Relic Entertainment se za nedlouhou dobu své existence vypracoval z nuly na předního výrobce realtimových strategií. V roce 1999 začala jeho krasojízda vynikajícím Homeworldem, jemuž o několik let později zdatně sekundoval i druhý díl. V mezičase si hoši střihli nekonvenční RTS Impossible Creatures a minulý rok byl ve znamení povedeného převedení známé série do herního zpracování jménem Dawn of War. Není tedy vůbec divu, že si jejich oddanost pojistil vydavatel THQ zakoupením studia, které momentálně pracuje na strategii, jež má potenciál získat titul nejlepší válečné RTS všech dob.
Zničitelnost okolí je přímo absolutní. Domy, stromy či mosty, nic není definitivní překážkou a s trochou trpělivosti lze vše rozmělnit v malé částečky.
„Při vývoji Company of Heroes máme tři cíle,“ začíná hlavní designer Josh Mosqueira svou přednášku. „Pravé vojáky, uvěřitelná bojiště a pořádnou válku.“ Nebudeme ovládat nějaké řadové panáčky pohybující se v neměnném prostředí, tuto nedokonalou iluzi války chtějí autoři jednou provždy překonat. Na veškerých předváděčkách Company of Heroes jsou tak novináři u
vytržení především z jedné věci – fantastického fyzikálního enginu. Zničitelnost okolí je přímo absolutní. Domy, stromy či mosty, nic není definitivní překážkou a s trochou trpělivosti lze vše rozmělnit v malé částečky. Pak už vás nepřítel nepřekvapí vychytanou taktikou využívající prostředí. Ovšem ani vy už se nebudete moci spolehnout na jakékoliv krytí. Budovy se hroutí pokaždé jinak, podle toho, kde a jakým typem munice je zasáhnete. Mocný engine pak vyhodnotí, zda si zaslouží spadnout celé, nebo zda se zřítí jen jedna stěna, popřípadě jak.
Relic je známým zastáncem nových RTS mechanismů, tudíž se ani nelze divit, že nepočítají s klasickými surovinami, jak je známe z konkurence. Při vedení brutálních bitev jednoduše nezbývá čas na komplikované řetězce, takže se musíme spokojit jen se starostí o přísun pohonných hmot a nového arzenálu, popřípadě munice. Stejně bezstarostní můžete být i co se týče základen, jejichž stavbou si vůbec nemusíte lámat hlavu, ba právě naopak, stačí si vybrat nějaké stanoviště, třeba farmu a odtud podnikat další útoky.
Mapy jsou rozděleny do jednotlivých sektorů, přičemž práce s nimi důstojně nahrazuje celý management – navíc budete muset projevit skutečně strategické uvažování, jinak sice možná uspějete, ale s velkými ztrátami, jež se později těžko nahrazují. Představte si situaci. Ocitáte se na frontové linii, kterou mají Němci ze své strany dostatečně opevněnou a těží z toho, že jim neustále přijíždí nové posily. Vám zatím patří dva sektory. Není tak nic lepšího, než Němci protežovaný a těžko dobyvatelný sektor obklíčit a znemožnit fašounům zásobování. Pak už je mnohem jednodušší prorazit, ale jde to samozřejmě i rovnou – Company of Heroes před vás vždy postaví několik možností a dá na výběr. Získáte tak pocit opravdového generála, a důsledky svých kroků pocítíte i později.
Company of Heroes před vás vždy postaví několik možností a dá na výběr. Získáte tak pocit opravdového generála, a důsledky svých kroků pocítíte i později.
Autoři jsou velkými fandy dobové techniky, což je z jejich slov jasně patrné. Každý tank či jiná jednotka mají přesně dané statistiky a neexistuje, aby se nějak příliš podobaly dva rozdílné typy. Každý kousek využijete v jiné situaci, a že jich bude spousta,
jistě nemusíme připomínat. Je známou pravdou, že německé tanky byly za 2. světové války silnějšími a odolnějšími Na druhou stranu, americké protějšky toto manko mažou lepší manévrovatelností. Tanky jsou pochopitelně doplňovány vojáky různých profesí, kteří zde rozhodně nejsou do počtu. Železná monstra po sobě nechávají pořádnou paseku a zároveň prostor pro rozličné kryty těchto vojáků. Hodnota vojáků a jejich výbavy dosáhne dosud nevídaných výšin. Pokud nějaký muž padne, zanechá po sobě zbraň, jíž může někdo jiný zase sebrat a použít. Když se takhle na zemi povaluje panzerfaust, výrazně si pomůžete, pokud necháte nějakého svého kulometčíka, aby ho sebral. Zraněné vojáky si berou na starost medici, kteří je odnášejí do polních nemocnic, odkud za chvíli za chvíli vybíhají čilí jako rybičky. Musíte si totiž uvědomit, že v Company of Heroes nepůjde o žádné velké šiky jednotek, spíše menší skupiny vojáky s několika tanky. Co toto rozhodnutí hře ubere na spektakulárnosti, to jí dodá v přehlednosti – své jednotky budete muset komandovat každou chvíli, určitě nestačí je jen poslat proti nepřítelově armádě a nechat na pospas osudu.
Ve hře na vás čekají hned tři rozdílné technologické stromy, podle nichž budete rozvíjet svou armádičku, čímž si rovnou určíte způsob hry. Ten, kdo má rád překvapení a s oblibou se ocitá v týle nepřítele, určitě zvolí „Airborne.“ Zde se skví především parašutisté či bombové nálety. Pokud si libujete v obranných taktikách, dozajista nepohrdnete systémem „Infantry,“ kde se sází hlavně na clonovou palbu a obranná děla. Kombinací těchto dvou oborů je pak „Amor,“ který strategii nijak zvlášť nespecifikuje a bude tak vyhovovat všestranným hráčům. Nové technologie z každého stromu si otevíráte prostřednictvím tzv. komando bodů, které získáváte s postupem armády na vyšší úroveň. Ta se projeví i na jednotkách, jež v bitvě tráví hodně času – budou přesně mířit a získají dokonce nějaké ty speciální schopnosti.
Pokud nějaký muž padne, zanechá po sobě zbraň, jíž může někdo jiný zase sebrat a použít.
Současný herní trh zřejmě nemůže nabídnout lépe vypadající válečnou RTS – Company of Heroes vypadá jednoduše úžasně a podporuje všechny ty grafické vychytávky. Jakkoliv jsme už strategií z 2. světové války znechucení, pořád existují kousky z tohoto odvětví, které nás zanechají u vytržení. Company of Heroes bude zřejmě jedním z nich.Index očekávání: 90%
