RECENZE: Diablo II: Resurrected je poctivý remaster milované klasiky

Pamětníci budou jásat nadšením, jejich sen se splnil. Resurrected je původní hra se všemi klady i zápory, pouze s novou grafikou. A přesně to dělá tento remaster nefalšovaným klenotem.

Diablo II buď milujete, nebo nenávidíte. Legenda akčních her na hrdiny se nejednomu hráči zažrala pod kůži a způsobila závislost neskutečných rozměrů, stejně jako má na svědomí nespočet znechucených odplivnutí, protože „je to jen o zběsilém klikání“, a to je přece nuda.

Osobně se řadím do první kategorie. Neznám (naštěstí) přesná čísla, ale i tak můžu bez debat prohlásit, že Diablo II je hra, u které jsem strávil nejvíc času v životě. S příchodem moderních systémů a širokoúhlých obrazovek už to ovšem nebylo ono, a i když mě to mrzelo, skončila tato klasika na mém počítači léta nespuštěna (přesto neodinstalována). Za kvalitní remaster jsem se modlil pěkných pár let. Ale protože je známá věc, že původní zdrojové kódy jsou nenávratně pryč, nedával jsem tomu šanci na úspěch.

Až do letošního února, kdy Blizzard na Blizzconu nejenže oznámil práce na remasteru, stylově pojmenovaném Resurrected, ale navíc slíbil vydání ještě tentýž rok, čemuž věřil opravdu málokdo. Ale světe div se, vydání skutečně proběhlo a my se opět můžeme vrhnout k branám pekelným natrhnout té červené ještěrce ocas.

Pokud jste se k původní hře nikdy nedostali a nevíte, o co jde, pojďme si to pro těch pět z vás trochu zrekapitulovat. Jde o akční hru na hrdiny ne nepodobnou hrám jako Titan Quest, Grim Dawn nebo Path of Exile. Na začátku si vyberete jednoho ze sedmi různých hrdinů/hrdinek. Na výběr jsou amazonka, vražedkyně, nekromant, barbar, paladin, kouzelnice a druid. Jak vidíte, skvadra je to beze sporu různorodá. Každá postava má tři stromy unikátních dovedností a používá i různé vybavení. V pěti aktech (každý v odlišném prostředí) se budete muset prosekat/prostřílet/prokouzlit vším živým a na konci každého aktu sejmout bosse.

Diablo II: Resurrected

Diablo II: Resurrected

Na cestě za nimi se vaše postava bude zlepšovat a získávat body, jenž rozdělíte mezi základní vlastnosti (síla, obratnost, životy, mana) a také body do stromu dovedností. Různých buildů je pro každou postavu dost, takže není problém vybrat si dle vašeho stylu hraní. Klíčem v hratelnosti je rovněž neustálá honba za lepším vybavením, která se otevře na vyšších obtížnostech.

Teď si ale pojďme říct něco o tom, jak se celý ten remaster povedl a jak k němu tvůrci přistoupili. S radostí můžu napsat, že to nemohlo dopadnout lépe. Ono se totiž nakonec ukázalo, že to s tou ztrátou zdrojových kódů nebylo tak horké a kormidla se navíc chytli zkušení vývojáři z Vicarious Vision. Ti si naštěstí byli moc dobře vědomi, s jakou modlou mají co do činění, a že legie skalních fanoušků by jim nikdy neodpustly, pokud by hru nějak výrazně změnili. Vzali tedy původní hru (včetně datadisku Lord of Destruction) a „pouze“ na ni nalepili nový vizuál. V praxi to tedy vypadá tak, že na pozadí stále běží původní hra, takže veškeré výpočty, události, předměty, monstra, jejich životy a vlastnosti, to vše zůstalo beze změny zachováno a generuje se stejně jako kdysi, pouze se zobrazuje hezčí grafika.

Je to sice trochu zjednodušeně napsané, ale je to tak. Prakticky každý grafický asset byl předělán a „nalepen“ na svůj vzor, ale jinak je hra naprosto stejná jako dřív. Stejně byly předělány i příběhové animace, které už tenkrát byly prakticky dokonalé, ale teď úplně excelují.

Jak obrovský kus práce mají vývojáři za sebou, si lze kdykoli ve hře ověřit stisknutím klávesy G, kdy se hra okamžitě bez jakékoli prodlevy přepne do původního zobrazení. Rozdíl je propastný. Několik příkladů najdete v galerii, ale vězte, že naživo je to ještě lepší. Mockrát se mi stalo, že jsem si říkal, že tato lokace se zas tak nezměnila a přesně takto si ji pamatuji, stiskl jsem G a spadla mi brada. Nostalgie je pěkná mrcha… 

Kromě grafiky je hra prakticky stejná, i když několik drobných rozdílů zde přece jenom najdeme. Potěší třeba možnost zazoomovat na postavu a prohlédnout si, jak jí sluší třeba nové brnění, dále je zde například automatický sběr zlaťáků nebo větší truhla. Ta má navíc i sdílený prostor pro ostatní postavy, takže až váš barbar najde naprosto skvělý luk pro vaši amazonku, není problém ji dát do truhly a s jinou postavou si ho vzít.

Diablo II: Resurrected

Diablo II: Resurrected

A tím se dostáváme i k další novince: možnosti vytvořit jak offline, tak online postavu. Pokud vytvoříte offline, nebudete potřebovat internetové připojení, ale rovněž si tak nezahrajete s kamarády (hra přes klasickou TCP/IP síť už podporována není). V tomto módu si lze rovněž načíst i staré uložené pozice z původní hry! V online módu se uložené pozice ukládají přímo na servery Blizzardu přes Battle.net a lze hrát hru více hráčů.

Jak už je asi patrné z předchozích odstavců, je Resurrected povedený remaster. Má ovšem co nabídnout hráčům Diablem nepolíbeným? Toť otázka. Když se totiž na hru podívám okem herního kritika, uvidím samozřejmě spoustu nedostatků. Jedním z největších je plochý herní svět. Žádné rotace kamery, kopce nebo údolí, vše je pouze 2D placka, na které se žádných větších grafických a designérkých orgií zkrátka nedočkáte. Co na tom, že se svět náhodně generuje po každém vstupu do hry, z toho jsme byli vyplesknutí před dvaceti lety, ale dnes už to žádný tahák není.

I když to asi vývojáře, potažmo Blizzard, moc trápit nemusí. Remaster evidentně cílí pouze na pamětníky, a ti po podobném projektu volali léta. A jako jeden z nich můžu s klidem potvrdit, že se jim to prostě povedlo na jedničku. Nesahali na hratelnost a základní principy, nepřidali nový obsah ani neopravili některé známé neduhy (například ten, že na některé pečetě ve čtvrtém aktu jde někdy kliknout pouze pod některým úhlem).

Zato kompletně vyměnili grafiku a uzpůsobili hraní na moderní systémy včetně konzolí. A o to šlo především. Bonusy typu větší truhla, lepší UI nebo samosběr zlaťáků jsou už jen pomyslnou třešničkou na dortu.

Diablo II: Resurrected

Diablo II: Resurrected

Na závěr tedy pár slov k udělené devadesátce. Jsem si vědom, že se jedná o vysoce nadprůměrné ohodnocení, ale aby bylo jasno, nehodnotím hru jako takovou. V takovém případě bych samozřejmě musel brát na zřetel to, jak se například drží oproti konkurenci a jak jsem psal výše, v některých ohledech to dost pokulhává.

Ale jako remaster se jedná o vytříbený klenot, na kterém je vidět tuna poctivé práce a lásky k legendě. Nabízí přesně to, co slíbil a co si tisíce hráčů po celém světě přály. Diablo II byla ve své době hra, ve které se daly bez problémů utopit celé noci a Resurrected nám umožnilo v tom pokračovat. A to náležitě oceňuji.