Navzdory zasazení do skutečných bojišť druhé světové války se série Call of Duty od samotných počátků soustředila spíše na zprostředkování zábavy než na realismus.
Call of Duty opět nabízí dostatečně diverzifikovanou nabídku hrdinů, aby si vybral každý.
Občas se stále najde někdo, kdo se nedokáže přenést přes to, že výbava bojujících stran neodpovídá historickým záznamům, nebo že se ve hře můžou setkat i s ženami a černochy v nacistických uniformách (viz náš článek), většina už si na to za těch bezmála 20 let fungování série zvykla. Ostatně kdo touží po realistickém zážitku, má dnes díky titulům jako Hell Let Loose, Post Scriptum či třeba Rising Storm daleko více možností než kdy předtím.
Chystaný nový díl Call of Duty s podtitulem Vanguard se tak s klidným srdcem může soustředit jen na své dlouhodobé publikum, a i když se oproti minulému dílu zasazení příběhu vrátilo zhruba o stovku let dozadu, na hratelnosti se nic zásadního nezmění.
Pořád bude zběsile rychlá a přímočará, takže v ní namísto dlouhého vyčkávání budete běhat s rotačním kulometem a léčit se injekcemi do předloktí. Pokud vás zajímalo, jakým způsobem autoři nahradí oblíbená dálkově ovládaná autíčka, kterými bylo možné odpalovat bomby na dálku, tak vězte, že se s tím autoři moc nepárali. Místo autíčka dostaneme malý tank a dálkové ovládání trochu oprýskanější vzhled.
Ne, letošní Call of Duty ani navzdory nově zpracovanému modelu destrukce nezprostředkuje autentickou atmosféru druhé světové války. Nejspíše ovšem bude minimálně stejně zábavnou hrou jako minule. Přesvědčit se o tom budeme moci už 5. listopadu.
