Druhá světová válka se stala námětem bezpočtu počítačových her. Valnou většinou se jednalo o klasické realtimové strategie nebo akční tituly. Najdou se ale výjimky, které nám největší válečný konflikt moderní historie představují i v jiném žánru. Asi nejúspěšnější z těchto „odpadlíků“ je série Commandos. Její první díl, který spatřil světlo světa v létě 1998, de facto založil zcela nový žánr – mix logické hry a RTS. Díl druhý, který na PC vyšel před rokem a nedávno se objevil i na dalších platformách, se na čas stal stálicí na čelních místech prodejních hitparád. V čem spočívá ono kouzlo, které očarovalo celý herní svět?
Devět kroků k úspěchu
Základ všeho spočívá především v propracovanosti a originalitě herního systému. Do vínku dostanete celkem devět postav, z nichž každá ovládá různé specifické činnosti. Dohromady jsou naprosto neporazitelný tým – zelený baret je neocenitelný v boji beze zbraně, ženista klade nálože, špión pronikne na nepřátelské území v německé uniformě a odstřelovač protivníky zneškodní dříve, než si někdo všimne, že je něco v nepořádku. A aby toho nebylo málo, tak můžete využít pomoci i dalších spojeneckých vojáků, na které narazíte. Jenže takhle by to asi nebyla moc velká zábava, protože většinu misí byste splnili dříve, než by protivník řekl „Nicht schiesen, bitte!“
Valnou většinou tedy budete hrát jen s několika určitými postavami svého kádru. A pak to dostává ty správné grády. Jediný způsob, jak mise dokončit, je zevrubně se seznámit nejen se schopnostmi vašich vojáků a s jejich výbavou, ale i s celou aktuální situací – terénem, pohybem stráží, zkrátka vším. Právě tohle dělá z Commandos spíše logickou hru než běžnou strategii. Každý krok si totiž musíte přesně naplánovat, nic nesmíte opomenout. I když ke splnění zdejších dvou desítek misí vede pokaždé několik různých cest, improvizovat se moc nevyplácí. Ve správné chvíli na správném místě, to musí být heslo každého, kdo se chce prokousat až do samého konce hry. Dvakrát měřit, pak nepřátele jednou zaříznout.
Co je malé, to je hezké?
Pochopitelně, že komplexnost herního systému se odrazila v poměrně složitém ovládání. Až po několika hodinách snažení pro vás nebude hledání příslušné akce v přehršli zdejších nabídek utrpením, ale běžnou rutinou. Jak rotovat kamerou v interiérech? Jak vyměnit předměty mezi jednotlivými postavami? Jak přinutit spojeneckého vojáka, aby zalehl a spustil krycí palbu? Jak vyšplhat do okna a prolézt do místnosti? V každý okamžik máte tolik možností, co dělat, až to je někdy na obtíž. Hodně vám sice pomůže zdejší tutorial, který vás během několika hodin naučí alespoň těm nejzákladnějším trikům (vážně to trvá takhle dlouho, ale je to dobře investovaný čas), ale nepočítejte s tím, že po jeho absolvování zvládnete úplně všechno.
Zde je částečně na vině i grafické zpracování hry. Ne, není ošklivé, to v žádném případě. Naopak – prostředí jsou krásně vykreslena, animace jsou plynulé a i samotný design patří mezi naprostou světovou špičku. Horší je, že Commandos 2 je původně hra pro PC a jako taková počítala s vyšším rozlišením, než jakého je PS2 schopno. Takže programátoři i výtvarníci se mohli snažit sebevíc (a snažili se, je to opravdu znát), ale i tak budete mít problémy nejen se zjišťováním, co která ikonka vlastně znamená, ale vzhledem k titěrnosti izometrického pohledu navíc horko těžko zjistíte, jaký vojáček je který. K tomu je ještě zapotřebí počítat s tím, že v temně laděných lokacích budete mít problémy s identifikováním jednotlivých předmětů, a výsledek je nepříliš potěšující – inteligentní herní rozhraní vám sice řekne, že na tomto místě můžete provést nějakou akci, ale je jen jeden způsob, jak zjistit, o jakou se jedná: vyzkoušet to. Hru lze naštěstí v libovolný moment uložit, takže případná chyba vás nenutí opakovat celou misi, ale rozhodně to není nic, co by vás mohlo potěšit.
Chybička se vloudila
Commandos 2 je sice hra, která nemá ve svém žánru konkurenci, ale rozhodně není bez chyb. Obtížnému ovládání se asi nešlo vyhnout bez toho, že by byl okleštěn herní systém, takže se s ním musíme prostě smířit. Jistě ale bylo možné upravit třeba pohyb vozidel, který je natolik špatně zpracován, že se dopravním prostředkům raději vyhnete. Ikony představující jednotlivé
činnosti by měly být jasněji identifikovatelné – jen málokdo asi bude mít náladu je luštit s očima přilepenýma na obrazovku. Jednoduchý popisek by jistě stačil. A jistě by neškodilo odstranit i těch pár bugů v jinak kvalitním enginu. Když voják šplhá po žebříku, ze žebříku přejde na stěnu a z ní plynule pokračuje ve své cestě k nebesům, aniž by mu nevadilo, že mu je oporou pouhý vzduch, je třeba se nad tím zamyslet.
Jinak vás ale tento nejnovější počin z dílen Pyro Studios asi nezklame. Konverzí z PC utrpěl jen minimálně, a to vlastně jen po grafické stránce. Komu nevadí komplikované ovládání a dává přednost logickému uvažování před bezduchou krvavou akcí, ten by si jej neměl nechat ujít. A už se můžeme těšit na další díl – Commandos 3 by měli být ještě lepší.
Jack O´Hara – zelený baret |
Commandos 2: Men of Courage | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|