Asi nejlepší jsou takové hry, ke kterým sednete a hned vás přikovají na dlouhé hodiny. Česká hra Factorio je přesně taková. Jde o ideální zábavu pro ty, kteří si rádi hrají a vymýšlejí co nejelegantnější řešení problémů.
Na ne tak opuštěné planetě
Factorio
Úvod hry je přitom jen jedním z nejklasičtějších sci-fi klišé, jaké lze vůbec vymyslet. Něco se strašně pokazilo a hlavní hrdina se ocitá na nehostinné planetě. I když nehostinné možná není to správné slovo, místní krvelačné fauně se tu totiž žije pohodlně a s nezvaným návštěvníkem hodlá udělat krátký proces. Stejně jako třeba v podmořské Subnautice budete mít z počátku za úkol zachránit si život a z planety co nejrychleji zmizet. Jenže k tomu budete potřebovat mezihvězdný koráb, a to není zrovna lehký úkol.
Naštěstí si náš bezejmenný hrdina, který je nejspíš příbuzný Isaaca Clarkea ze série Dead Space, umí poradit. Jen pár chvil po havárii už mapuje terén. Kousek opodál se nachází slušné naleziště železa a hned vedle uhlí. Pomocí nalezené tavicí pece tak můžete poměrně snadno vyrobit železné pláty, které můžete využít k následné stavbě dalšího vybavení. Zatímco do ní ručně házíte jednu briketu za druhou už se musíte rozhlížet po dalších nalezištích, která vám zpřístupní pokročilejší technologie a dovolí konečně nějakou tu automatizaci. Nebudete si přeci namáhat ruce, když můžete nechat stroje makat za vás. O pár hodin později už vám pásy distribuují součástky do automatických továren a obrovský koloběh jménem Factorio naplno ukazuje svou krásu.
Již v předběžném přístupu (viz náš článek) jsem poukazoval na to, že první kroky ve hře jsou pomalé a úporné. Jsou v dokonalém kontrastu s pozdější fází hry, kdy automatizujete úplně vše. Není nic uspokojivějšího než vytvořit zcela dokonalý stroj, byť by to měl být jen stroj na výrobu mechanických drapáků. Po pár hodinách budete u hry sedět jak přikovaní a pravděpodobně byste si ani nevšimli, že venku nastal soudný den. Pokud si ale myslíte, že si jen naplánujete výrobní linku a pak budete lelkovat, tak jste na omylu. I v na první pohled dokonalém systému může začít kolečko skřípat, až se zasekne úplně. Proto bude na místě neustálá supervize, stejně jako vylepšování a modernizování.
Factorio
Pro modernizaci tu jsou jednoduché nástroje, snadno si můžete označit místa, která stojí za to předělat. Pokud se vám zadaří postavit perfektní design, hra nabízí možnost uložit si celý plán do „schématu“ a mít ho uložený v knihovně. Není pak problém již zavedené funkční sestavy přenášet z mapy do mapy a jen lehce upravovat podle momentální potřeby.
V předběžném přístupu jsem si dost pochvaloval tutoriál, který byl jedinou příběhovou složkou hry, a já se vážně těšil, kam se autoři v tomto ohledu posunou dál. Bohužel však spíš hodili zpátečku, protože zde žádná pořádná příběhová kampaň ani není. Není to sice vyloženě výtka, protože „sandboxové“ hry jako Factorio si většinou píší příběhy samy, přesto je škoda, že namísto rozšíření příběhu jej tvůrci ještě více osekali. Původní „kampaň“ je ještě o pár levelů kratší než v předběžném přístupu a její konec působí jako přeťatý velkou rezavou pilou.
Srdcem hry je tak namísto kampaně Volná hra, režim, kde zcela dle pravidel začínáte od první pece na uhlí, prokousáváte se přes technologický strom až k termojaderným reaktorům a laserovým dělům a dalším superpokročilým udělátkům, díky nimž se nakonec dostanete k oné kýžené vesmírné lodi. Před startem hry si lze navolit vše možné od četnosti nepřátel po bohatost nalezišť. Všechny technologie si ale budete muset vyzkoumat pokaždé sami.
Pásové šílenství
Factorio je vlastně puzzle, logická hra, ve které hrají hlavní roli přepravní pásy. Slouží k přepravě a distribuci surových materiálů, součástek i hotových produktů mezi jednotlivými továrnami. V pokročilejších stádiích ještě přibudou ropovody a potrubí pro tekuté suroviny, princip je ale v jádru pořád stejný. Až budete vymýšlet logistický systém, kterak dostat všechno pod jednu střechu, pořádně se vám zapotí obvody v hlavě. Co ale dělat, pokud jsou naleziště až moc daleko od domovské základny? Pásy, i ty nejrychlejší, nemusí být dostatečně efektivní.
I v daleké budoucnosti se podle všeho počítá s vlakovou dopravou. Vláčky naloží tuny materiálů a rozvezou, kam je třeba, rychle a dokonce automaticky. Tedy pokud správně fungují, což občas úplně nevyjde. Ve Factoriu nejsou jen vlaky, ukrývá se v něm i spousta dalších dopravních prostředků, většina je ale spíš na obranu a útok.
Factorio
Zní to jako kýč, ale hlavní motivací není ve Factoriu cíl, ale samotná cesta k němu. Chcete objevovat nové, pokročilejší technologie, neustále bádat nad co nejefektivnější logistikou a topit se v přívalu blaženosti, když vše maká jak po drátkách. Ale čas od času váš až meditativní klid naruší zubaté potvory.
Nepřátelé se líhnou v úlech, které připomínají něco, co vzešlo z otvoru starcraftského Zerga. Když se jich shromáždí dostatek, vrhnou se na vaše dílo a nejspíš i na vás. Způsobů, jak se bránit, je ale naštěstí dostatek. Vyrobit lze široký arzenál, od pistole po plamenomet, nejbezpečněji se však budete cítit v obrněném vozítku. Vozový park je pestrý a obsahuje i tank, vlakové dělo à la Tlustá Berta nebo třeba obřího mechanického pavouka. Ovládání vozidel ale bohužel není silnou stránkou hry ani vašeho hlavního hrdiny. Je prostě neohrabané.
Nežli kličkovat před kyselinou v autě, to raději pěšky za pomoci úkroků. S obranou základny vám pomůžou i obranné věže. Musíte ovšem počítat s tím, že téměř do všeho se musí ládovat střelivo. Ne každému bude akční složka hry vyhovovat. Nepřátele si lze úplně vypnout, ale přišli byste tím o důležitou součást hry. Na druhou stranu se vyvarujete momentu, kdy vám slintající zmetci co chvíli překoušou kabeláž od hlavní elektrárny.
Factorio
Factorio má i kopec doplňkových módů, které stojí za vyzkoušení. Například v Raketovém spěchu si nakoupíte za určitý obnos startovní vybavení a pak se pokusíte co nejrychleji odpálit raketu do vesmíru. Zajímavý je i mód Šílené pásy, ve kterém s pomocí omezeného množství pásů propojujete v logické hříčce truhly, případně i místní variace na Tower Defense hry nazvaná Boj o přežití. Módů je ve hře požehnaně a spousta z nich se dá hrát jako kooperace i proti živým protivníkům. Což jistě oceníte.
Základní hra nabídne stovky hodin zábavy, ale její největší potenciál spočívá v moderské komunitě. Factorio ji vítá s otevřenou náručí a přímo v sobě integroval správu módů. Nemusíte kvůli tomu ani ze hry, prostě si mód stáhnete skrze speciální menu a hned aktivujete. Fanouškovského obsahu je kopec, najít se dají třeba i takové rarity, jako jsou třeba hvězdné brány ze seriálu Star Gate, které dostanou Factorio na úplně jinou úroveň obtížnosti.
Oči vám budou přecházet
Pokud stejně jako já vzpomínáte na izometrické 2D strategie, tak Factorio vás po grafické stránce zahřeje u srdce. Hra vypadá tak, jak si nejspíš pamatujete z devadesátkových strategií jako třeba Original War, KKND a podobných. Grafika je jemná, detailní, hůř dopadlo uživatelské rozhraní, které stále připomíná kontextová okna v editoru. Dost si pomůžete naučením klávesových zkratek. Ve hře jsem narazil na pár prapodivných bugů, kupříkladu vůbec nezačala druhá mise tutoriálu, hra se ale umírnila celkem rychle a snad jediným problémem byla neochota vlaků pořádně jezdit na automat. Sympatická je nenáročnost na hardware. Ani ta nejvíce megalomanská díla moc nezatíží váš stroj.
Perfektní mašina?
Jsem si téměř jist, že každý, pro koho byla hra přímo určená, ji už dávno hraje od předběžného přístupu a utopil v ní pár set hodin času. Ale jsou i tací, kteří váhají, zda by je taková hra mohla bavit, nebo ti, kdo neví, co dát svým ratolestem. Factorio může oslovit každého, kdo má v sobě kousek stavitele a konstruktéra, ale i dítěte, které si rádo hraje. Je i pro milovníky puzzle a logických her. Téměř každý si v něm dokáže najít to svoje. Má své nedostatky, ale jsou to drobnosti, které zcela přestanete vnímat v momentě, kdy poprvé postavíte dokonalý stroj.
