Zpráva od společnosti Electronic Arts, která oznamovala, že jejich hra LOTR: Two Towers (vyvíjená na základě filmové licence) je určena jen a pouze pro konzole, nikoli pro PC, přišla jako blesk z čistého nebe. Následoval šok a zklamání velkého množství majitelů PC, kteří se těšili, že si budou moci úžasný příběh Prstenu moci - o němž četli nebo jej viděli v kině - zahrát na svém počítači. S EA to však ani nepohnulo, svoje rozhodnutí nezměnila. Není se čemu divit: každý soudný člověk přeci ví, že ekonomické zájmy jsou přednější a v tomto ohledu jsou konzole daleko perspektivnější a použitelnější pro lidi, kteří jinak s počítačem nemají nic společného. Zachráncem pro všechny majitele PC se v tomto případě stala společnost Vivendi, která již několik let vlastní (prostřednictvím Sierry) práva na počítačové zpracování knižní předlohy. Původně plánovaná on-line hra, která byla nejdříve zrušena a nyní znovu uvedena v život, se zdála být dlouhou dobu jediným projektem založeným na draze zaplacené licenci. Ekonomické pracovníky ve Vivendi k životu probudil až veleúspěšný film a ohlášení her založených na filmové licenci, právě od EA. Rychle tedy kontaktovali výrobce, kterým je v tomto případě tým Surreal a dohodli se na verzi pro všechny konzole (Xbox, PS2, Gamecube a GBA) a také pro PC. Xbox verze, která nedávno vyšla, však nesklidila nijak příznivé ohlasy. 
Hodnocení bylo veskrze průměrné a jediné co hru zachraňovalo byl příběh s povedenou grafikou. Alespoň bude s čím PC verzi srovnávat, i když obě čeká nepříliš slavná budoucnost a nakonec stejně skončí ve spodních patrech polic obchodů s hrami.
Co by asi samotný pan Tolkien, z jehož knihy hra vychází, říkal, kdyby viděl jak to celé nakonec dopadlo. Rozhodně nemá cenu tajit, že zde mluvíme o titulu, který svoji kvalitou spadá do té nejnižší kategorie her, a to i přesto, že očekávání nebyla nikterak velká. Zejména kvůli tomu, jak hry vytvořené na základě filmové či knižní licence obvykle v minulosti dopadly. Nicméně na začátku ještě nic tušit nemůžete (ani nebudete), intro a úvodní animačka totiž nevypadá vůbec špatně. Pro akční adventuru, jak sami autoři tuhle hru zařadili, je však více než množství pěkných animaček důležitější bojový systém, ovladatelnost postavy (v tomto případě postav) a kvalitní kamera. K tomu však později. Nejdříve si řekněme několik základních věcí.
Úvodní sekvence mě vskutku navnadila, neboť jsem si říkal, že její jakostní zpracování tak nějak předurčuje, že hra sama o sobě se dočká hodnotného zpracování. Vlastně hra vypadá na první pohled příjemně. Ostatně ještě bych se vrátil k
označení akční adventure. S adventure hrou, tak jak ji známe z dřívějška, to věru mnoho společného nemá a ani přívlastek "akční" nevysvětluje autory připravenou přihlouplost. Představte si, že se předměty samy sbírají a vlastně i samy používají. Celý adventure prvek spočívá v tom, že si stisknete klávesu "q", načež se vám zobrazí seznam aktuálních úkolů. Jejich plnění se – a to bohužel – zvrtlo v nudné pobíhání po aktuální lokalitě, případně mezi určitými osobami, což skutečně nijak zábavné není. Interakce s postavami probíhají v duchu toho, že si odříkají svojí větu a konec – to vše samozřejmě bez možnosti větvení dialogu. Tento přístup zřejmě ocení ti, kteří si chtějí vychutnávat příběh, jenž zlehounka odplývá, přičemž si na vlastní kůži prožijí stěžejní události z knížky. Pohoda, ale z herního hlediska dosti nezáživná záležitost.
V LOTR jsou celkově čtyři ovladatelné charaktery, přičemž toho čtvrtého (Legolas) dostanete pod ruku jen na několik velmi krátkých úseků hry. Zbylé tři jsou tedy vcelku jasné. Nejdříve ovládáte Froda, pak Aragorna a Gandalfa, přičemž v závěru hry se tihle všichni ještě několikrát pod vašim vedením vystřídají. Každá z postav má dva typy útoku. V případě Froda je to útok vycházkovou
holí a házení kamení, Aragorn má k dispozici meč a na zádech luk a šípy. Gandalf bojuje mečem také, nicméně jako jediný ještě
používá magii, která se však smrskla na pouhých 5 kouzel s nehoráznou spotřebou many. Té je naštěstí ve hře celkem dost, ale i tak je až na určité momenty nejlepší používat meč. Frodo má na rozdíl od ostatních možnost navléknout si kdykoli (v případě potřeby) Prsten moci, který jej učiní neviditelným před nepřáteli. Tato doba je však limitovaná a po jejím uplynutí hra končí s lakonickou poznámkou, že Frodo podlehl vábení prstenu a Sauronově moci. Druhou unikátní Frodovou schopností je tichá chůze. Obě však není nutné během celé hry použít, tedy až na jeden jediný okamžik. Respektive klidně můžete, ale situace se tak stane těžší než za použití hrubé síly a rychlého útěku směr konec levelu. Je tedy úplně zbytečné, že se vám doba po kterou můžete mít nasazen prsten (v určitých, přesně daných, okamžicích hry) prodlužuje. Gandalf ani Aragorn žádné speciální pohyby nemají. Až na to, že ani jeden nemůže - na rozdíl od Froda - skákat. Úrovně, ve kterých je ovládáte jsou však stavěny tak, aby nikde skákání potřeba nebylo.
Jak jsme si již řekli, je bojový systém jedním ze základů bojové hry. V této záležitosti se však s jakýmkoli systémem, natož pak bojovým, raději ihned rozlučte. Souboje pomocí sečných zbraní jsou zmatené, navíc bez možnosti zaměřit se pořádně na jednoho soupeře, tedy alespoň v případě Aragorna, Froda a Legolase.
Gandalf je na tom lépe, může vyvolat kouzlo "ohnivý kruh", které smete vše v dosahu několika metrů. Bez many a tím i možnosti kouzlit se však i on - bráníce se mečem - nevyhne zmatenému pobíhání ve snaze udeřit, nebo se vyhnout ráně soupeře. Pokud se přepnete do first person pohledu, nebude míření na jednotlivé nepřítele o nic lehčí. Aragorn a Legolas, kteří mohou v tomto módu používat střelbu lukem, totiž nestíhají dostatečně rychle nabíjet nové šípy a nepřátelé jsou u nich blíže než je stačí trefit, natož pak zabít. Opačná situace nastane při soubojích s koncovými příšerami. Zde se bez luku nelze v několika případech obejít. Obecně však platí, že poražení jakéhokoliv z bossů nečiní žádný problém. Chovají se a pohybují stále stejně bez jakéhokoli náznaku inteligence. Stačí tedy zjistit kde je slabé místo nepřítele (zde mají výhodu ti z vás, kteří četli knihu), najít si vhodnou pozici, kde na vás nedosáhne (vždycky takové alespoň jedno je) a vychutnat si jeho pomalý, ale jistý odchod na věčnost.
Boje mohly být zajímavé, ale nejsou. Tajně jsem doufal, že se autoři více soustředí na akci, zatímco příběh budou vyprávět v krátkých sekvencích. Opak se stal pravdou – stávající verze chce hodně sázet na příběh, ale i na akci, což se jednoduše vylučuje.
Boje probíhají jednoduchým způsobem – narazíte na nepřátele a ti vás začnou honit. Vy se na ně buď vykašlete a utečete jim (!!!) nebo se do nich hlava nehlava pustíte. Nabízí se útok z dálky, pomocí luku či kamenů, nebo na férovku s mečem (eventuálně hole či magie, záleží na aktuálním charakteru). Chce si to ohlídat nepřátelské střelce s lukem, ovšem jejich projektilům se lze v klidu uhýbat. Řež na meče se nese v duchu: bouchnout, krýt se, bouchnout... ale jak říkám, proč se zdržovat, když ve většině případů stačí utéci. Hra totiž říká – tohle je akční lokalita a tahle zase příběhová, čili tě tu žádný odporný nepřítel nebude otravovat. Ha!
Jediné co lze označit za dostačující a - v některých případech dokonce povedené - je audiovizuální stránka hry. Už od první chvíle, kdy Frodo opustí teplo svojí nory se vám ve Středozemi, jak si ji představují lidé v Surreal, bude líbit. Dokud se budete s Frodem potloukat po Kraji, tak vám to ani nepřijde. Ale hned jak vstoupíte do temného hvozdu, kde se setkáte s Tomem Bombadilem a navštívíte mohylové vrchy, budete si říkat, jaká je to ale škoda, že autoři nezapracovali na ostatních částech hry stejně jako na grafickém provedení jednotlivých lokací. Opravdu skvěle pak vypadají zejména doly v Morii se všemi svými velkými sály, které tam vyhloubili trpasličí mistři.
Co je to však platné, když prakticky nemůžete sejít z autory předem dané cesty. Pokud jdete malým údolím mezi dvěma vrchy, tak zapomeňte na to, že si na některý z nich vylezete a rozhlédnete se do dálky. To samé vás však klidně potká i na rovné pláni. Běžíte a najednou jakási neviditelná bariéra rázně ukončí pokus o procházku krajinou. Dalo by se to pochopit, kdyby lokace byly skutečně rozlehlé, ale tady je tomu právě naopak.
Použitý engine si velmi vkusně poradil se svébytnou architekturou Středozemě, nádherně vykresluje krajinu s kopci a obydlími zdejších obyvatel. Překvapilo mě i hezky vypadající zpracování stromů a v některých momentech mi grafika skoro vyrazila dech. Škoda, hrozná škoda, že tento potenciál autoři zužitkovali tak maximálně z jedné čtvrtiny. V porovnání s bohatými lokalitami pak působí pláně se skromným počtem objektů nepochopitelně a smutně. Naprosto mě dorazila školácká chyba s tím, že se postava zasekává na konci pomyslně ohraničeného prostoru. O tom se už ostatně zmiňoval Petr. Hra budí zdání rozlehlosti, nicméně v okamžiku, kdy se zarazíte o neviditelnou bariéru, končí veškerá legrace.
Přestože se autoři snažili hru co nejvíce distancovat od filmu a zdůrazňovali, že základem byla
knižní předloha, nevyhnuli se značné podobnosti právě s prvním dílem filmové trilogie Petera Jacksona. Ti z vás, kteří jste film viděli v kině jistě poznáte hned na první pohled, kde že brali Surreal inspiraci při tvorbě postav. Frodo, Gandalf, Aragorn, Gimli i Legolas, ti všichni se nápadně podobají svým filmovým předlohám - až do momentu kdy promluví. Krom Gandalfa jsou všechny postavy, obzvláště pak Aragorn, Boromir plus všechny (opravdu všechny) ženské postavy namluveny nevyhovujícím bezbarvým nebo naopak příliš citově zabarveným hlasem. Přesto však platí, že ať již enginové, nebo renderované animace jsou jediným důvodem proč pokračovat v hraní této nepovedené hříčky. Autoři si to asi také uvědomovali a tak jich do hry nasázeli takové množství, že na hru jako takovou příliš místa nezbylo. Samotné hraní pak spočívá v procházení krátkých pasáží mezi dvěma animovanými sekvencemi. Možná také proto uvidíte závěrečné titulky maximálně po 4 - 5 hodinách naprosto pohodového hraní s přestávkami na občerstvení, WC a cigarety.
Na akční hru toho předkládá LOTR: Fellowhip of the Ring příliš málo a naopak označení adventure by byl výsměch. Vznikl guláš, slovy autorů "akční adventura", které ne 
vždy dopadají špatně, nicméně v případě právě recenzovaného kousku se nedá svítit. Je to... hrůza. Nuda. Hru bych doporučil maximálně těm, kteří si chtějí projít scénkami z knížky, jíž hra kopíruje, případně konfrontovat svoje představy o Středozemi s autory, nicméně pokud si chcete zahrát hru, střežte se krabice se "hrou" Lord of the Ring: Fellowship of the Ring. V případě koupi za účelem hraní byste mohli hořce litovat.
Sečteno a podtrženo je LOTR: Fellowship of the Ring spíše sled animovaných sekvencí doplněných o krátké a jednoduché herní pasáže se stále stejnými potvorami chabé inteligence, minimem zbraní, špatným bojovým systémem a poměrně ucházející grafikou. Té si ovšem nikdo neužije kvůli otravným bariérám. Nevidím tedy žádný rozumný důvod proč do téhle hry investovat jakoukoli sumu peněz. Pro všechny bude lepší jít dvakrát do kina na Pána Prstenů, nebo si pořídit DVD, či videokazetu. Od tohohle dílka raději dejte ruce pryč, mohli byste litovat.
Takhle krásně si notovali Petr Poláček & Ondřej Zach.
| Lord of the Ring: Fellowship of the Ring | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
