|
|
Po úpadku tahových strategií, které v současné době patří mezi ohrožené druhy, připlouvá vlna degenerace budovatelských strategií. Megatuny ani originálních, ani hratelných tycoon titulů ubíjí základní principy tohoto žánru, jejž si dnes dovolí zprznit kdejací vývojáři. Inu, proč ne? Třebas jednovaječné datadisky ke hře Sims nebo doslova trapný pokus jménem Rollercoaster Tycoon 2 se prodávají báječně. Přitom za poslední dva roky vyšel pouze jeden opravdu dobrý titul – Zoo Tycoon (a snad i SimCity 4, na jehož hodnocení je ale ještě čas).
Armáda tycoon her se naštěstí vyhnula starému dobrému spravování měst, k němuž se hlásí slavná série SimCity, tituly od Impressions (Caesar III, Pharaoh, Zeus, Emperor) nebo série Settlers. Na ni navázala hra Anno 1602, jež nejenom v rodném Německu sklidila slušný úspěch. A nebyl proto důvod nepokračovat, nevylepšit původní Anno a nevydat jej znova pod názvem Anno 1503. V Německu si ho všichni oblíbili a jeho popularita se dá srovnat s tím, jak se čeští hráči zamilovali do Mafie. Než vyjde verze pro ostatní trhy, vývojáři ze Sunflowers vydali německé a později anglické demo napovídající, co od kompletní hry můžeme čekat.
Osidlování zemí na západ od starého kontinentu, hluboko za obrovským oceánem, bývávala pro Evropany vždycky těžká živnost. Mateřské země se macešsky stavěly ke svým koloniím, ty díky tlaku chtěly samostatnost, díky čemuž vznikly například Spojené státy americké. Neznámé končiny kromě nerostného a přírodního bohatství skrývaly taky tlupy domorodců, ne vždy ochotných se podělit o svou domovinu. Anno 1503 ale kolonizaci představuje poněkud bezproblémově. Opuštěné ostrůvky hýří bohatou faunou a podnebí se ideálně hodí k tomu, aby se v neobydlených oblastech usadili kolonisté. Začátky jsou vždycky stejné – pionýrská loď s několika málo zásobami připluje k pevnině, průzkumník se poohlídne po nerostných zásobách a jde se stavět. Základ každé osady tvoří přístav a tržiště ke skladování několika desítek různých materiálů, polotovarů a plodin. Malinké městečko spolyká rezervy velmi rychle a kolonisté chtějí ke svému rozvoji stále větší nabídku jídla, piva, soli nebo kožešin. Proto je třeba myslet nejenom na základní stavby (pily, farmy), ale i na doly, pivnice, plantáže, slévárny, školy nebo kostely, zvyšující úroveň národa.
Náročnější zboží vyžaduje delší produkční řetězce, tím i více surovin a peněz na stavbu výrobních budov. Některé plodiny se ovšem v daných přírodních podmínkách nedají pěstovat, zato je mohou mít okolní národy, které jej rády za něco jiného smění. Druhá varianta, jak pozvednout svou kolonii k absolutnímu blahu, je o něco pomalejší, zato zábavnější – armáda vojáků zabere cizí ostrov, vyplení ho a pobije ženy i děti. Anno 1503 klade na boje větší důraz než původní hra a potyčky mezi civilizacemi tak patří k jedné z běžných forem vyjednávání. Vojáci se dělí do zhruba desítky typů, odolnější muži k vycvičení požadují pořádnou zbroj a silné zbraně. Ty se ale nerostného bohatství a rozvinutého průmyslu dají vyrobit jen těžko.
Cíl hry je v podstatě jeden, ačkoliv se ho dá dosáhnout válčením, obchodem, diplomacií nebo pečlivou správou svého města – vždy jde o to, být nejsilnější. V kampaních a samostatných scénářích se pak úkoly ještě diferencují, ve volném módu si ale člověk může stavět do nekonečna. Jelikož počet různých typů budov dosahuje dvou stovek, nikdo se nemusí bát, že by po deseti hodinách neměl co dělat.
Anno 1503 má jednu krásnou vlastnost – absolutní nepřehlednost. Hratelnost by mohla být pohádková i přes fakt, že hra nepředvádí zrovna ohňostroj originality. Jenže není v lidských silách se orientovat v něčem tak chaotickém a k tomu si vystačit se silně zjednodušeným ovládáním. Malinká osada se po pár hodinách rozroste v rozlezlé město a je tu problém. Otevře se nabídka desítek různých budov, mnohdy zbytečných, ale k vývoji kolonie nutných. Chybí jakékoliv tabulky či grafy, které by naznačily, kolik budov jakého typu na ostrově stojí, kam se hýbe rozpočet nebo například které suroviny schází. Pokud něco nefunguje, člověk může jenom tušit, proč.
Grafika je na koukání opět vynikající, k hraní ovšem naprosto nepoužitelná. Budovy mají mnoho společných rysů a díky jejich obrovskému počtu se v nahuštěných střechách, věžičkách a domečcích nevyzná nikdo. Pravý nepořádek ale začíná při bojích. Jednotky i v řídkých lesích využívají svého maskování tak dokonale, že nejdou vidět vůbec. Nepřítel má proto, pokud jeho město neobjímají placaté louky, obrovskou výhodu. Ta se ve spojení s již zmíněným šíleným ovládáním (například do skupiny lze 
vzít pouze omezený počet jednotek) mění v pořádný kaz, který ubíjí hratelnost a řadu lidí v pokročilých fázích hry znechutí. Bodejť by ne, když například vlastní vojáci rebelantsky nedodržují nastavenou formaci a dělají si, co se jim zlíbí.
Na celkový a výsledný dojem z Anno 1503 si budeme muset počkat do 14. března, kdy vyjde anglická verze. Podle demoverze ale hra rozhodne nebude taková bomba, jak by naznačovala prodejní čísla z Německa, a navíc oproti původnímu Annu přináší jenom frustraci z obrovského zmatku a nefungujícího ovládání. Tím se ostatně potvrzuje současný trend – budovatelské strategie jdou s kvalitou rapidně dolů a jen s láskou můžeme vzpomínat na časy Transport Tycoonů, Theme Hospitalů, Dungeon Keeperů nebo prvních Settlerů…
