Když Nintendo poprvé oznámilo svůj záměr vydat hry „trénující mozek“ pro Nintendo DS, asi jen málokdo čekal, že zaznamenají takový úspěch. Nicméně stalo se, a tak není divu, že se s jejich variacemi setkáváme i na Wii. Konkrétně tedy se hrou Big Brain Academy, která na rozdíl od Brain Trainingu neměří stáří vašeho mozku, ale jeho hmotnost.
Kategorie Analyse působí asi nejvědečtěji.
Základní myšlenka zůstává stále stejná – co nejrychleji správně řešit zadané úlohy. Na základě toho vám pak hra spočítá hmotnost pěti „částí mozku“ a následně pochopitelně i hmotnost celkovou. Hra se opět zaměřuje na pět činností: vizualizaci, počítání, paměť, identifikaci a analýzu, přičemž v každé kategorii podstupujete tři typy miniher. První celkový test na vás šéf zdejší akademie vybalí hned po prvním spuštění hry. Asi není potřeba dodávat, že jeho téměř dvoukilového mozku hned napoprvé nedosáhnete ani náhodou, ale naštěstí jste ujištěni, že pokud se budete motat někde kolem 750 gramů, je to
zhruba výsledek, k němuž napoprvé průměrný člověk dojde. Velmi záhy ale zjistíte, že tady hra tak trošku podvádí, protože tento první vstupní test je o poznání
jednodušší než jakýkoliv další „regulérní“. Takže se váš mozek vcelku brzy začne docela slušně potit.
Je potřeba říci, že hře se velmi dobře daří se v jednotlivých kategoriích zaměřovat přesně na to, co anoncuje. Osobně mi nikdy nedělalo moc problémů nějak šachovat s čísly nebo si krátkodobě něco zapamativat, a tak byly moje výsledky v kategoriích Compute a Memorise vždy nejlepší, zatímco ve Visualise dosud oproti výsledkům v jiných kategoriích hořím jako papír, což se ve skutečnosti rovněž zakládá na pravdě. A co že tu máme konkrétně?
Kategorie Identify nabízí hru s krtky, kteří vylézají z děr a vy je musíte mlátit kladivem podle toho, jaké mají na hlavách symboly a jaké symboly po vás chce hra. Při dvou symbolech brnkačka, při čtyřech již docela mazec, kdy ve snaze o co nejrychlejší řešení uděláte chybu, ani nevíte jak. Druhou hrou je postupné
odkrývání obrázku, kdy musíte co nejrychleji poznat a z nabízených možností vybrat, co je na obrázku k vidění. A třetí hříčkou do party je temný čtverec s ukrytými
zvířátky, na nějž svítíte baterkou a rychlým pohledem je potřeba zjistit, které havěti je tam schováno nejvíce.
Celkově hra funguje přinejmenším stejně dobře jako původní verze na NDS.
Kategorie Memorise nabízí klasické skořápky modifikované do podoby klícek s ptáky, které se zakryjí a chvíli se porůznu přemisťují a vy pak máte určit, v kterých se ptáci nacházejí. Pokud máte najít dva opeřence ze tří klícek, je to zívačka největší, ale když už máte najít čtyři ptáky z devíti klecí, chce to už drsnější soustředění. Při bvyšších obtížnostech je docela náhul i rozpoznávání obličejů – nejprve se vám po obrazovce mihne děcko a vy následně musíte vybrat škleb, který jste viděli. Pokud se vám ale zjeví tři různě se šklebící děcka a vy pak máte vybrat jen jedno, začnete možná i pochybovat o tom, co že jste to vůbec na
vlastní oči viděli. Trik spočívá v tom, že hra pracuje s několika obličeji a každý má ještě několik grimas. Při těžších zadáních pak jako odpovědi navíc nabízí třeba i
obličeje, které jste vůbec neviděli, ale jsou zkrouceny do některé z grimas, které jste viděli před chvílí a podobně. A třetí hříčkou zde je zpětné pamatování. Hra vám ukáže řadu čísel nebo předmětů a vy je pak musíte naklikat v přesně opačném pořadí. Zvládnout třeba řadu 1-1-2 je pochopitelně pro blbce, ale nebojte, dříve nebo
později na vás hra vytáhne třeba řadu pěti či šesti solmizačních slabik – a takové Do-Fa-Si-La-Mi se pozpátku hodně blbě i čte, natož pamatuje.
Kategorie Analyse působí asi nejvědečtěji. Máme zde variaci na Tetris, kdy je potřeba odstřalováním bloků, které podléhají zemské tíži dosáhnout požadovaného tvaru, rozpoznávání složitějších z krychlí sestavených těles, které jsou ještě různě po částech zabarveny a nakonec je zde rychlé třídění. Na obrazovce se vám objeví čtyři obrázky a podmínka, podle níž máte vybrat ten správný. Kritérií je vcelku spousta počínaje klasikami jako „nejrychlejší“ nebo „nejmenší“ a konče věcni typu „nesnáší vajíčka“. Celkově je tato minihra asi nejjednodušší,
ovšem pouze za předpokladu, že vládnete anglicky do té míry, že když uvidíte nápis „has legs“, tak ho nemusíte překládat a okamžitě víte, co se po
vás chce. Na druhou stranu ale vybrat třeba druhou největší věc ze čtveřice pomeranč, slon, zelí a plavec zabere možná víc přemýšlení než kolik by člověk čekal, respektive by si připustil.
Kategorie Compute je moc fajn. V první hře střílíte balónky podle čísel od nejmenšího k největšímu. Seřadit jednociferná čísla možná budete považovat za výsměch, ale až na vás nastoupí sestava 17, 43, 12, 45, 51, pak jistě změníte názor. Balónky jsou navíc různých barev a velikostí, které ale rozhodně nekorespondují s výší čísel. V druhé hře na sebe napadá několik kostek s čísly a vaším úkolem je odstřalit některé z nich tak, aby ty zbylé dávaly součet, který vám hra zadala. A jako třetí zde máme koš, do něhož padají červené a modré kuličky a na konci musíte říci, zda je v koši více červených nebo modrých kuliček, případně zda jich tam je stejně.
|
A nakonec Visualise – pro mě osobně největší peklo z celé hry. Doplňování objektů do obrázků podle předlohy je ještě celkem v klidu, i když je potřeba sledovat, jakým způsobem se neúplný obrázek otočil nebo překlopil. Ovšem stavění železnic je už vcelku makačka. Na desce jsou nakresleny koleje, které
musíte dostavět tak, aby vagón následně vyjel z desky v místě, které hra požaduje. Na výběr je rovný úsek a zatáčky vpravo a vlevo, které ovšem mění své významy v okamžiku, kdy je deska otočena „skora dolů“ a pokud nevíc ještě rotuje – u této hříčky jsem si zkrátka zanadával skutečně hodně kvalitně. A jako poslední zde máme variaci na „najdi sedm rozdílů“, akorát že hledáme rozdíl pouze jeden, zato ale mezi čtyřmi animacemi. Jedna z nich se od tří ostatních vždy liší a úkolem je zjistit, která to je. Sranda ale je, že i stejná animace se liší pokaždé něčím jiným. Pokud tedy u animací pánve zjistíte, že na jedné je větší plamen, pak podruhé se nebude lišit plamenem, ale třeba počtem nějakých nudlí, nebo co vlastně je :-), které nad ní poletují. No prostě peklo.
Celkově hra funguje přinejmenším stejně dobře jako původní verze na NDS, ale je potřeba zmínit alespoň jednu věc, díky která za původní NDS hrou zaostává. A tou je ovládání, a to i přesto, že samo o sobě funguje naprosto skvěle. Wiimote zde po celou dobu plní funkci ukazovátka, takže stačí jen pohodlně sedět v křesle jen untuitivně zápěstím pohybovat kurzorem po obrazovce. I přesto je ale toto ovládání jednoznačně pomalejší než v případě NDS a dotykového
pera, kterým je možné na požadované místo kliknout v cuku letu, zatímco s wiimotem to chce mířit o něco déle a ve snaze o co nejrychlejší odpověď se čas od času stane, že se ukliknete. U některých „disciplín“ to nevadí (počítání míčků, mlácení krtků), ale u jiných se to stane, ani nebudete vědět jak (zpětná paměť, stavění železnice).
Big Brain Academy ale opět boduje v možnostech hraní více hráčů. A nemáme teď na mysli zrovna klasický multiplayer, ale zejména možnost vytvořit si ve hře až osm profilů, které lze mezi sebou porovnávat na tabuli s jednoduchými, ale zcela názornými grafy. Jedná se tedy o ideální titul, s nímž se dokáže zabavit celá
|
Návykový efekt
Velmi blízká podobnost s NDS verzí| Big Brain Academy for Wii | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
