Dark Messiah of Might and Magic

Dlouho očekávané akční RPG na Source enginu je konečně na světě a nejeden hráč se na něj těší jako na smilování. Splnila hra veškerá očekávání? Čtěte dále + VIDEO.

Po oznámení Dark Messiah of Might and Magic (dále jen DM) jsem měl v seznamu další titul, na který jsem se doslova klepal. Přeci jenom akční RPG ze světa mého oblíbeného Might and Magic světa, navíc ve skvělém Source enginu z Half-Life 2, to snad nemůže zklamat. Když k tomu připočítám fakt, že hru mělo pod palcem Arkane Studios, tvůrci výtečného Arx Fatalis, je pravděpodobnost odfláknutého titulu mizivá. Mno... hezky jsem si to vysnil, ale teď vážně.

Jak už jsem psal např. v dojmech z demoverze, zhostíte se role mladého učedníka jménem Sareth. Na počátku hry vás tedy nečeká žádná tvorba postavy, pohlaví nebo jména, natož povolání nebo rozdělování atributů. Vše se bude odvíjet podle toho, kam nacpete postupem času získané skill pointy, ale o tom až za chvilku. V krátkém prologu, který slouží i jako jednoduchý tutoriál (znáte z demoverze), vás mistr Phoenrig vyšle do katakomb pro artefakt Shantiri Crystal, který musíte donést do města Stonehelm. To samozřejmě není nic těžkého, takže se Sareth vydává do Stonehelmu. Tam předá krystal, zazvonil zvonec a pohádky je konec. Ne, takhle by to opravdu nešlo. Samozřejmě něco kixne a Stonehelm je napaden nekromanty a gobliny právě ve chvíli, kdy je Sareth u městské brány. Díky jednomu strážnému se mu ale podaří dostat se do města a dobrodružství začíná. Dále do děje raději zasahovat moc nebudu, abych toho nevyzradil až příliš, ale celkově je příběh celkem zábavný, i když se nejedná o nic převratného.

VIDEO

Nefunguje vám přehrávač? Klikněte zde pro přímý odkaz

Protože hra využívá skvělého fyzikálního enginu z Half-Life 2, lze protivníky shazovat ze srázů, kopnout je na bodáky na stěně nebo do ohně, případně pokud jsou dál, sebrat libovolný předmět a mrsknout ho po nich.

Jak jsem psal výše, na začátku si nevybíráte vůbec nic. Zapomenout také můžete na získávání zkušeností za zabíjení potvor a postupování o levely, nic takového tu není. Vše je na jednoduchém principu skill pointů, které dostáváte postupem v příběhu za splněné úkoly. Ty lze nacpat celkem do třech větví dovedností a namakat si tak bojovníka, mága či zloděje. Ze začátku se sice zdá, že je bodů dostatek, ale lepší dovednosti vyžadují stále více a více bodů, takže ke konci to vyjde tak akorát na jedno povolání. Některé dovednosti mají také několik stupňů účinnosti a pokročilejší skilly samozřejmě vyžadují znalost všech předchozích. Celkově je ale skillů celkem málo, ale protože si DM nehraje na kdovíjaké RPG, dá se to prominout. Dovednosti zahrnují jak zvýšení hitpointů nebo many, větší účinnost zbraní nebo lepší zacházení s lukem a také nějaká ta kouzla typu ohnivá koule nebo uzdravení.

Akce nebo RPG?
Nadpis mluví za vše. Skutečně jsem celou dobu hraní dumal, zda hraji hodně osekané RPG nebo trochu netradiční FPS. Považte sami – RPG prvky zde sice jsou, ale nejsou nijak zvlášť propracované, skill pointy jsou pouze za postup v příběhu, nenajdete zde jediný větvený dialog nebo pro RPG tak klasickou věc jako nákup a prodej předmětů u obchodníka apod. DM si ale naštěstí na žádné hardcore RPG nehraje, a tak je považován spíše za akci. Ta probíhá jak jinak než v reálném čase a pouze z pohledu první osoby. Boj na blízko je zpracován celkem dobře, Sareth disponuje spoustou úderů a komb, v závislosti na délce držení levého tlačítka myši a směru pohybu. Údery lze také kombinovat se štítem a kopanci. A takové kopání je věc tuze zábavná. Protože hra využívá skvělého fyzikálního enginu z Half-Life 2, lze protivníky shazovat ze srázů, kopnout je na bodáky na stěně nebo do ohně, případně pokud jsou dál, sebrat libovolný předmět a mrsknout ho po nich. Navíc lze občas využít okolní prostředí k obrazu svému, přeseknout vhodné lano a pustit na zmetky třeba kus trámu apod. Tyto zlepšováky měly být podle doposud zveřejněných videí i slov autorů hybnou součástí hry, ale bohužel se tak nestalo. Za prvé jich není tolik a za druhé je prostě jednodušší protivníky vykuchat mečem, než je složitě lákat na konkrétní místo a doufat, že to vyjde. Škoda.

Design misí je více než povedený a procházky v exteriérech působí skvělým dojmem. Přestože jsou levely značně lineární, není to na škodu a hratelnosti to spíše prospívá. Pro hledače pokladů je připraveno i několik tajných skrýší na těžce dostupných místech, kde se vždy nachází nějaký ten bonus v podobě kouzelných svitků, lektvarů nebo nové zbraně. Díky linearitě nejde prakticky nikde zakysnout, logické hlavolamy byste spočítali na prstech jedné ruky a nepovinné úkoly rovněž. I náplň úkolů odpovídá více akční hře než RPG. To je samé odnes, dones, zabij, zachraň apod. Občas se také budete muset vracet přes již vyčištěné lokace a hledat cestu zpět a to je dost velká nuda.

Graficky na mě DM působil velice dobře. Přestože je Source engine dva roky starý, pořád má co nabídnout a pokud ve vašem počítači tepe silnější hardware, hru si opravdu užijete. HDR efekty vypadají skvěle, stejně jako nejrůznější hry světel a stínů nebo kouzel. Modely NPC a nepřátel vypadají skvěle, o čemž svědčí fakt, že přestože jsem velký milovník pavouků, v jejich doupěti mi naskakovala pravá nefalšovaná husí kůže, tomu říkám zážitek. Nic nemohu vytknout ani zvukové stránce, spíše naopak, potěší i takové detaily jako synchronizace rtů. K namluvení jsem si nechal ještě jednu perličku nebo spíše perlu. Snad neprozradím moc, když řeknu, že v rámci děje se do Saretha vtělí Xana, Phoenrigova přisluhovačka. Do děje nebude prakticky nijak zasahovat, jen vám občas poradí, ale hlavně má vynikající sarkastické hlášky, převážně na Leannu, které se Sareth zamlouvá. Trochu mi to připomínalo Prince of Persia: Two Thrones, kde se princ neustále hádal se svým temným já. Xana je výtečně namluvená a svým hlasem a intonací dává jasně najevo, že je to pěkná potvůrka. V rámci jednoho nepovinného úkolu ji můžete z těla zapudit, takže pokud vás bude štvát, nemusí to být až do konce hry.

Bohužel ani tak nadějnému titulu, jakým DM bezesporu je, se nevyhnuly nějaké ty chyby. Za prvé mi hra přišla chvílemi až zbytečně obtížná, ani ne tak počtem nepřátel (i když i to je občas slušný masakr), jako spíš nedostatkem hojivých lahviček. Na druhou stranu je to alespoň pořádná výzva, ukládat lze navíc kdykoliv a trvá to pouze okamžik. Postěžovat si musím i na umělou inteligenci, která sem tam trochu zahapruje. Souboje občas

Klady a zápory

Skvělé audiovizuální zpracování
Design úrovní
Parádní hratelnost

Umělá inteligence
Nevyužitý potenciál

působí dost nepřehledně a i přes velký potenciál se zvrhávají v prostou rubačku, ve které už je veškeré taktizování k ničemu. A až se po nějaké době dopracujete na jeden z možných konců, nečekejte nic extra. Odměnou za vaše snažení vám bude pouze pár trapných slov a krátká animace.

Verdikt: Dark Messiah of Might and Magic je skvělou akční hrou, která kombinuje klasickou 1st person řežbu, fantasy příběh a RPG prvky. Když k tomu připočteme skvělý fyzikální model, krásnou grafiku a prvotřídní design úrovní, dostaneme skutečně hru hodnou dohrání. Bohužel ji kazí několik chyb jako špatná umělá inteligence, nevyužitý potenciál nebo chvílemi přehnaná obtížnost (i když to není zápor jako takový). I přesto se ale jedná o hru, kterou vám nemohu nedoporučit.