Realtime strategií se minulý rok vyrojilo velice slušné množství, až by jeden mohl říct, že se jich trochu přejedl, ovšem v posledních dvou měsících tento žánr zasáhlo nepříjemné sucho. Fandové RTS mají již všechny tituly v zásobě beznadějně dohrané a nemají do čeho píchnout. I proto naší pozornost upoutalo nedávno vydané demo velice nadějného titulu Act of War: Direct Action, jenž to svými ambicemi dopracoval až do naší přehlídky nejočekávanějších strategií roku 2005. Neodolali jsme a prozkoumali pro vás taje demoverze a již takhle na začátku můžeme prohlásit, že je, přes nevelký hype, na co se těšit. Ostatně to můžete posoudit sami, jak samotným ozkoušením ukázky nebo, pokud máte méně času, aspoň přečtením našich prvních dojmů, jež jsme po důkladném otestování získali.
Příběh je ostatně jednou z největších předností hry, a aby si tvůrci jeho kvalitu dostatečně pojistili, najali si především v Americe populárního autora několika politických thrillerů, jež se mohou pyšnit nálepkou bestsellery – Dale Browna
Nebudeme chodit kolem horké kaše a nalijeme si čistého vína – Act of War není kdovíjak originální záležitostí (což však neznamená, že bychom zde nenašli pár dobrých nápadů), která by se byť jen snažila o žánrovou revoluci,
ba právě naopak – jede ve vyjetých kolejích úspěšných parťáků ze stejné škatulky. Určitě nejlépe by se hra dala srovnat s Command and Conquer: Generals, tedy s jednou z nejlepších RTS posledních let. Stejně jako dílko bývalého Westwoodu, se i Direct Action odehrává v blízké budoucnosti, jejíž scénář se zdá být více než uvěřitelný. Svět čelí nejhorší energetické krizi všech dob – cena za barel ropy se vyšplhala nad sedm dolarů, což je způsobeno drasticky sníženou produkcí neočekávaně konajících olejářských firem a především četnými teroristickými útoky na rafinerie po celém světě. Situace je kritická i v jinak poklidných západních státech – i zde probíhají demonstrace a stávky mající za cíl prostřednictvím vlády ustanovit změnu. Bouří se úplně všichni, od ochránců životního prostředí, přes pacifisty, až po antiglobalizační demonstranty. Zvýšená aktivita vyvolává nestabilitu i v dalších oblastech. Je třeba jednat, než ti, co v pozadí tahají za nitky dosáhnou, čeho chtějí a získají tak v podstatě vládu nad světem.
Příběh je ostatně jednou z největších předností hry, a aby si tvůrci jeho kvalitu
dostatečně pojistili, najali si především v Americe populárního autora několika politických thrillerů, jež se mohou pyšnit nálepkou bestsellery – Dale Browna. Ten se sice nevyhnul několika klišé, ovšem pro potřeby hry to bohatě stačí a dá se říci, že prezentační stránka patří mezi nejlepší v žánru, přičemž se dá srovnávat i se samotným Warcraftem 3. Dočkáme se hned několika zvratů, které nejsou hned tak prokouknutelné, navíc jsou skvěle podávané. Eugene Systems si dali práci s tvorbou hodiny renderovaných sekvencí, jež se v dnešních titulech již moc často nevidí, poněvadž jsou nahrazovány in-game animacemi. Ty se vyskytují i v Act of War a co jsme měli možnost vidět, rozhodně se nemají zač stydět.
Plná hra nabídne hned tři kampaně – první z nich si projedeme za regulérní americkou armádu, druhá je pak v režii speciální jednotky Task Force Talon, jejímž velitelem se za pohnutých okolností stane sympatický hrdina Jason Richter a do třetice všeho dobrého samozřejmě nesmí chybět ani ti zlí, skrývající se za
názvem Consorcium. Act of War sází na zajímavé mise odehrávající se v městských oblastech, což jim dodává punc výjimečnosti. Nejde již jen o holá pole, nýbrž adekvátní architekturou vybavené metropole vytvořené podle reálných předloh. V demu jsme se podívali do Egypta, v němž urbanizovaný boj nebyl ještě zdaleka tak zřetelný, ovšem jakmile se dostanete do Londýna, Washingtonu San Francisca nebo Moskvy, bude to hned jiná káva. Podle hratelné mise nebudou jednotlivé úseky nikterak krátké, přestože to tak zpočátku může vypadat. Mise jsou totiž dynamické a úkoly se v nich mění v závislosti na dosažených cílech. Primární zakázky jsou nutné k úspěšnému dokončení mise, ovšem setkáte se i se sekundárními (navíc na některé z nich nemusíte dokonce vůbec narazit), s nimiž se pro změnu není třeba zabývat vůbec, ovšem ochudili byste se tak o zajímavé bonusy. Misí má být celkem 33, což už je úctyhodné a slušnou trvanlivost slibující číslo.
Jako v každé strategii, musíme i zde něco těžit a tentokrát půjde o drahocennou ropu, ovšem ta byla v demu upozaděna na úkor tzv. ressource
managementu. Ptáte se o co že jde? Inu, jedná se o jednu z mála větších novinek v konceptu. Zjednodušeně bychom tento název mohli přeložit jako systém zajatců, kteří, pokud se vám je podaří uvěznit do zajateckých táborů, generují zisk. Probíhá to velice jednoduše a dá se říct, že design hry zajímání jedině napomáhá. Každý z vojáků má několik stupňů zranění, přičemž jakmile se ocitne na tom nejkritičtějším, nastává příhodný čas pro jeho zatčení. Samozřejmě, že ho můžete dodělat, ovšem tím příliš bodů politické korektnosti nezískáte. Tento nápad se nám jednoznačně líbí, už jen proto, že hru nikterak výrazně nezdržuje a především pro multiplayer jde o skvělý příslib okořeňující hratelnost. Asi vás zajímá, zda se ve hře setkáme s managementem základny, který se poslední dobou v mnoha RTS prostě vypouští, aby mohla být hlavní pozornost věnována bojům. U Act of War tomu tak není a výstavby základny si užijete, ale my můžeme dodat, že je ořezán na nezbytné minimum, jež se snad ještě dá nazvat zábavným.
Vzhledem k městským prostředím se tvůrci uchýlili k vděčnému zakomponování civilních budov do hry.
V mnoha strategiích plní řadoví vojáčci, tedy pěchota jen doplňkovou funkci, bez
níž se dá s klidem obejít, ovšem u Act of War je tomu přesně naopak – pěchota je zde nepostradatelnou součástí jakékoliv úspěšné taktiky. Důvod je jednoduchý. Vzhledem k městským prostředím se tvůrci uchýlili k vděčnému zakomponování civilních budov do hry. Ano, tušíte správně – tyto budou moci být obsazovány vašimi, ale samozřejmě i nepřátelskými vojáky. Dobře umístěný sniper zmůže hodně, stejně jako partička ukrytých kulometčíků. Své svěřence můžeme skrývat i do lesíků a vězte, že design lokací je koncipován tak, aby trochu napověděl, ale také abyste při bližším prozkoumání objevili spousty dalších taktických možností. U pěchoty to samozřejmě nekončí, ba právě naopak. Všech jednotek dohromady má být solidních devadesát kousků a vedle konvenčních zbraní americké armády se mezi nimi objeví i futuristické letouny shazující bomby či průzkumné vrtulníky. UGCV tank, jehož služeb si užijete za Task Force Talon v různých bojových situacích automaticky mění zbraň na tu nejpříhodnější. Nemá cenu se zde podrobně rozepisovat o všech jednotkách. Jejich vyváženost a případnou použitelnost pro multiplayer budeme stejně moci zhodnotit až z kompletní verze hry.
Graficky se jedná o jednoznačně špičkovou záležitost. Jednotky jsou neuvěřitelně detailní, prostředí realistická a rovněž efekty výbuchů patří k nejlepším. Destrukce strojů je skutečnou lahůdkou, jelikož tyto se rozpadají na jednotlivé části atd. Jednoduše radost pohledět. Samozřejmě, že to chce slušnější mašinu, přesto se nedá říci, že by byly nároky přemrštěné. Pokud bychom měli ve zkratce zmínit umělou inteligenci, asi bychom se uchýlili ke slovu nevýrazná, což status demoverze dostatečně ospravedlňuje.
Act of War: Direct Action tak vypadá jako velice zajímavá strategie, která se sice na první pohled hraje úplně stejně jako konkurenční tituly, ovšem při bližším prozkoumání v ní přeci jen objevíte několika zajímavých prvků, jež hratelnost okoření adekvátně tomu, jak se je naučíte využívat. Stratégové si užijí obsazování budov a zajímání nepřátelských vojáků, ostatní možná zůstanou u známého „vyrob co nejvíce jednotek a pošli je směr nepřítel – oni už se nějak pobijí“ a na nejjednodušší obtížnost také uspějí. Kapitola sama pro sebe je pak vynikající příběh, takže není nejmenší důvod se netěšit, zvláště, když vydání už klepe na dveře.
Index očekávání: 85%
