Docela nechápu v poslední době stále rostoucí popularitu závodních her. Čím přijde lidem zábavné neustálé objíždění jednoho a toho samého okruhu řvoucím a neekologickým vehiklem? Snad proto, že je jednodušší jezdit dvousetkilometrovou rychlostí ve virtuální realitě prosté jakýchkoli silničních hlídek, tvrdě se domáhajících tisícikorunových pokut, nebo snad proto, že je snadnější utratit za nejnovější závodní model Porsche stovky tisíc dolarů počítačových než papírových. Možná, ale proč jezdit bezcílně pořád dokola? Nejspíš tyto heretické úvahy podobně smýšlejících individuí daly naštěstí vzniknout odnoži "závodů", mezi které řádíme perly velikosti Quarantine, Carmageddon nebo Grand Theft Auto 3. Nyní si hráči závodních her jistě řeknou: "Nám vytýká kroužení dokola a sám je celý pryč z přejíždění chodců v Carmageddonu". Pravda, přenechejme však tyto otázky psychologům a vrhněme se na nový přírůstek, který se snaží vyšplhat na piedestal k výše jmenovaným titulům.
Crazy Taxi se spíše než Carmageddonu podobá Microsoftí odpovědi na tento titul - Midtown Madness. Nejde zde o přejíždění chodců, avšak po vzoru Midtown se celá hra odehrává za plného městského provozu, který čítá veškeré možné výtvory dopravního světa, včetně autobusů nebo tramvají. "Jistě, jde o simulátor taxislužby," řeknete si, jenže cílem je dopravení cestujícího na určené místo v určeném časovém limitu, 
který byste při dodržování obecně platné silniční vyhlášky neměli šanci stihnout. Vše se tak mění v nelítostnou řež, kdy je cesta jen dekorativním šedým pruhem a obrubníky se stanou nepochopitelnou překážkou při zkratkách skrz anglické trávníky. Alfou i omegou jsou tedy cestující, za jejichž doručení do požadované lokace dostáváte drahocenné sekundy navíc. Zákazníci jsou rozděleni do tří skupin, které značí jak náročnost úkolu, tak čas, který se vám připočte k dobru. Druh určují barevné kružnice, uvnitř kterých musíte zastavit, načež osoba zareaguje naskočením (doslova) do automobilu. Pokud se bojíte, že vhodné cestující budete muset snaživě hledat, nestarejte se, lidí je na každém rohu spousta.
Vydavatelem Crazy Taxi je Sega, bylo tedy již od začátku jasné, že na hře bude patrný jistý konzolový, či dokonce arkádový nádech, a bohužel to není příliš ku prospěchu věci. Hlavním nedostatkem je absolutní ignorování reality a přírodních zákonů. Zaprvé mají chodci, v řeči RPG, obratnost někde v závratných výšinách a každému vašemu pokusu o jejich rozmašlování se hbitě vyhnou. To by bylo pochopitelné, v tom se také hra velmi podobá Midtown Madness. Horším případem je však fyzikální model samotných automobilů. Nevadí, že jejich jízdní vlastnosti nejsou zdaleka takové, jaké mají být, že auto vybere ostrou zatáčku o dost lépe, než jeho reálná předloha. Tyto elementy jsou naopak vítané a zpříjemňují hraní. Co je ale na pováženou, je nezničitelnost čehokoliv ve světě Crazy Taxi. 
Můžete narazit ve stokilometrovou rychlostí do betonové zdi a nic se nestane, maska automobilu zůstane stále krásně nablýskaná. To samé se děje (tedy spíše neděje) i s počítačem řízenými auty městského provozu. Můžete do nich bezostyšně narážet, odhazovat je z cesty, způsobovat megalomanské dopravní zácpy a karosářům nepřiděláte práci ani na pět minut. Kde jsou krásně se krčící plechy z Carmageddonu a tříštící se skla z Grand Theft Auto 3? Vaše auto je v celém městě jakýmsi supermanem, takže bez výrazného zpomalení můžete bez problémů odhodit o několik metrů dál třeba celý autobus.
Proprietou, která mě překvapila, je přítomnost bonusů za nejrůznější akrobatické kreace a také jakási "komba", prováděná kombinací kláves. Hra kromě klasického taxikaření obsahuje mód zvaný Crazy Box, v němž máte za úkol provádět právě pomocí zmíněných komb nejrůznější akce. Tak například prvním cílem je na připraveném skokanském můstku doskočit dál než sto padesát metrů. Obyčejným skokem dosáhnete maximálně metrů sto třiceti, ale pokud si vyvoláte nápovědu, zjistíte, že zařazením rychlosti a rychlým stiskem plynu bleskově akcelerujete a kýžená hranice je rázem překonána. Stejným způsobem se naučíte projíždět zatáčky smykem a podobně. Celý tento mód ale slouží spíše jako trénink než jako plnohodnotná zábava, poněvadž neustálé opakování mise, aby se vám konečně povedlo udělat osm smyků v přemrštěném časovém limitu, mi nepřipadá příliš uvolňující. 
V samotném taxi módu pak můžete buď jezdit městem tři, pět nebo deset minut jen tak, sbíraje body pro finální skóre, nebo se dát na kruté závodění s časem. Tak jako se v Carmageddonu získával čas za přejíždění chodců, tady se připočítává za jejich úspěšné dovezení. Zpočátku je jízda docela "crazy", jak samotný název napovídá. Město nejvíce připomíná filmové Los Angeles se všemi jeho vražedně strmými uličkami a křižovatkami. Navíc vás cestující ze zadního sedadla neustále povzbuzují nebo naopak okřikují, když děláte až moc nehorázné kousky. Kromě standardního času je zde ještě osobní čas cestujícího, po jehož uplynutí vám člověk uteče a ještě prohodí nějaké to sprosté slůvko. Bohužel, brzy se dostaví nuda z absence více než jen jednoho města a také stereotyp z neustálého ježdění sem a tam. Seberete studenta, hodíte ho do muzea, seberete ženskou, hodíte ji do Levis shopu, seberete kněze, hodíte ho do kostela a tak pořád dokola. Pokud vás nudí na začátku zmíněné ježdění dokola po okruzích, tak tohle také nebude to pravé ořechové.
Hudba v Crazy Taxi je dostatečně... šílená. Punkrock (nebo jak se tomuto stylu vlastně říká) rozhodně nepatří mezi mé oblíbené, ale při zběsilé jízdě dokonale splývá s akcí. Narozdíl od hudby je neuvěřitelně iritující hlas puberťáka v menu, kvůli kterému opravdu stojí za to ztlumit hlasitost. Nevím jak vám, ale mě skřehotající anglické vyřvávání rozhodně "crazy" nepřijde. Slabinou technického zpracování je grafika. Automobily jsou až na výjimky hranaté a budovy tvoří pouze slabě otexturované krychle. Ovládání je konzolově jednoduché, nenajdeme zde ani žádné složité řazení, pouze přehození jízdy vpřed / vzad. 
Docela nepochopitelné je akční tlačítko "Enter", které musíte při startu hry zmáčknout (zřejmě kontrola hry, jestli vás ještě netrefil šlak nudou), a fakt, že dále už je "Enter" nepoužitelný a vše se potvrzuje klávesou "A" (zřejmě kontrola hry, zda jen znuděně nedržíte ukazovák na "Entru" :-).
Opravdu nevím, komu bych mohl hru doporučit. Nadšeným obdivovatelům závodů a fyzikálních modelů aut zcela určitě ne. Silničním řezníkům, kteří chtějí vraždit nevinné spoluobčany? Ne, "pedestrian harvesting" se zde nekoná (pro anglicky méně potentní - pedestrian je chodec a harvester se dá volně přeložit jako kombajn). Svátečním hráčům, kteří si dají dvacet minut ozařování monitorem po perném dnu v práci? Také ne, šílené (ne)stíhání časových limitů rozhodně upracované nervy nezklidní. Snad tedy jen příznivcům nenáročné zábavy, kterým je jedno, co za své peníze dostanou a u čeho stráví hodiny hraní. Avšak nezoufejte nad promrháním potenciálu tohoto titulu, je tu mnoho jiných voleb. A pokud jste již všechny automobilové hry, které jdou tímto směrem, několikrát dohráli, těšte se například na připravovanou Getaway.
| Crazy Taxi | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
