Milovníci komiksů, tohle je něco pro vás…
Ať už to víte díky znalostem prvního dílu nebo jste se prostě podívali na obrázky roztroušené okolo, je jasné, že Freedom Force nebudou jen tak ledajakou hrou. Ano, komiksová tematika z ní přímo čiší. Vžijte se do role superhrdinů a zachraňte lidstvo. A že to nejsou ledajací superhrdinové. Každý má samozřejmě své specifické schopnosti a hodí se pro jiný druh akce. Jeden má ničivý útok na blízko, další vyniká útokem na dálku, někdo se umí podhrabat pod zemí a dostat se tak na nepřístupná místa, jiný přidává ostatním hrdinům bonusy, apod. Pokud jste první díl nehráli, jedná se o týmovou strategickou akci s prvky RPG, což zní jako kdovíjaký paskvil, ale ve skutečnosti je to velice jednoduché. Kontrolujete tým maximálně čtyř hrdinů, procházíte různými misemi, likvidujete zmetky a sbíráte zkušenosti. Hrdinů je spousta, přičemž ne vždy je k dispozici každý a někdy s vámi někteří hrdinové prostě na misi musí, takže si místo nich nebudete moci vybrat někoho jiného. Ve chvíli, kdy potkáte nepřítele, můžete mizerníkem hru kdykoliv zapauzovat a rozdělit příkazy. Když jste úspěšní, získáváte tzv. body prestiže (prostě zkušenostní body) a na konci mise si můžete některé hrdiny povýšit o level a zvýšit jim účinnost některých svých abilit. Na hru nahlížíte z pohledu třetí osoby, přičemž kamerou můžete libovolně rotovat nebo přibližovat a oddalovat. O tom ale později.
Se svými parťáky z Freedom Force budete cestovat v čase do roku 1942, kde bude vaším úkolem zažehnat hrozbu v podobě rozpínající se Třetí říše.
V prvním díle jsme porazili padoucha jménem Nuclear Winter, Patriot City může zase klidně odpočívat a hrdinové jako Mentor, Minuteman nebo El Diablo či Alchemiss si můžou dát konečně voraz. Bohužel se ale ukazuje, že Nuclear Winter není tak úplně mimo hru a spřádá spolu s dalšími padouchy další nekalý plán. Se svými parťáky z Freedom Force budete cestovat v čase do roku 1942, kde bude vaším úkolem zažehnat hrozbu v podobě rozpínající se Třetí říše. Bohužel z příběhu nemůžu prozradit víc, protože bych vám zkazil celý požitek z hraní. Dějová linie zde totiž hraje klíčovou roli.
Mistrovské tahy štětcem…
Vzhledem k tomu, že grafické zpracování je víc než netradiční, začnu o něm hned takhle z kraje. Typické komiksové zpracování ze hry přímo čiší a je vidět na každém kroku, že si autoři dali práci i s těmi nejmenšími detaily. Všude je spousta keříků a podobných prkotin, takže okolní prostředí není nikterak strohé. Navíc spoustu věcí můžete použít i jako zbraň a hodit po nepříteli. Hodit balvan by ještě nebylo nic tak hrozného, ale silnější hrdinové můžou po zmetkovi hodit i auto nebo vytrhnout ze země pouliční lampu a pěkně se s ní ohánět. Jako perlička u zpracování tohoto typu je písemné zpracování zvukových událostí, což zní sice hrozně, ale až uvidíte velké nápisy BOOM, BANG! nebo SMACK, bude vám vše jasné. Pokud jste navíc hráli skvělou 3D akci XIII, bude vám to jasné ještě více. Ve hře si užijete spoustu světelných efektů, výbuchů a podobných serepetiček, na které jsme dnes všichni už zvyklí a přesto, že jsou několikanásobně hezčí, než v prvním díle, je všechno plynulé při vyšším rozlišení a na plné detaily i na slabších strojích s ještě slabší grafickou kartou.
Ke zvukovému zpracování už bohužel několik výtek mám. Za prvé mají postavy ve většině případů šílený přízvuk a za druhé jsou děsně utahané. Takový Mentor než ze sebe vydá nějakou větu, tak si celou „bublinu“ stihnete přečíst i pozpátku. Chápu, že to mělo navodit jakousi sarkastickou atmosféru, ale ne vždy se to povede a mě osobně to občas spíš dohánělo k šílenství. Dialogy by měly také vyznít rádoby vtipně, ale většinou budete spíše nevěřícně kroutit hlavou nad trapností. Hudba není vyloženě špatná, ale je celkem nevýrazná, takže ji ani moc nepostřehnete a někdy je i dost repetetivní. Ostatní zvuky, jako střílení, pěstní souboje, výbuchy nebo jednotlivé schopnosti už jsou v pořádku.
Umělá inteligence ale také zavítala i do vašich řad. V klidu můžete týmu rozdělit úkoly a nebudete se muset bát, že se něco zvrtne.
Na bitevním poli
Při setkání s nepřítelem je jen na vás, jakým způsobem zareagujete, resp. jakou strategii nasadíte. Po zapauzování hry máte neomezeně času na rozmýšlení. Pod pravým tlačítkem myši je přehledné menu, ve kterém vidíte schopnosti jednotlivých členů, jaké útoky jsou na blízko a na dálku, jejich poškození a živel, proti čemu jsou dobré a naopak, apod. Uvedu příklad některých možností. Několik misí od začátku narazíte na ledové obry, které už něco vydrží a pokud se vám dostanou na tělo, docela to zabolí. Vzhledem k tomu, že jsou z ledu, nedělá jim obyčejný přímý útok na blízko velkou škodu. Pokud jste si vzali na misi El Diabla, stačí použít jeho schopnost Ohnivých jazyků (Tongues of Flame) a je po obrovi. Co když s sebou ale El Diabla nemáte? Můžete zkusit vzít některou postavu, která umí létat a ostřelovat obra bezpečně z výšky. Nebo můžete… atd. atd. atd. Možností je skutečně nepřeberně a odvozují se od toho, koho máte zrovna v týmu.
Schopností, kterými vynikají vaši svěřenci, je také dost. Každý má samozřejmě úplně jiné – od prosté rány pěstí nebo výstřelu energetického paprsku, přes velký plošný výbuch až po ovládnutí nebo oslepení nepřítele či různé druhy ochranných aur. Schopnosti se dělí na do dvou základních skupin – ty co žerou energii a ty co jsou „zadarmo“. Každý hrdina má svou zásobu jakési energie, kterou některé pokročilejší schopnosti odebírají. Pokud nějaké schopnost žádnou energii nestojí, hrdina si ji automaticky zapamatuje jako svoji základní.
|
Minuteman – Můj nejoblíbenější rek vyniká ničivým útokem na blízko (Smash) a pokud si vezme na pomoc třeba pouliční lampu, dá zmetkovi skutečně kvalitní políček. Jeho útok na dálku (Minute Missile) rovněž není k zahození. Ani jeden z těchto útoků nestojí navíc žádnou energii, takže je můžete používat dle libosti. Navíc má celkem slušnou výdrž.
El Diablo – Vládce ohně je zpět! Jeho útok na blízko (Flaming Fist) je sice celkem účinný, ale já dával přednost bezpečně nepřátele ostřelovat z dálky skvělým kouzlem Tongues of Flame. Pokud narazíte na větší skupinku padouchů, vyřeší to plošné Inferno, které sice už stojí něco energie, ale vzhledem k účinnosti se to vyplatí.
The Ant – Přestože jeho útoky na blízko a na dálku (Torax Punch a Acid Bomb) nejsou nikterak výrazně silné, vyniká Mravenec svoji rychlostí, takže je schopen během okamžiku udeřit nepřítele třeba třikrát a to už je znát. Navíc se umí zahrabat do země a cestovat pod ní a vyhnout se tak silnému nepříteli nebo se dostat na jinak nepřístupná místa, což je v jedné misi dokonce klíčové.
Tricolour – Tato francouzská slečinka je mistrem v ovládání svého kordu, kterým působí v nepřátelských řadách velkou paseku (Elegant Melee). Neocenitelná je i její schopnost útoku na dálku, který sice nedává žádné poškození, ale zato nepřítele na několik sekund oslepí (Blinding Blade). Pokud bude obklopena nepřáteli, využijete jistě i schopnost Dancing Whirlwind.
Tombstone – Nováček ve Freedom Force byl neprávem obviněn z vraždy a odsouzen na elektrické křeslo, ale díky energii X se stal mstitelem bezpráví. Jeho útok na blízko ani na dálku není bůhví co (Phantom Punch a Spectre Shots), ale oceníte u něj především schopnost Possession, kterou lze na chvíli ovládnout nepřítele.
Geniální hratelnost
Musím se přiznat, že jsem se celou dobu u hry královsky bavil. Hra má perfektní spád a když už si myslíte, že je konec mise, stane se nějaký dějový zvrat. Nevím co mě u této hry stále drželo, snad RPG systém, kterým jsem zvyšoval svým rekům účinnosti jednotlivých speciálních schopností, snad skvěle zpracované boje nebo skvělý příběh. Každopádně je hratelnost u tohoto titulu více než chytlavá a to se počítá. Hra je navíc okořeněna spoustou malých vychytávek, jako například krátký a skvěle zpracovaný kreslený filmeček o zrodu každého hrdiny nebo tzv. Rumble Room, což je v podstatě něco jako Skirmish mód. Vzhledem k tomu, že si ve speciálním editoru, který je zabudovaný ve hře, můžete stvořit vlastního hrdinu, je tohle to ideální místo, kde vyzkoušet, jestli jste ho navrhli správně.
Jak už jsem psal výše a jak je vidět z obrázků, je na hru nahlíženo z ptačí perspektivy, přičemž kamerou můžete libovolně otáčet a zoomovat. Bohužel ji nelze jakkoliv naklonit, takže se na bojiště díváte buď kolmo a z vysoka nebo kameru přiblížíte blíž, ale to zas neuvidíte nic než detailní pohled na své komando. Není to sice problém nikterak závažný, ale ještě by to chtělo trošku doladit, protože najít občas vhodný výhled na bitevní pole je dost obtížné. O moc lépe si stojí umělá inteligence, která doznala od minula velkých změn. Nepřátelé nejsou jen tupí panáci, ale v nebezpečí utíkají nebo volají o pomoc, apod. Umělá inteligence ale také zavítala i do vašich řad. V klidu můžete týmu rozdělit úkoly a nebudete se muset bát, že se něco zvrtne.
Co napsat závěrem?
Verdikt: Hra Freedom Force vs. the 3rd Reich se opravdu povedla. Přestože je až moc podobná svému předchůdci, je hratelnost tak vytříbená, že jsem ochoten tento fakt naprosto pominout. Kupředu vás potáhne perfektní příběh, skvělé skloubení několika žánrů a originální zpracování. Paráda!
