RECENZE: Hra o havárii ponorky Kursk je tragickým omylem

Kromě samotného nápadu nenabízí hra Kursk vůbec nic, proč byste si ji měli chtít zahrát. Je nudná a technologicky zfušovaná, takže se jí raději vyhněte obloukem.

Tragédie ruské jaderné ponorky Kursk z roku 2000 je událost celosvětového významu, přitom je tu dostatek prostoru pro vlastní interpretaci. 

Krátký úvod před vstupem do ponorky je to nejlepší z celé hry.

Žádný div, že po tématu sáhl i Hollywood a již brzy půjde do kin stejnojmenný blokbuster s Colinem Firthem. Polské studio Jujubee tak svoji stejnojmennou hru načasovalo na výbornou, avšak svoji velikou příležitost totálně pohřbili. Navzdory zajímavému námětu jen nebetyčně nudí.

A přitom to začíná tak dobře. Hrajeme za amerického agenta, který má za úkol infiltrovat vlajkovou ponorku ruského námořnictva a být tak na vlastní kůži přítomný u ostré zkoušky nového experimentálního torpéda Škval. Úvodní sekvence je skvělá a návrat do doby před dvaceti lety působí autenticky. CRT monitory, disketové mechaniky, analogové telefony, vše je důvěrně známé. Když pak řidič, který mě vezl do přístavu, pustil v autě na plné pecky Disco 2000 od Pulp, nemohl jsem být natěšenější. Jenže bohužel, to by bylo ke kladům asi tak vše.

Věděli jste, že na palubě Kursku byl i bazén a sauna? Tak teď už to víte.

Rychle se totiž ukáže, že místo děsivého dramatu tu máme jen primitivní adventuru, která vůbec nedokáže prodat tísnivou atmosféru blížící se katastrofy. Veškerá náplň hry spočívá jen v tom, že hráč lítá z jednoho konce ponorky na druhý jako hadr na holi. Ano, každá adventura je v jádru jen převlečená variace na klasickou pohádku O kohoutkovi a slepičce, ale v Kursku se autoři ani nenamáhali zabalit to do zajímavého kabátku.

První dvě hodiny ve hře vypadají zhruba takto: kapitán vám dá za úkol zkontrolovat úložiště torpéd, takže jdete přes celou ponorku a na místě zjistíte, že budete potřebovat baterku. Tak jdete zase zpátky zeptat se, kde že byste nějakou mohli najít. Pošlou vás za člověkem, který baterku sice nemá, ale pokud mu pomůžete sehnat gravírovanou placatku pro jeho kamaráda, řekne vám, kdo by ji mít mohl. Nejprve tedy budete muset sehnat tři další předměty, které jsou na výrobu dárku potřeba, a asi netřeba zdůrazňovat, že každá z těchto věcí se nachází někde úplně jinde. Na konci celé anabáze pak získáte baterku, jen abyste o pár kroků dále zjistili, že budete potřebovat ještě francouzský klíč a celý proces se jen s minimální obměnou se opakuje.

Když už se konečně něco začne dít, hra skončí.

Troufám si odhadnout, že tímto přístupem nás chtěli autoři donutit poznat blíže některé členy posádky, aby následující nevyhnutelná katastrofa měla osobitější rozměr, ale to se jim krutě nepovedlo. Všechny postavy jsou jen ztělesněním těch nejhorších stereotypů, které z Rusů dělají nesvéprávné alkoholiky. Každý si drmolí ty své tři, čtyři připravené věty a to je z jejich strany vše. Ze začátku nadějná špionážní zápletka pak zcela ztrácí uvěřitelnost ve chvíli, kdy vás klidně nechají samotného u jediné vysílačky na lodi.

Ale to ještě pořád není to nejhorší. Definitivní knock out hře dává její mizerné technické zpracování. Grafika sice vypadá docela obstojně, ale na počítači, který rozběhá plynule nejnovější Battlefield na maximální detaily, běhá hra zhruba v 15 až 30 snímcích za sekundu. Na to, že po drtivou většinu hry koukáte jen na holé chodby a nikdy nevidíte dál než 10 metrů před sebe, je to docela bída. Ale i to bych dokázal překousnout, jenže...

Prostředí ponorky je tak nějak z principu věci rozděleno do mnoha separátních sekcí, které lze v případě problémů hermeticky uzavřít. Každé otevření průchodu však znamená zhruba dvacetisekundovou nepřeskočitelnou animaci, během níž hlavní hrdina manipuluje s dveřním mechanismem. A aby toho nebylo málo, během těchto přesunů hra nahrává do paměti další lokaci, čímž dojde k několikasekundovému zaseknutí. To samé platí i pro lezení po žebřících. Přejít z jednoho konce ponorky na druhý je tak záležitost několika minut, nic jiného než chůzi z místa na místo tu přitom prakticky neděláme.

Těch pět hodin nutných k dohrání jsem tak ze tří čtvrtin strávil sledováním stále stejných animací pořád dokola. Časem jsem dospěl do stádia, kdy jsem jednou rukou držel klávesu pro pohyb dopředu a ve druhé na mobilu brouzdal internetem. Je mi líto, ale hra je aktuálně v nehratelném stavu.

I kdyby však nakonec autoři tuto technickou stránku vyladili, není o co stát. Geniální nápad sám o sobě dobrou hru nedělá a Kursk je bohužel v jádru extrémně nudný. Když už se konečně začne něco dít a hráči jde o život, zbývá do konce už jen nějakých dvacet minut. Co je to platné, že autoři vědí o tragédii první poslední, když u jejich díla hrozí usnutí nudou?