Ondřej Zach: Především spoustu skvělých vzpomínek. Vzpomínám si, jak jsem pořád dokola drtil demo jedničky, které vyšlo ještě před vydáním plné verze. Šlo hrát pouze za bojovníka a to ještě jen první dvě patra až k Butcherovi. A ta hudba! Když pak vyšla dvojka, to bylo něco. Na trojce mi vadila mimo jiné špatná itemizace s aukcí: člověk si zadal, jaký chce předmět a s jakými hodnotami a za pakatel si ho koupil od jiného hráče. Tím se úplně vytratila radost z honby za novou výbavou. Jasně, těch problémů bylo víc, za mě ovšem Blizzard nakonec vykřesal z trojky skvělou hru, a to a včetně výborné expanze Diablo III: Reaper of Souls. Jenže to už bylo pozdě a řada hráčů se mezitím zabydlela u konkurence.
Diablo
Diablo 4
Diablo IV vypadá slibně a určitě ho zkusím, nicméně konkurence už je zavedená, šlape jí to dobře a Blizzard už nemůže žít jen z jména Diablo. Blizzard také vyhodil Luise Barrigu, který na Diablu IV pracoval jako game director, což je uprostřed vývoje těžká rána. Můžeme jen doufat, že čtyřku nečeká „produkční peklo“. Zároveň je třeba myslet na end-game a hru zásobovat novým a zajímavým obsahem. Patnáct dolarů za nové povolání bez něčeho dalšího už nepřipadá v úvahu. Takže ano, Diablo už jsou pro mě hlavně vzpomínky.
Připomínka: v pátek startuje open beta Diabla II: Resurrected |
Honza Strachota: Diablo pro mě dodnes znamená Diablo I a Diablo II. Nostalgie vzpomínek na studentská léta a smrt myši. Tehdy jsme na kolejích Diablo jeli v kuse několik měsíců. A pak jsme ho dohráli a byl konec. Když vyšlo Diablo 3, můj zájem to sice vzbudilo, ale ten rychle opadl, když jsem se dozvěděl o novém systému mikrotransakcí a tehdy ještě ne úplně běžné nutnosti být neustále připojen k internetu.
Místo toho jsem chvíli hrál Path of Exile, který se původnímu Diablu zřejmě podobal více než díl nový, ale záhy jsem zjistil, že jsem se herně posunul jinam. Zkrátka izometrické vyvražďovačky, a to včetně Diabel původních, už mi dnes připadají příliš nudné. Soundtrack z původních her ve mně ovšem stále vyvolává hřejivé emoce.
Diablo 2: Resurrected
Diablo 2: Resurrected
Ondřej Martinů: Dnes už jenom pár vzpomínek, že se mě několik lidí snažilo přesvědčit o tom, jaká je to zábava, ale nikdy mne to nechytlo. Bude to asi tím, že jsem Diablo 2 zkoušel v době, kdy už bylo opravdu hodně zastaralé. Sám jsem přemýšlel o tom, že bych možná přeci jen zkusil novou remasterovanou verzi, ale pravda bude spíš taková, že tento typ her prostě není pro mne.
Diablo
Petr Kárník: Diablo je pro mě naprostý fenomén a jedna z mých oblíbených herních sérií. Jedničku jsem nesčetněkrát propařil už v devadesátých letech (ještě na 486 DX2/80 s 8 MB RAM!!!). Diablo 2 je hra, u které jsem strávil bez debat nejvíc času v životě. Provází mě už od konce střední školy a do vydání trojky jsem u ní strávil stovky a stovky hodin (přesné číslo samozřejmě neznám, ale asi je to dobře).
Na trojku jsem byl natěšený prakticky od prvních tónů Tristram theme na Blizzconu při jejím ohlášení a záhy předobjednal sběratelskou edici. Stovky hodin jsem u ní sice nestrávil, ale pěkných pár večerů to přeci jen bylo. Čtyřka je v nedohlednu, ale na remaster dvojky se těším jako malej kluk. Betu jsem řádně otestoval a musím uznat, že ta hratelnost tam pořád je. Upřímně jsem zvědavý, jestli mě pohltí jako tenkrát. V zájmu své rodiny doufám, že ne…
Emanuel Svoboda: Diablo pro mě znamená hlavně skvělé akční retro RPG pro PlayStation 1. Sice mělo šíleně dlouhé nahrávací časy a jedna uložená pozice zabrala celou paměťovou kartu, ale hratelnost byla skvělá. Nejlepší byl pak kooperativní multiplayer pro dva hráče. Přiznám se však, že novější díly mě nechávají chladným. Co se Diabla týče, bavily mě ještě knihy od Richarda A. Knaaka a Mela Odoma.
Jan Lysý: Stále jedna z největších srdcovek s ohledem na to, že jsem si díky této značce zamiloval akční RPG. A především u druhého dílu trávil doslova celé noci. Tím pádem samozřejmě pokukuji po remasteru a napjatě očekávám čtyřku, tak snad nebudu zklamán.
Jan Kouba - Ještě na základní škole mě kamarád neustále přemlouval, abych s ním začal hrát nějaká ta RPG. Jmenovitě hlavně Eye of the Beholder. Budeme spolu překreslovat mapy na čtverečkový papír a o hodinách si vyměňovat tipy na to, jak projít jednotlivými pastmi. Odolával jsem, v mladistvé nerozumnosti jsem tvrdil, že RPG je nudný žánr. Pak se mi do pracek dostalo Diablo. Svižné akční hack and slash RPG. Pětkrát za sebou jsem ho dohrál a pochopil jsem, jaký potenciál skrývá pravý žánr RPG a vrhl se na klenoty jako Eye of the Beholder a sérii Might and Magic. Bez Diabla jen těžko říct, zda bych si nyní k jednomu ze svých nejoblíbenějších žánrů vůbec našel cestu.
Diablo 2: Resurrected
K druhému dílu mám také skvělý vztah, se ženou jsme u něj strávili několik desítek hodin a já se svým zástupem koster blokoval každou užší chodbu v dohledu. Zklamání mi připravil až třetí díl, který mi přišel zcela bez duše.
To pro mě znamená značka Diablo nyní, úpadek společnosti Blizzard. Její pomalu vytrácející se duši. Přesto dávám Diablo II: Resurrected naději a těším se na návrat do svých oblíbených lokací a na to, jak zase budu blokovat úzké koridory zástupem koster.
Michael Mlynář - Popravdě řečeno nic moc. Nevím proč, ale ke mnoha dnešním legendám, jako je třeba právě Diablo, jsem si zkrátka nenašel cestu ani v dávných dobách prvního dílu, ani nikdy později. Pořádně jsem hrál snad jen Diablo 3 a nemůžu říct, že by mě to nebavilo, ale zkrátka tomu chyběl nějaký element, kvůli kterému bych třeba vyhlížel další díl nebo aspoň nějaký nový obsah. V tomto konkrétním případě jsem si tu hru užil naprosto parádně, je to rubačka jak víno, ale zkrátka v tom evidentně nevidím „to něco“, díky čemu miliony hráčů tu značku zbožňují. Zkrátka u mě dobý, ale nic víc.
