|
|
Perfect Ace může sloužit jakožto modelový příklad, kterak rozhodně nedělat žádnou hru. Zatímco ostatní tituly tohoto žánru nabízí propracovanou sezónu, ba i vývoj hráče, Perfect Ace zůstává u jakéhosi ušmudlaného turnaje a šampionátu, kde se člověk musí stereotypně probíjet přes hordy tenistů, aniž by zápasy proti nim cokoliv pojilo. Samotní hráči by prý měli pinkat každý jiným stylem a mít své přednosti na různých površích, ve skutečnosti jsou ale jen klonem jednoho univerzála. Kdo chce, může si v editoru přepsat jejich smyšlená jména (licence dnes stojí slušný balík), jelikož však hra pochází z P2, musí člověk pracně procházet všechna písmenka, místo aby je jednoduše naťukal na klávesnici.
Hra respektuje dnes klasické čtyřtlačítkové ovládání, dokonce existují viditelné rozdíly mezi normálním a třeba seknutým úderem. Jenže – to by si míček nesměl lítat, jak se mu zachce. 
V podstatě ani nezáleží na síle nebo směru úderu. Dráha letu se nedá nijak odhadnout a těžko říct, podle čeho se autoři při tvorbě fyzikálních atributů povrchu a míčku řídili. Rozhodně tedy ne podle skutečné předlohy. Mohlo by proto vadit, že člověk umístí míček a on letí úplně jinde, ovšem umělá inteligence všechno zachraňuje. Stačí pár tréninkových zápasů a soupeř i na nejvyšší obtížnost bude dostávat kanáry. Tvrdohlavě hraje podle několika málo přednastavených vzorců a nějaká invence ve stylu hry, která byla znát třeba v Tennis Masters Series 2003, ve hře chybí.
Krabice uvádí, že Perfect Ace obsahuje šestnáct „ohromně detailních tenisových dvorců“, a opět lže. Číslo sedí, nicméně slovíčko ohromně by se raději mělo vymazat. Některé stadiony mají připomínat ty skutečné (například Paříž), ale z hlediska hratelnosti jsou podstatné rozdíly mezi jednotlivými povrchy - sice je znát jakýs takýs pokus o odlišení odskoku míčku, nicméně tenisák se na antuce odráží jako dělová koule a na betonu spíše jako na trávě. 
A pak si má člověk vybrat… Prostě totální chaos, který s tenisem nemá co dělat.
Záchranou by mohla být grafika. Není. Pohyby hráčů, kteří prý byli zachyceni technologií motion capture, spíše připomínají panáky stlučené z dřevených prken, a to ještě navíc po celoživotní obrně. Hra velmi vtipně podporuje jenom koňsky obrovské rozlišení 640x480, které společně s konzolovým ovládáním (klávesnice a basta) vytváří vražedné kombo, jež odradí i ty největší vytrvalce hltající každý nový tenis. A jako vždy, i na konci této recenze bude upozornění, že nejlepším tenisem, který kdy vyšel, je Tennis Masters Series a jeho nejnovější díl s číselným přívlastkem 2003. Brzy by se ale mohla strhnout mela o krále žánru – v srpnu totiž přijde Next Generation Tennis 2003, a navíc v češtině.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
