První pokus obvykle není
dokonalý...
Když před rokem spatřily světlo světa první základní desky
s čipsetem nForce firmy NVIDIA, mnozí byli přes předcházející
nadšená očekávání zklamáni. Za prvé zpožděním, se kterým byla NVIDIA svůj čipset
schopna dodat, za druhé jeho vysokou cenou a za třetí výkonem. Přes
technologický náskok nForce zaručující papírovou převahu dokázala VIA i SiS
mít ve stejné době na trhu čipsety, které nabídly jednak stejný výkon za nižší
cenu a jednak nějakou tu vývojovou kontinuitu. Dalším iritujícím prvkem
nForce byla integrovaná grafika na bázi GeForce2 MX – abych tak řekl, ne
dost dobrá (pro jen trochu náročnější hráče) a ne dost levná (pro
kancelářské uživatele). Z marketingového hlediska tento produkt tedy
nakonec dopadl víceméně do země nikoho.
Podruhé to už bývá lepší
Úspěšné firmy jako je NVIDIA se obvykle
dokážou ze svých chyb poučit. Pojem nForce2 může teoreticky znamenat
libovolnou ze čtyř možných kombinací dvou dvojic nových southbridgů
a northbridgů. Vezměme nejprve severní část: výrobci základních desek mají
k dispozici northbridge jménem IGP (Integrated Graphics Processor)
a SPP (System Platform
Processor). IGP jde ve stopách původního nForce: obsahuje
integrovanou grafiku typu GeForce4
MX, čili opět něco, co současného hráče příliš nenadchne – od nově
pořizovaného grafického řešení bychom už dnes rozhodně očekávali plnou podporu
DirectX 8. GeForce4 MX však nedisponuje efektovými enginy – pixel a
vertex shaderem, čímž zůstává technologicky na úrovni definované
rozhraním DirectX 7. Podstatně zajímavějším northbridgem je SPP,
který se od IGP liší v jediném: neobsahuje žádné integrované grafické
řešení, a je tedy určen pro nasazení s grafickou kartou dle přání
uživatele. (Pro úplnost je však třeba dodat, že i IGP podporuje externí
rozhraní AGP 8x – je ovšem otázka, zda budou výrobci motherboardů do svých desek
s IGP umísťovat i slot AGP.)
SPP a tedy i IGP pracuje s paměťmi typu DDR266/333/400, a to prostřednictvím dvou řadičů schopných souběžné práce. Osadíme-li tedy do základní desky dva paměťové moduly, uvede se v činnost i druhý řadič a díky inteligentní kooperaci s prvním řadičem se celková přenosová kapacita paměti zvýší takřka na dvojnásobek. Podle NVIDIE je tento režim práce možný i se třemi paměťovými moduly. Činnost řadičů je řízena algoritmem, kterému NVIDIA říká DASP (Dynamic Adaptive Speculative Pre-processor); ten se snaží odhadnout, do kterých paměťových adres se bude v nejbližší budoucnosti pravděpodobně přistupovat, a natáhne si jejich obsah předem do svého bufferu. Pokud se jeho odhad ukáže správným, nemusí se pro daná data „chodit“ až do paměti, ale jsou procesoru k dispozici z bufferu, tj. podstatně dříve.
To, čemu ostatní výrobci čipsetů říkají southbridge, nazývá NVIDIA MCP (Media & Communications Processor). I „jižní část“ čipsetu nForce2 má svou levnou verzi pro příznivce vlastních zvukových řešení – ta nese prostý název MCP a obsahuje pouze základní zvukové obvody vyhovující standardu AC’97. Kromě nich disponuje podporou rozhraní USB 2.0, ATA/133 a Ethernet 10/100. Naopak MCP-T („T“ jako turbo) má v sobě zvukovou jednotku APU (Audio Processing Unit), velmi kvalitní procesor, který ovšem nedoznal oproti původnímu nForce žádné změny. Turbo navíc podporuje rozhraní IEEE 1394a (FireWire) a přidává ještě další „síťovou kartu“, tentokrát od firmy 3Com. Dva síťové porty přijdou vhod každému, kdo je připojen k Internetu ethernetovým rozhraním (např. přes kabelový modem) a zároveň je připojen do lokální domácí/pracovní sítě.
Motherboardy přicházejí
Server AnandTech nedávno podrobil bedlivému zkoumání
prvních šest základních desek s čipsetem nForce2, které přicházejí na trh,
a dospěl k názoru, že „pokud si nyní chcete koupit motherboard pro
Athlon XP, byli byste blázni, kdybyste si nevybrali motherboard založený na
nForce2“. Již první várka desek přináší dostatečnou rozmanitost pro všechny typy
uživatelů a výkon, který nenechá příznivce platformy AMD v klidu.
Zvlášť zajímavý z pohledu cena/výkon se jevil Epox 8RDA+, který se
stal také overclockerským šampiónem (umožňuje mj. vyhnat napětí jádra procesoru
až na 2,2 V!). Nastavitelnost systémových parametrů z BIOSu je u základních
desek s nForce2 obecně enormní a poskytne experimentátorům zábavu na
dlouhou dobu.
VIA se svými čipsety KTxxx vzhledem k „neduálnímu“ řadiči paměti poněkud zaostává, ale to by se mohlo s příchodem KT400A změnit – tento čipset už totiž bude duálním řadičem paměti vybaven a VIA v minulosti ukázala, že svými optimalizacemi dokáže za sebou nechat i papírově silnější soupeře.
Zdroje: Tom's Hardware Guide, AnandTech
