V době digitální distribuce už pořizování her v krabičkách pomalu pozbývá...

V době digitální distribuce už pořizování her v krabičkách pomalu pozbývá smyslu. Není to tak dávno, co jsme si je v dětských pokojících s hrdostí vystavovali na obdiv. V záchvatu nostalgie jsme se rozhodli, že vám každý člen redakce ukáže své tři nejoblíbenější. | foto:  Petr Topič, MAFRA

Kupujete někdy sběratelské edice?

  • 25
Ne každému stačí krabička se hrou, či jen digitální kód ke stažení. Většina očekávaných her je k sehnání v různých edicích, kdy obvykle nejvýše stojí ta sběratelská. Kupujete je někdy? A jaký je váš nejoblíbenější suvenýr?

Halo 3 Legendary Edition

Emanuel Svoboda - Jasně, mám jich ve sbírce několik. Dá se říci, že jsem po nich dříve docela šel. Můj nejlepší kousek je Halo 3 Legendary Edition s helmou Master Chiefa. Jsem neskutečnej frajer, protože ji mám. Koupil jsem ji novou za čtyři klacky a nikdy jsem toho nelitoval. Skvělá gamesa a stejně suprová edice. Neustále ji ode mě chce někdo koupit, ale to fakt nazdar bazar.

Martin Zavřel - Slabost pro sběratelské edice mám bohužel celý život, takže se mi jich doma neustále hromadí nesmyslné množství (nejen těch herních, ale i filmových a komiksových). Jelikož vydání očekávané hry je pro mě vždycky tak trochu sváteční okamžik, rád si ho obohatím dodatečným materiálem a ozdobím si okolí tématickými předměty (např. mapa herního světa apod.). Jak mi doma pomalu začíná docházet místo, dávám nyní přednost praktičtějším bonusům - např. artbookům - před těmi vyloženě estetickými, jako jsou figurky. Mým nejoblíbenějším druhem bonusu jsou kvalitně zpracované „Making Of“ videa/disky. Ačkoliv jich je hodně skvělých, do dnešního dne mám asi nejraději ten z limitované edice Halo 2.

Mince z God of War a soška z Cyberunku 2077.

Honza Srp - Nejsem sběratel a předražené nevkusné lapače prachu mě moc nezajímaly, ani když jsem ještě bydlel u rodičů. Jediné suvenýry tak mám z různých předváděcích akcí, například z E3 si pravidelně vozím stohy triček. Bohužel většina z nich se pohybuje někde mezi kategoriemi „na doma, když je vše ostatní špinavé a nehrozí, že by přišla návštěva“ a „hadr na nádobí,“ takže to není žádná výhra. Výjimkou potvrzující pravidlo je plastová soška sexy androidky, kterou jsme dostávali na předváděčce Cyberpunku 2077. Za tři týdny, co ji tu mám vystavenou, jsem si na ni docela zvykl, ale uklízet si stůl mě stejně nedonutí. Časem tak nejspíše zůstane skrytá za hordou papírů.

Jedinou speciální edicí v digitálním formátu, kterou jsem si kdy koupil, byl loňský přídavek k Life is Strange Before the Storm. Za nějakých 250 korun jsem získal několik zbytečných skinů, možnost pouštět si herní soundtrack v přeházeném pořadí a cca půlhodinovou epizodku pochybné kvality. Myslím, že už mě to nadobro vyléčilo.

Petr Zelený - Asi to bude znít divně, ale za čtvrtstoletí, co s hrami žiju, jsem si nekoupil ani jedinou sběratelskou edici. Spoustu titulů mám sice opravdu rád, ale ani to v mých očích nikdy neospravedlnilo fakt, že bych měl za krabičku s herní plackou nebo digitálním klíčem vypláznout několik tisíc korun. Můj vnitřní strýček Skrblík se zatím pokaždé ozval. Ale mám rád takové ty malé ptákoviny, co prodejci občas přidávají k předobjednávkám - třeba tu bytelnou propisku, co jsem vyfasoval ke druhému X-COMu, hrníček k Dragon Age nebo pivní podtácky k Wolfensteinovi.

Michael Mlynář - Pokud se nepletu, tak jsem si v nějaké speciálnější edici koupil pouze Deus Ex: Invisible War, a to jen proto, že žádnou jinou tehdy v tom obchodě neměli. Obecně mě totiž všemožné sběratelky nechávají zcela chladným i u mých oblíbených sérií. Ale se suvenýry je to už jiné. Pokud to má něco společného s Právníkem nebo Yakuzou, tak si koupím prakticky cokoliv, na co narazím. Mezi další cenné artefakty pak například řadím přívěsek na krk v podobě černé materie z Final Fantasy VII. Což mi připomíná, že parfém Sephiroth nevzbuzoval zrovna dojem chlapa jako hora. Nejvíce pozornosti mezi laiky pak vyvolávají plyšové kuličky Puyo Puyo. Domů ke mně prakticky nikdo nechodí, ale když už se tam někdo odváží vlézt, okamžitě se hrne právě k nim.

Ondřej Zach - Pro sběratelské edice mám slabost stále, co ovšem chybí, je místo, a po založení rodiny ani zlaťáky nejsou nazbyt, takže už si hodně vybírám. Naposledy jsem si loni koupil sběratelku Mario + Rabbids Kingdom Battle kvůli nádherné figurce Mario králíka. V obýváku pak máme vystavenou sošku Joela a Ellie z The Last of Us. A mou oblíbenou sérií je World of Warcraft. Škoda, že připravovaná sběratelka k Battle for Azeroth mění letité schéma a podle mě k horšímu. Útlum v oblasti sběratelek mi pak vynahrazují figurky Amiibo.

Sběratelská edice World of Warcraft

Figurka ze sběratelské edice Mario + Rabbids Kingdom Battle

Soška ze sběratelské edice The Last of Us

Jan Kouba - Sběratelky sám nekupuji. Ne že bych neměl cukání, ale prostě prostor není nafukovací. Ale úplně první hra na PC, kterou jsem dostal, byla sběratelka. Šlo o vesmírný simulátor Inferno (1994). Masivní steelbook se spoustou materiálů, kromě vydařeného komiksu bylo v balení i tričko. Sice i v dospělosti, kdy jsem ho začal nosit, bylo většinu času o tři čísla větší, než by se slušelo, ale stejně jsem ho měl na sobě s hrdostí i věkem oprané a ošlehané.

Jakub Žežule - Nekupuji, z mého pohledu se jedná o vyhozené peníze, neboť se snažím svůj domov herními cetkami nedekorovat. Co se samotných suvenýrů týče, čistě z pohledu čumila na mě asi největší dojem udělala socha Marie ze hry Bloodborne vyhotovená v životní velikosti. Takže pokud máte přebytečných 600 dolarů, rozhodně neváhejte.