WOT a jedině WOT!!! :-D

Ještě si vzpomínám na nevyváženou obtížnost v Medal of Honor u dílů - European Assault a Vanguard, kde jsem se vždy zasekl u finálního konce a po nespočetně nezdařilých opakovaných pokusech jsem nakonec snížil obtížnost a hrál celou hru znovu od začátku a pak to konečně zdolal. Kromě dílu Infiltrátor na GBA jsem hrál všechny díly a nikde jsem se nesetkal s takovým zákysem nakonci hry.

FlatOut 3 - nehratelné závody. Ale nevzdal jsem to a vždy dojel do cíle.

Jak si tak pročítám komentáře v diskusi, tak téměř každá hra stresuje a nervuje. Lepší si jít zaběhat do lesa či na koloběžku do parku a hrát si tam.

Ty voe, to mi ani nepřipomínejte, tady v lesoparku je kolo bedle běžce, takže se hned začnu rozčilovat nad tím, že ten blbec ani neumí cinknout na tom kole při předjíždění a já si pak málem vykloubím kotník, když mě to lekne a narazím akorát na díru. :D

League of Legends Soloq :-)

Manic Miner, Super Meet Boy a v Blazing Angels 2 (mise Rudé náměstí a Himaláje)

Jo, manažerie mi dělala velké problémy. Ale kdo si dneska vzpomene.

WoT

Pokaždé, kdy mě trefí artyna.

Jednoznačně Getting over it

FIFA. To je vlastne jedina hra, ktere se nemuzu zbavit uz od rocniku tusim 2000. Nejake rocniky jsem byl spise v PESku, ale jde o to, ze at to ci ono vzdy jsem upovidanej a mam nervy na pochodu. Ale neco mi to nuti hrat stale dal a dal :)

Vjakekoliv soulsborne + NIOH.

A vztekal jsem se na sebe, jaká jsem lama :-)