Smířit se s tím, že PSP pokračování patrně nejatmosféričtější FPS na PS2 vůbec pozorujete z ptačí perspektivy, je sakra hořká pilulka. A vůbec není snadné ji spolknout, má potvora i ostré háčky. Nakonec, zkuste se podívat na oblíbené stavby či lokality vlastníma očima a pak to porovnejte se záběrem z výšky pomocí google.earth. Původní Killzone měla spousty chyb. Často jste nemohli překonat nepatrné převýšení, které by překročilo i tříleté dítě, někdy jste byli vedeni jak na kolejích. Přesto kralovala. Vytvořila totiž naprosto úžasný svět depresivní poválečné budoucnosti tak dokonale, že ostatní hry jen tiše záviděly. Co se ovšem s takovým světem stane, když náhle vše vidíte shůry, fascinující architektura mizí a pocit zkázy a zpustošení se prostě vytratí? Když mystičtí Hellgané zůstanou jen jako malé postavičky, které ztratily hrozivý výraz zářících očí na helmách?
Zpočátku budete zaraženi, pak nadšeni.
Budete se asi divit, ale i přes všechny tyto ztráty není Killzone: Liberation špatná hra. Jen malé doporučení. Začněte to hrát s tím, že nejde o pokračování, ale že prostě máte na PSP akční střílečku z pohledu shora. A dejte té hře šanci. Ona se odmění a nakonec začnete zjišťovat, že opravdu ve světě Killzone jste! Tým Guerilly znovu ukazuje, že má jednu velkou schopnost, která u mnoha týmů vůbec není. Totiž smysl pro design. Nejen level design, ale prostě udělat prostředí tak, aby působilo na vaše emoce. Abyste si hru užívali, vychutnávali. Přesně díky tomu se jim podařilo, že se u Killzone: Liberation po chvíli hraní budete cítit jako doma v Killzone. Máte tu svůj svět, sice ne tytéž lokace, svůj tým, z něhož tentokráte využijete jednoznačně nejvíce Templara a své oblíbené nepřátele. A za chvilinku hraní už vám svět shora splyne s tím původním viděným z pohledu vlastních očí a pak už jen
budete vymýšlet tu nejlepší taktiku, kterou použít na porážku těch žlutookých vetřelců. Spolubojovníkům můžete zadávat povely,
například aby obsadili kulometnou věž a kryli vás, nebo provedli útok. Pokud si chcete zahrát ve více lidech pomocí wifi, pak potěší co-op mód ve dvou hráčích a proti sobě až v osmi.
Máte tedy Templara a analogem ho proháníte po lokacích, které jsou neuvěřitelně detailní, ať už jde o zákopy nebo interiéry budov. Stisknete čtvereček a ze zbraně vytryskne červený laserový zaměřovač, pak už stačí jen zamířit a pálit. Že jste podobnou
situaci zažili v Metal Gear Solidu na PSOne? Mno, něco na tom bude. Stisknete kolečko a ukáže se vám dráha, kudy poletí granát, který držíte. Dejte si dobrý pozor, tady docela slušně fungují fyzikální zákony, takže se granát suše odrazí, padne vám k nohám a vaše tělo předvede několikanásobné salto mortale, bohužel opravdu mortale, a je po vás. Pravda, alespoň jste odešli na Věčnost efektně. Čili pozor se zbraněmi, nikdy netušíte, co si
na vás autoři vymysleli. Je to milá změna. I přes realistické chování zbraní se ale ani tentokrát nedočkáme nějak přívětivějšího prostředí, co se pohybu týče. Jít zkrátka můžeme opět pouze tam, kam autoři chtějí. Nelze tedy čekat, že náš hrdina vyskočí nebo
vyleze, kam nás napadne. Zato počítejte s tím, že spadne. Takže žádný běh ke kraji, neviditelné zábrany se nevedou, následuje tvrdý pád s možnými fatálními následky.
Kdo umí udělat design jednou, umí pokaždé.
Pamatujete na opuštěné zbraně Helghastu? Zasedli jste a vyřešili si problém s municí? Ano, jsou tu také. A také se nechutně přehřívají, takže pozor. A co tančíky? Jo, i ty tu brázdí bitevní pole, čili šetřit atraktivní municí. Tu i onde prašťte do předmětů vybízejících k interakci, leccos najdete. Třeba taková lékárna se náramně hodí. Z Metal Gear Solidu si hra vzala ještě další prvek,
totiž stealth. Nad hlavou každého vojáka Helghastu je totiž barevná čárka, která signalizuje úroveň jeho ostražitosti. Jak vytušíte, červená je průšvih. Zároveň na ní vidíte ubývání života nepřítele, tedy spíše nepřátel.
Zkrátka přesnosná Killzone se náramně povedla. V rámci možností interaktivní prostředí, těla padající do vody hezky šplouchnou, granáty dokáží nadělat pěknou paseku, Helganská létadla se rojí jak vosy, není tu nic, co by hře chybělo. Herní prostředí perfektně scrolluje, nesetkal jsem se s žádným zadrhnutím a pokud si dáte čas a budete prohlížet i ty nejmenší detaily, které terén nabízí, budete mile překvapeni. Věčná škoda, že zde není nějaký zooming, který by umožnil skutečně detailní pohled, ale to bychom při hře, kde se pohybuje na obrazovce množství nepřátel, asi chtěli příliš.
Při pohrání si s Killzone: Liberation se vrací naděje, že render Killzone pro PS3, který způsobil na loňské E3 takové pozdvižení,
nebyl daleko od toho, čeho se snaží vývojáři dosáhnout. S grafikou si na PSP pohráli a leckteré vychytávky, které hru doprovázejí,
ukazují, že tým po své prvotině hodně zapracoval. Pokud je do PlayStation 3 dílu investovaná stejná energie a nadšení (což asi bude, už kvůli ostudě při nedodržení slibu), tak se můžeme těšit na skutečně excelentní hru. Zbývá doufat, že dobývání domovské planety Helghastu nabídne dostatečně atraktivní prostředí. Právě místa, kde se prohnala destrukce, kde šlehají ještě plameny a z ruin se valí šedivý dým, byla na původní Killzone těmi nejpůsobivějšími. Nakonec, asi by bylo velmi naivní, očekávat, že při dobývání nepřátelské planety se dostanete do míst, kde pobíhají dětičky s mávátky na uvítanou a lepé děvy čekají s otevřenou náručí na vítěze.
Index očekávání: 85%
