Bez větších diskusí lze ke hře Commandos od španělských Pyro Studios přiřadit přízvisko "legendární". Nejenže zaujala stejnou měrou herní novináře i hráče samé a prodalo se jí celkem více než tři miliony kopií, ale navíc se jí nechalo inspirovat obrovské množství vývojářů, což vyústilo v řadu klonů a her založených na jejím osvědčeném konceptu. I mezi klony jsou však rozdíly. Autoři s menší fantazií (či odvahou ke změnám) ze Spellbound Games přinesli tituly se systémem prakticky totožným (jednalo se o Desperados a Robin Hood: Legenda Sherwoodu), mnoho novinek se neobjevilo ani ve Star Trek: Away Team, a tak o nějaké snaze inovovat lze mluvit maximálně u nedávno vydaných Rebels: Prison Escape. Korea je Rebelům v mnohém podobná. Nabízí trojrozměrné grafické zpracování a dokáže této své výhody patřičně využít, je variabilní, často akční, nekompromisní, má styl – ale trpí bohužel řadou nezanedbatelných technických problémů.
Dokumentární hra
Zasazení do období korejského konfliktu bylo od vývojářů velice chytrým tahem.
Jedná se o válku velkého významu, vedle Vietnamu jediný konflikt studené války, který přerostl až v ozbrojené střety, a to nijak malého rozsahu (více než 2,5 milionu padlých hovoří za vše), která je pro americké publikum dost možná stravitelnější než historické vietnamské zklamání a nabízí podobné možnosti, jako na monitorech už tolikrát zpracovaná druhá světová. Navíc může snadno slavit úspěch i na korejském (či přesněji - jihokorejském) trhu, nezanedbatelné to veličině, kvůli které upravují své hry i takové kapacity, jako bývalí Westwood Studios (Red Alert 2) či Rick Goodman (Empire Earth či Empires). Velmi vhodně byl též zvolen způsob zpracování. Korea: Forgotten Conflict není žádný hrdinský epos, v němž hlavní roli hrají nepřemožitelní členové komanda speciálních jednotek, nehraje zbytečně na city, nesnaží se přijmout schéma hollywoodského filmu. Srovnání s filmem by spíše ukazovalo na dokumentární kategorii, intro sestává z černobílých historických záběrů a výkladu nad mapou, samotné mise, ač nejsou vyloženě kopiem skutečných akcí, ilustrují pěkně chronologicky průběh bojů. Zkrátka a dobře, za volbu tématu a přístup k němu si Plastic Reality Technologies zaslouží jedničku s hvězdičkou.
Dvanáct vhledů do historie
Korea: Forgotten Conflict je rozdělena do dvanácti misí, vždy po třech na jednu kampaň odehrávající se ve stejném časovém období. Hráč si tak bude moci vyzkoušet, zda je schopen přispět svým dílem k odvrácení prvotní invaze komunistických armád na území demokratického jihokorejského státu, splnit důležité mise nutné k úspěšnému znovudobytí Soulu, pomoci proniknout hluboko do nepřátelského území – a též odvrátit katastrofu po zapojení čínských a sovětských (byť maskovaných) sil. Animace mezi těmito většími celky jsou provedeny již zmíněným dokumentárním způsobem, zadávání úkolů však probíhá mnohem přehlednějšími cut-scénami v herním enginu.
|
Z hlediska možného vypuknutí konfliktu většího než lokálního významu je Korea již mnoho let jednou z nejpravděpodobnějších oblastí. Po skončení druhé světové války (během níž celý poloostrov okupovali Japonci) byla rozdělena podle třicáté osmé rovnoběžky, která oddělovala severní totalitní režim od demokratického jihu. Brzké poválečné období se vyznačovalo prudkou expanzí komunistických sil do různých částí světa, což se nevyhnulo ani Koreji. USA, které musely překonat ekonomickou krizi způsobenou obrovskými prostředky vydanými na druhou světovou válku, nemohly zůstat pozadu ani v nastupující válce studené. V té době přišla na svět Dullesova pyramidová teze (padne-li za oběť komunistického tažení další země, vyvolá to lavinovou reakci, jejíž výsledek by měl pro světovou stabilitu nedozírné následky). Rostl tlak na jiné než mírové postupy. CIA přišla s informacemi o tom, že se nejbližší obětí ruské admirality má stát Jižní Korea. USA na toto reagovaly větší ekonomickou podporou demokratického jižního režimu a hlavně dosazením loutkové vlády, která byla povolná k invazi jejich vojenských jednotek v případě nutnosti. Přesto byl úder komunistických sil, který vypukl 25. června 1950, drtivý…
Mise jsou velmi rozsáhlé, odehrávají se na rozlehlých mapách a před hráče vždy kladou ne jeden, ale hned několik cílů různé důležitosti (přesto dokud nejsou splněny všechny, nelze z místa činu uniknout, což je trochu nerealistické, ale pro hru nutné). Jejich variabilita i atraktivita jsou na slušné úrovni, zahrnují kupříkladu infiltraci přístavu spojenou s krádeží sovětských dokumentů, potopením tankeru a úniku pomocí obrněného vlaku, průchod zbořenými ulicemi Soulu, kde probíhají pouliční boje, odhalení tajemství továrny na blíže neurčenou chemickou substanci sloužící k bojovým účelům. Celkem pětičlenné komando se bude angažovat i v zoufalé snaze smazat technologickou výhodu na straně nepřítele, která přišla spolu se stíhačkami Mig-15, navštíví POW camp, tedy tábor válečných zajatců, a v samotném závěru si zahraje na partyzány a podminuje jeden veledůležitý most.
V Koreji to žije
Prostředí není až tak variabilní, jako tomu bylo kupříkladu u Rebels: Prison Escape – ale není to na škodu vzhledem k odlišnému založení hry.
Výrazná změna prostředí neměla v Rebelech tak úplně opodstatnění, na druhou stranu, u hry, která je celkově velmi hyperbolizovaná to lze pochopit. Korea je jiná. Vzhledem k vážnému pojetí s důrazem na historickou přesnost se zde může objevit skutečně jen reálné korejské prostředí a prostory nádraží, přístavů, letišť či továren. Oživení tak znamená jen několik zimních misí, které se odehrávají v idylicky zasněžené krajině, kombinace s kovovými komplexy pak vyvolává při jejich detailnosti lehce beznadějnou atmosféru industriálního šílenství. Vůbec – na tom, co do hry vzhledem k podkladům zabudovat mohli, se autoři docela vyřádili. Vybombardovaný Soul vypadá zcela perfektně, v troskách domů poschovávaní vojáci po sobě střílí nad troskami a hromadami cihel, ulicemi projíždějí tanky, sem tam se ozve výbuch – a to ještě kdo ví, jaká zvěrstva se dějí ve stokách. I další místa jsou zpracována velmi živě, k čemuž přispívá notně i dynamičnost hry – z místa na místo přejíždějí automobily, do skladišť zase nákladní vlaky, stráže různě přecházejí, baví se a mění si místa, a toho všeho lze samozřejmě využít ve vlastní prospěch.
Interaktivita prostředí je na druhou stranu rozporuplná. Je hezké, že se ve skladištích povaluje spousta beden a bedýnek, jen málo z nich lze ale prozkoumat a žádnou posunout a případně využít jako kryt. Aktivní jsou pouze předměty nezbytné pro dokončení mise, čas od času nějaká ta krabice s municí a lékárnička, a to je vše. Tedy – skoro vše. Pak je tu totiž ještě možnost (a někdy nezbytnost) vskočit do volného automobilu, strčit klíčky do zapalování, chopit se volantu a trochu si zkrátit cestu po mapě. Ano, v Koreji je možné ovládat vozidla, a to nejen osobní a nákladní automobnily, ale též obrněná pásová vozidla (tedy tanky), která způsobí v řadách nepřítele pořádný zmatek. Jde o velmi příjemné zpestření a nový taktický prvek.
|
Za úsvitu 25. června 1950 překročily 38. rovnoběžku síly v počtu přesahujícím dvojnásobek jihokorejského armádního potenciálu. Pět let po ukončení druhé světové války tak začal konflikt, který málem vyústil ve válku třetí. Stalinističtí generálové v čele severokorejských vojsk rychle rozprášili veškerý odpor a všechny armádní a vládní jednotky nakonec musely ustoupit do jihovýchodního cípu poloostrova. Jako "Boží spása" tak přišlo vylodění amerických pozemních sil a letecké podpory z japonských letišť a letadlových lodí. USA zaútočily po bouřlivém zasedání OSN, kde byl potvrzen status KLDR jako agresora a dány volné ruce spojeneckým jednotkám. Armádě USA pod vedením gernála MacArthura se rychle podařilo zahnat komunistické síly zpět za 38. rovnoběžku, s tím se ale nespokojila – prezident Hary Truman dal rozkaz k dalšímu pokračování bojů a tedy i přímé invazi na bolševiky ovládané území. Díky momentu překvapení a větším počtům se v tuto chvíli nezdál nereálným sen o rozprášení komunistického režimu a demokratizaci země…
Ten umí to a ten zas ono
Hlavní roli v misích hraje pětice postav, které nejsou zdaleka tak striktně diferenciované, jako tomu bylo u Commandos a převážné většiny klonů, přesto však svá specifika mají. Je tu velitel a ranger Benjamin Jacob Goodlover (iniciály B.J. mohou být třeba i nevědomou narážkou na FPS klasiku Wolfenstein, pěkné), velký černý řezník, původem z Bronxu, který je nejlepší v používání všech druhů zbraní. Z Austrálie pochází druhý nepostradatelný člen týmu, Connor "Scot" McGregor, který sice není tak obratný v přímém boji jako B.J., ale zato je nepostradatelný ve chvíli, kdy je nutné něco vyhodit do vzduchu či podminovat. Specialista na výbušniny ve smyslu jejich praktického využití je jednou z nejdůležitějších postav.
Jako špión se ideálně hodí Korejec Kim Yoon-Soo, člen jihokorejských speciálních jednotek, který se může v případě kvalitního přestrojení pohybovat po nepřátelském území nepoznán a získávat tak důležité informace. Navíc, ač může na první pohled působit bezbranně, ovládá tento sympaťák umění taekwon-do,
takže dokáže zamést i s o mnoho silnějšími protivníky. Ženský element do komanda přináší Sarah "Honey" Parker, která taktéž nemá ráda těžké zbraně a většinou je potřeba ji všemožně ochraňovat. Dokáže se ale odvděčit, neboť jako medička ví nejlépe, jak účinně použít lékárničku a léčí tak několikanásobně lépe než ostatní postavy. A konečně, aby byla hra dostatečně kosmopolitní, nechybí zástupce amerických domorodců, Indián Nighthawk, který se pohybuje tiše, rychle, umí překvapivě zaútočit ze zálohy, ale především si libuje v dálkovém sestřelování komunistických psů svou přesnou sniperkou.
Jsou to ještě vůbec Commandos?
Vzhledem k menším rozdílům mezi postavami je hraní Koreje trochu jednodušší ve smyslu vymýšlení logických postupů, jak překonat nepřátele. Na druhou stranu tato logická změna (proč by proboha medička nemohla vystřelit ze samopalu, byť bude třeba její střelba mít menší přesnost, než by tomu bylo u zeleného bareta?) umožňuje větší variabilitu cest. Povětšinou není jen jeden postup, jak dosáhnout kýženého cíle. Hraní nespočívá v odhalení jednoho slabého místa v řetězu stráží a obranných mechanismů, jako tomu bylo v Commandos,
ale je možné improvizovat a leckdy sáhnout i k více či méně otevřenému boji. To je další velmi pozitivní a chvályhodná věc.
V lecčems podařený je i interface. Největší novinkou je přidání taktického módu, který se zapíná mezerníkem. V něm se zastaví čas a hráč může rozdat libovolnou sekvenci příkazů svým postavám. Opakovaným klepnutím do mezerníku se čas opět spustí a vojáci se rozeběhnou za zadanými cíli. Velice to usnadňuje koordinaci útoků z různých směrů a překvapivých přepadení, umožňuje zorientovat se i ve složitých situacích náročných na rychlost reakce a je až záhadou, proč něco podobného nevyužili autoři Commandos klonů už dávno. Jinak je ovládání standardní a ničím zvlášť překvapující, snad jen někdy chybí ikonka pro akci, která je vyjádřena pouze klávesovou zkratkou, nejde však o nic kruciálního.
|
Po třech misích, v říjnu 1950, bylo dobyto severokorejské hlavní město Pchjongjang. Zničená armáda se shromáždila v posledním útočišti na hranicích s Čínou. Vítězství USA se zdálo být velice blízko. Jenže došlo k intervenci ostatních států Varšavské smlouvy. Zapojil se sám J. V. Stalin, velkou vojenskou pomoc poskytla Čína. Zjara roku 1951 zasáhlo do bojů těžko představitelných jeden a čtvrt milionu Číňanů, vybavených ruskou technikou a podporou stovek sovětských pilotů (kteří však v rámci utajení létali v čínských uniformách a strojích). V těchto chvílích se válka dostala do své nejkrutější fáze, americké jednotky byly nuceny ustupovat a táhlá a drsná tvář války málem dovedla prezidenta Trumana až k použití jaderných hlavic. Boj se opět přenesl na jih a americké a jihokorejské jednotky byly v době nástupu prezidenta Eisenhowera zatlačeny prakticky na samotný jih poloostrova. Eisehower byl logicky v ještě větším pokušení použít zbraně hromadného ničení, nakonec mu v tom ale víceméně shoda náhod zabránila a situaci nakonec vyřešily konvenční posily amerických kontingentů. Vyčerpané komunistické síly se daly na ústup a téměř po roce skončily obě armády tam, kde začaly – na 38. rovnoběžce. Ani na jedné straně již nebyla vůle, síly a finance nutné k pokračování konfliktu, a tak bylo 28. června 1953 podepsáno příměří (nikoliv mír), které trvá dodnes. 
Každá růže má své trní
Zatím se prakticky výhradně chválilo, Korea však skrývá řadu chyb především technického rázu, které však značně znepříjemňují hraní. Hra působí dojmem, jako by ještě nebyla řádně otestována, poměrně často padá, což při dlouhých nahrávacích časech a absenci nějakého autosavu není nic zrovna dvakrát příjemného. Čas od času dojde k bugům typu vypadávání textur, celá hra je pak až příliš hardwarově náročná (dokonce náročnější, než druhý díl Maxe Payna…). Technické problémy se pak dotýkají i samotných misí, kdy kupříkladu postavy nejsou schopny vystřelit na dobře viditelného nepřítele, který se ovšem nachází na vyvýšené plošině, jako by herní logika dělila trojrozměrnou úroveň na několik nezávislých celků. V praxi to znamená, že nelze z krásné rozhledny na paneláku ve městě postřílet nic netušící nepřátele v ulicích, či že je nutné vyšplhat na pozorovatelnu a teprve tam zlikvidovat hlídkujícího vojáka, neb z protějšího okna prostě sniper vystřelit nedokáže. Čas od času je zvláštní i nepřátelská AI, podobně jako v řadě dalších klonů velmi snadno zapomíná, že viděla nějaká mrtvá těla či padlé spolubojovníky. Přesto tady nelze být jednoznačně kritický – důstojníci a vojáci vyšší šarže se chovají o poznání lépe,
dokáží si zavolat posily a koordinovat postup vojáků. Přesto, dojem nedodělanosti to vylepšit nestačí. Je to zvláštní, už jen vzhledem k tomu, že by si autoři s klidem mohli dát ještě měsíc či necelé dva práce na vylaďování a optimalizaci – a ještě by stihli lukrativní vánoční trh.
I tak ale nakonec Korea zůstává příjemným překvapením a jedním z nejlépe provedených Commandos klonů. Má dobré nápady, nehraje si na hrdinský epos, ale spíše mapuje jedno smutné období lidské historie. Graficky je atraktivní, po všech stránkách historicky věrná, a tak jediná její chyba, zato ale velká, spočívá v nedodělcích, chybách a technických problémech, které dokáží pořádně znepříjemnit hraní.
Pozn.: Recenzi jsme psali z vydavatelem dodaného review kódu. Verze hry by měla být totožná s finálním produktem, který se bude prodávat v obchodech.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
