měst, honu na piráty v určité oblasti, zajišťování surovin pro vyrabovaná města, objevování potopených lodí, v pokročilé fázi pak i dobývání měst za účelem anexe a připojení k vlastnímu národu. Zkrátka a dobře, v tomto směru nuda dlouho nehrozí.
Zatím se Pirate Hunter zdál jako takřka dokonalý mix strategie, RPG a námořní akce. Nicméně ani on se nevyhnul některým závažným nedostatkům. Naprosto podivně je vyřešeno zacházení s posádkou. Té se neustále, bez ohledu na hráčovy akce, snižuje morálka. Zvýšit ji lze jen velmi mírně vítězným námořním soubojem, zdaleka to ale nestačí, a tak je v pravidelných intervalech nutné zbavit se celé flotily s výjimkou jedné lodi a začít prakticky od nuly (byť se zachovanou dobrou reputací). Velice otravně pak brzy začnou působit námořní bitvy. Ve chvíli, kdy se hráč dostane ke kvalitnějším plavidlům (galleony, velké křižníky…), stanou se i třebas půlminutová či minutová vyrušení v podobě boje se slabými piráty nepříjemným narušením plynulé hratelnosti.
Nějaká funkce umožňující výsledek boje vygenerovat automaticky by zábavnosti velmi prospěla. Po takových deseti hodinách navíc dochází k nástupu stereotypu. Víceméně všechny typy úkolů už byly před hráče postaveny, viděl už všechna města, zažil už obrovské množství bitev – a Pirate Hunter bohužel už nemá moc co víc nabídnout. Škoda, že se všechny čtyři scénáře odehrávají ve stejném prostředí Karibských moří, zvýšená obtížnost rozhodně není motivací, proč se po úspěšném zdolání prvního scénáře pouštět do dalších, až na drsnější piráty a bukanýry stejných.
Pirate Hunter neohromí ani audiovizuálně. Hudba, která je ze začátku líbivá, se začne velmi brzy opakovat. Není nijak zvlášť vtíravá, takže to ani moc nevadí, ale je jí zatraceně málo. Grafika je pak dvojrozměrná, vcelku roztomilá, nicméně technicky dost zaostalá. Města vypadají výtečně, stejně tak i pevnina, ale trojrozměrné lodní bitvy jsou vyloženě ošklivé, modely lodí obrovsky osekané a efekty prakticky jen ty nejnutnější. Najít tady něco aspoň chvalitebného by chtělo skutečně sherlockovskou lupu.
Výsledkem posledního snažení sympatického studia Ascaron tak je titul s atraktivní námětem, vcelku dobrým game designem, který není ze začátku přeplácaný, na druhou stranu, příliš se nerozvíjí a po deseti patnácti hodinách hraní už nemá co nabídnout. Každopádně se i s přihlédnutím k docela nepříjemným chybám jedná o velmi příjemné překvapení podzimu, nenápadnou, ale dobrou námořnickou strategii.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
