Na první díl Mercenaries bylo zpočátku pohlíženo jen jako na další klon veleúspěšného GTA. Titul od Pandemic Studios si sice osvojil několik pilířů hratelnosti tohoto hitu, ale doplnil je vlastními, které se ukázaly být natolik funkční, že výsledek byla opravdová radost hrát. Zdánlivě politické téma války v Koreji bylo v zájmu hratelnosti degradováno na pouhou přelétavou příslušnost mezi jednotlivými frakcemi. Hlavnímu hrdinovi v podobě prodejného žoldáka bylo zcela jedno, zda plní mise za Severo či Jihokorejce, ruskou mafii, Spojence nebo třeba Číňany. Hlavně že za dobře vykonaný díl práce dostal dobře zaplaceno a vykonal jí co možná nejzajímavěji.
Zatímco v předchůdci jsme se točili kolem jaderné války, kterou jsme ale využili jen pro vlastní obohacení, druhý díl přinese v podobě podkladu ropnou krizi.
Na stejném základě bude fungovat i pokračování, které s každou další prezentací vypadá lépe a lépe. Na E3 probudili autoři v přítomných novinářích hotové nadšení. Už atraktivita zvolené lokace si s předchůdcem v ničem nezadá. O
málokterém státě se v soudobém tisku píše více než o Venezuele, kde se o rozruch stará „skoro-diktátor“ Hugo Chavéz. Pandemic ale opět netouží zabíhat do podrobností. Přesto oficiální venezuelské orgány vyslovily důrazný nesouhlas se svým angažmá ve hře. To totiž v zájmu hratelnosti bude notně zjednodušeno a tím i karikováno, byť reálné figuty nahradí ty s fiktivními jmény, ale s nápadnou podobností reálným protějškům.
Zatímco v předchůdci jsme se točili kolem jaderné války, kterou jsme ale využili jen pro vlastní obohacení, druhý díl přinese v podobě podkladu ropnou krizi. Motivační motor se ale posune více do osobní roviny, kdy krom nabitých kapes budeme toužit i po odplatě. Příběh prozaicky nazvaného World in Flames začíná z naší strany naplněným kontraktem s charismatickým Ramonem Solanem, který 
se jeví jako správný jihoamerický megaloman s vazbami jak na armádu, tak na narkoprůmysl. Úkol, který pro něj splníme, ho, aniž bychom to předem tušili, uvede do nejvyššího křesla. To by nás nemuselo tolik trápit, jen kdyby se k nám neotočil zády. Ba co více – místo zaslouženého výdělku dostáváme kulku. Naštěstí nikoliv smrtelnou, a tak cesta za krvavou pomstou může začít.
Hlavní cíl tedy máme, ale jak se k němu propracovat? Autoři tvrdí, že zhruba přes čtyři desítky menších ryb, a to v závislosti na zvoleném způsobu hry, respektive na tom, jakým způsobem rozpohybujete kolesa zdejší zjednodušené politiky, obranný složek státu či v ilegalitě pracujících skupin. Úkoly budeme moci nabírat od celé škály frakcí a jejich náplň nás mnohdy zavede proti potenciálním zaměstnavatelům, kteří však neměli to štěstí, že bychom se pro ně na tom kterém rozcestí (nastane prakticky každým výběrem dalšího questu) rozhodli. Krom řady
menších frakcí a skupin budou roli hlavních zaměstnavatelů zastávat Spojené národy, Číňani, naftařské konsorcium, venezuelská armáda, rastafariánští piráti a PLAV (People Liberation Army of Venezuela). Je pochopitelné, že zájmy těchto stran jdou proti sobě a nelze si tak budovat náklonnost u všech zároveň. Pro úspěšný postup ve hře bude nutné získat slušnou přízeň aspoň jedné z nich, abychom se dostali k závěrečným a samozřejmě nejtěžším úkolům.
Hlavní cíl tedy máme, ale jak se k němu propracovat? Autoři tvrdí, že zhruba přes čtyři desítky menších ryb, a to v závislosti na zvoleném způsobu hry.
Čeká nás prozkoumávání obrovského lánu země, kam se vešly četné horské vesničky, zcela opuštěná místa, kde nenarazíte na živáčka jak je rok dlouhý, ale i tak se zde dějí obchody či jiné nekalosti, prohlédneme si překrásné prérie, budou tu jezera, řeky, moře, ale pochopitelně také velká a sdostatek zalidněná města. Variabilita prostředí zkrátka nezná mezí. Nikdy bychom navíc neměli narazit na loadingové obrazovky.
Pokud nebudete mít chuť propracovávat se k místům, kde je třeba splnit úkol, je tu pro vás připraveno zjednodušení v podobě jakéhosi tranzitního systému, který by měl hráče zavést přímo do akce. Většina však jistě raději staromódně usedne za volant či knipl a dopraví se na místo sama. Zcizování strojů ale již nebude tak jednoduché – autoři nás chtějí do hry vtáhnout prostřednictvím různých miniher, jež budeme muset absolvovat, abychom mohli toho kterého prostředku využít. Ujišťují však, že to nebude žádná otrava.
Primární náplní Mercenaries 2 je ovšem akce. Základní premisu „můžete jít kam chcete a dělat tam co chcete“ nově doplňuje destrukční imperativ. Tvůrci přišli s filozofií, která ve zkratce říká, že pokud něco nemůže být zničeno, nepatří to do hry. A tak se nedivte, že vlivu jak příručních, tak na četných pohyblivých strojích namontovaných zbraní podléhá drtivá většina enviromentálních
elementů. Vidíte barák? Tak proč ho nerozstřílet? Když už ničeho jiného, aspoň efektního výbuchu se dočkáte. Hlavní designér na prezentaci neváhal s ukázkou, usedl do poblíž stojícího vrtulníku, vznesl se, a když po několika sekundách letu narazil na jeden z mostů, prostě ho několika raketami odpálil. To samé udělal s ropnou plošinou umístěnou poměrně daleko od pobřeží. Následně se vrátil do vnitrozemí, přičemž z paluby helikoptéry bylo vidět, s jakým detailem autoři vše stvořili. Stačilo naletět trochu blíže, a už tu byly náklaďáky stojící nebezpečně blízko benzínové nádrži. Pár výstřelů a už tu byl výbuch, za jaký hollywoodští filmaři platí miliony dolarů. A takových si můžete udělat stovky či tisíce. Jen musíte počítat s následky, jež svým chováním způsobíte.
Pár výstřelů a už tu byl výbuch, za jaký hollywoodští filmaři platí miliony dolarů.
Zatímco první díl vyšel pouze pro konzole, dvojky se dočkáme i na PC, což je skvělé, protože podobně komplexních a zároveň velice zábavných her vzniká čím dál tím méně. V Mercenaries 2 se zabavíme na dlouhé hodiny, aniž bychom pocítili stereotyp. Víme to, protože hra již nyní působí skvěle – a co teprve na podzim, kdy má vyjít!Index očekávání: 95%
