Loom - putování za osudem

  • 18
Výprava za hejnem labutí možná nezní jako bůhvíjak vzrušující dobrodružství, ale to byste se hluboce mýlili - potkat přitom můžete například vzteklého draka, megalomansky založeného šílence nebo partičku neviditelných ovčáků. Tak co, půjdete hledat ty labutě?
Loom

Zrození Loomu spadá do roku 1990, tedy ještě před většinu těch známějších adventure, jako jsou Monkey Islandy, Kyrandie, Simonové a další, vesměs si podobné tituly. Loom, přestože (a nebo možná právě protože) byl jednou z prvních v později dlouhé řadě výpravně laděných adventure, se od nich všech dokázal odlišit, i když na něm zůstala zřetelně viditelná pečeť mateřské firmy LucasArts, kterou si nesou snad všechny jejich adventure.

Hrdina, který vám bude svěřen do rukou, má jméno, ale nemá tvář. Bobbin Threadbare je mladík z cechu tkalců (v češtině to nezní zdaleka tak dobře jako v originále - Guild of Weavers) a seznámíme se s ním právě v okamžiku, kdy v jeho životě nastane zásadní zlom. Nechtěně se stane svědkem konfliktu mezi Radou starších a jeho pěstounkou, který skončí proměnou většiny zúčastněných v hejno opeřenců. Než šokovaný Bobin stačí vstřebat všechny ty divné řeči, co se tam vedly, houf labutí se zvedne a bez slůvka vysvětlení frnkne pryč. Jediný způsob, jak se dozvědět něco víc nejen o nastalé situaci, ale i o vlastním osudu a předurčení, je Loomvydat se ve stopách uprchlíků.

Pokud jste Loom nikdy nehráli a zaujala vás zmínka o tom, že Bobbin nemá tvář, zasloužíte si vysvětlení. Všichni příslušníci cechu tkalců chodí od hlavy až k patám zahaleni do neprostupných hábitů, které jim zakrývají i hlavu a obličej. Jediné, co tak ze svého hrdiny můžete vidět, jsou dvě modré oči žhnoucí z temnoty pod kápí. Co se stane tomu, komu se podaří zahlédnout z Bobbina něco víc, to vám bude ve hře názorně předvedeno :-).

Putování je podstatou většiny adventure a nejinak je tomu i v Loomu. Stopování labutí vás protáhne skleněným městem, cechem ovčáků a cechem kovářů, dračí slují, jeskynním labyrintem i pevností rádoby uchvatitele vesmíru. Postavičky, s nimiž se potkáte, tvoří obvyklou směsku dobrých i zlých individuí a abyste si snad nemysleli, že Loom je nějaká blbůstka pro děti, kde je to nejhorší zlo zastoupeno babou Jagou, tak vězte, že na konci se střetnete se samotným pánem Chaosu.

Naprosto originální je loomovské pojetí interakce s předměty - nemáte žádný inventář a nesbíráte žádné předměty. Na hru Loom žánru adventure to vypadá jako dost podezřelý tah, ale ve skutečnosti to není nijak na škodu. Naopak to klasické přístupy spíš ozvláštňuje a nutí to adventuristy přemýšlet trochu jinak, než jak jsou zvyklí z jiných her tohoto typu. Místo klikání na příkazy Otevři nebo Použij provádíte všechny tyto akce s pomocí jediného předmětu - cechovní kouzelné hole. Tu používáte na všechny možné objekty a některé z nich dokáží hůl rozeznít a vytvořit tak celý zvuk, který se vám pak někde bude hodit - například místo otevření něčeho zavřeného na to použijete otevírací zvuk a zavřený objekt se otevře. Stejně to funguje i s čímkoliv dalším - přivoláním světla, uzdravováním, uspáváním atd. V kostce se dá říct, že všechny interaktivní předměty ve hře se dělí na ty, z kterých lze získat nějaký zvuk a na ty, na něž lze nějaký zvuk použít. Pravda, najdou se i takové, které jen prostě zmáčknete nebo jinak použijete, ale moc jich tady není.

Ze začátku máte na holi přístupné jen tři tóny, a tak když při hraní získáte zvuk, který sobě obsahuje i jiné něž první tři tóny, nemůžete ho nikde použít. Postupem času vám přibude Loom i ostatních pět tónů, ale jejich získání je rozloženo přes celou hru, takže například poslední osmý tón dostanete až v samotném závěru hry, kdy do konce zbývá asi tak minuta děje. S magickou holí souvisí i odstupňování obtížnosti hry. Vybrat si lze ze tří módů - Practice vám zobrazí na holi, které tóny se přehrávají a ještě vám složení celého zvuku ukáže dole v tabulce, Standard zobrazuje jednotlivé tóny na holi, ale už ne výsledný zvuk v tabulce a v Expertním módu musíte zvuky zachytit i zahrát bez toho, že byste je měli na holi vyznačené nebo že byste je vůbec někde viděli.

Jinak se dá říct, že hádanky ve hře obsažené nejsou těžké, naopak se vás snaží směrovat a k náhodnému bloudění nejste odsouzeni téměř nikdy. Faktem je, že ne každého asi hned napadne, že zvuky se dají používat i v obráceném pořadí tónů, takže například zvuk pro otevření se dá použít obráceně pro zavření, zvuk transformace slámy na zlato funguje i naopak coby znehodnocovač zlata do podoby slámy atd., ale ve skutečnosti to jistě není nijak Loom náročná úvaha. Jediné místo, kde se dá efektivně zaseknout, je v tmavé jeskyni, kde vidíte jen kousek před sebe a můžete se tam tudíž motat slušně dlouho.

Protože Loom nepochybně je dobrou hrou se zajímavým příběhem a nadprůměrnou porcí originality, musí být ledaskomu - včetně mě - divné, že se později nikdo nevydal v jeho stopách a všichni se raději uchýlili k tradičnímu inventáři ve spojení se sbíráním a používáním předmětů. Nutnost zapisovat si všechny zvuky na papír je sice tak trochu otravnou záležitostí, ale to by se snadno vyřešilo implementací kouzlené knihy, do níž by se zvuky zapisovaly automaticky hned poté, co je někde uslyšíte (i když na druhou stranu by se tím znehodnotily ony stupně obtížnosti). Každopádně Loom nelze než všem adventuristům doporučit a popřát jim pěknou procházku po světě, kde i tkalcovské stavy můžou mít zásadní vliv na budoucnost národů.