Génius, blázen, vizionář, snilek, mimozemšťan. Richardu Garriottovi můžete říkat všelijak a obvykle se aspoň částečně do popisu jeho osobnosti trefíte. 28 let vyvíjí úspěšné počítačové hry. To z něj udělalo boháče a zvláštního člověka. Excentrický multimilionář je rozkročen mezi světy středověku a budoucnosti – někdy žije v kobkách mezi starožitnými figurkami z let dávno minulých, jindy se v observatoři kochá výhledem na hvězdy. Ani při jedné činnosti nemusí vycházet ze své vily, tedy pardon, spíše futuristickými prvky vyztuženého hradu. Ne, sedmačtyřicetiletý Richard Allan Garriott nemá v herním průmyslu sobě rovného. Pár lidí možná umí vyvíjet podobně skvělé hry, nikoho však snové světy nepohltily tolik jako Lorda Britishe.
Bleskový start
Kariéra mladého Garriotta se začala psát v roce 1979, když tehdy devatenáctiletý Texasan vytvořil své první dungeonové dobrodružství. Nazval ho Akalabeth a přišel s ním za majitelem softwarového obchodu, ve kterém zrovna pracoval. Šéf nezapřel obchodnického ducha, ačkoliv není jisté, zda odhadl skutečný potenciál titulu. Nechal Garriota vyrobit celých dvanáct kopií a zabalit je do rukou popsaných plastových krabic. Prodejní cena: 20 dolarů. Jeden z exemplářů přistal i na stole vydavatele California Pacific v Los Angeles, který Garriottovi okamžitě zaplatil letenku a promptně od něj odkoupil kompletní práva. Nakonec se přes prodejní pulty přeneslo na třicet tisíc kopií po třiceti dolarech. Garriott vydělal svých prvních sto padesát tisíc dolarů. „Nevěděl jsem ani, že tehdy už existovalo 30.000 počítačů,“ zažertoval nedávno při vzpomínce na své začátky.
Nemalé peníze však nestrčil na dobře úročený bankovní účet, nýbrž všechny investoval do prvních dvou dílů Ultima série. Jedničku do světa v roce 1980 rozšířila California Pacific, o pokračování už se o dva roky později postarala Sierra. Po hádce s představiteli tohoto tenkrát nejprogresivnějšího vydavatele dobrodružných her se Garriot plně postavil na vlastní nohy, podpořen infrastrukturou vlastního studia Origin, které roku 1983 založil se svým bratrem Robertem. Zde vznikl třetí až devátý díl Ultima série, ale od roku 1990 se o pozornost musela dělit s vesmírnou klasikou Wing Commander další bratrské dvojice v Originu, Robertsových. Již roku 1992 však Garriotové firmu prodali Electronic Arts. Moloch do studia nejprve vnesl nemalé peníze a umožnil tak vzniknout náročnému projektu Ultima Online – prvnímu modernímu online světu. Samozřejmě že tvůrčím duchem za něj odpovídal Richard. Brzy se však vize zakladatele začaly nesnášet s řečí čísel manažerů EA. Rok 2000 je tak ve znamení velkého odchodu z Originu a následného úpadku kdysi slavného studia. Postupně byly zrušeny veškeré rozpracované projekty – největší ránou pro fanoušky bylo vystavení stopky Ultima Online 2, ale konečné fáze své realizace se údajně nedočkal ani Harry Potter Online, který však nikdy nebyl oficiálně ohlášen.
Garriottové však nezůstali dlouho bezprizorní. Robert chladně zakalkuloval a dovtípil se, že jeho mladší bratr potřebuje především prostor pro rozvoj svých vizí. Proběhlo založení Destination Games, s jeho samostatností se však od samého začátku nepočítalo. Proto bylo za několik měsíců prodáno jednomu z největších hráčů na globálním online trhu – korejskému NCSoftu. Od té chvíle pracuje Robert Garriott jako šéf severoamerické pobočky a Richard se konečně v klidu může věnovat plnění svého snu – vývoji MMO Tabula Rasa.
Legenda jménem Lord British
V Originu si Richard Garriott přišel na celé jmění, zároveň se však kolem jeho osoby vytvořil kult. Ve všech dílech Ultima série se ukázal coby vládce Lord British, kterého Richard pojmenoval na základě své přezdívky ze školních let. Texasan totiž dětství strávil v anglickém Cambridge. Jeho pozdější američtí spolužáci si z něj utahovali kvůli jeho akcentu. V časech největší slávy Originu svou image Garriott náležitě rozvíjel. Na oficiálním fotografování firmy se například objevil v kroužkové košili s korunou na hlavě. Jednou se nechal přemluvit k vystoupení na výstavě ECTS v kostýmu. Když na něj jeden z přítomných novinářů vyštěkl „koho k čertu představuješ?“, všichni, především PR manažeři, se na sebe vyděšeně podívali. To ale Garriottovu vášeň ke středověku nemohlo ovlivnit. Brzy poté dokonce vstoupil do „Společenství kreativního anachronismu“, jehož členové se na setkání převlékají do kostýmů připomínajících časy před rokem 1600 a často také bojují na meče. Občas se jeho fantazírování střetne s tvrdou realitou. Když partička studentů ukradla z přístřešku u jeho vily víno v hodnotě pěti tisíc dolarů, chtěl Richard vyzvat vůdce bandy na šermířský duel. V případě výhry zloděje nabídl stáhnutí všechny žaloby. Garriottovi právníci mu však tento nápad rozmluvili.
Vedle středověku je Lord British silně zaujat i vesmírnými cestami. Žádný div, když je k tomu rodově předurčen. Jeho otec Owen Kay Garritt byl astronautem u NASA. Od svého dětství tak Richard sní o letu do vesmíru. Značnou část úspor investoval do společnosti Space Adventures, jejímž obchodním artiklem je doprava turistů na orbit. Brzy ve firemní hierarchii povýšil na zástupce předsedy představenstva. Významně se podílel i na přípravách vesmírného turismu. Dosud dopravila Space Adventures pět turistů na stanici ISS, nejnověji v dubnu 2007 otce Wordu a spoluzakladatele Microsfotu Charlese Simonyiho. Garriott by byl samozřejmě rád mezi prvními vesmírnými cestovateli. Čáru přes rozpočet mu však udělal propad burzy po útocích z 11. září 2001. Cestovní náklady ve výši 20 milionů dolarů už si nemohl dovolit. Zúčastnil se aspoň několika testů stavu beztíže, 26. dubna 2007 dokonce ve společnosti slavného vědce Stephena Hawkinga. Jelikož se finanční situace páně Garriotta opět zlepšuje, plánuje se směrem ke hvězdám odpálit v roce 2008. To by bylo dosud jeho největší dobrodružství, nikoliv však jediné: mimo jiné se ponorkou podíval až do útrob ostatků Titanicu.
Život vymykající se konvencím
Richard Garriott také velmi rád zve do své vily, která nese hrdý název Britannia Mannor. Mezi lety 1988-1994 tu pořádal halloweenské slavnosti, jejichž účastníci byli rozsáhlými útrobami proháněni pekelníky a duchy. Pro takové příležitosti se jistě hodí spletitá síť tajných chodeb a místností, jimiž je Britannia Mannor doslova prošpikována. Když Garriot například posune magnetem, který vypadá jako běžná dekorace, otevře se mu vchod do jedné z nich. Zde se skrývají točité schody do domácí observatoře. Z jiného tajného místo se zase dostane do sklepa, kde přechovává pět tisíc let starou mumii. Návštěvníka překvapí i vitrína s prazvláštním strojem. „To je ruský Lunochod 2, měsíční vozítko,“ odpověděl by mu hrdý majitel originálu Garriott.
Lordu Britishovi už jsou však zdi jeho hradu příliš těsné. Vzhledem k jeho vášni pro sbírání nejrůznější relikvií není divu. Proto buduje nové, mnohem větší sídlo. Podle všeho bude stát 25 milionů dolarů, bude rozděleno do tří křídel a vybaveno mnohem větším počtem serepetiček než by si běžný člověk dokázal představit. Garriott je zkrátka výjimečný člověk a ještě výjimečnější designér kompletních světů. Možná proto, že hrami doopravdy žije.
