|
|
Logické hry, dříve jeden z nejoblíbenějších žánrů, dnes prožívají krizi a pomalu (ale jistě) hynou na úbytě. Neustále se hovoří o úmrtí klasických point-n-click adventur, přesto se podařilo minulý rok vyhlásit ty nejlepší tituly a takřka každý měsíc alespoň jedna hra tohoto žánru vyšla, zatímco kategorie logických her musela být zrušena, neboť by byla jednoduše nedůstojná. Důvody jsou zřejmé – skvělé logické hry dob minulých vycházejí jako freeware a jejich koncepty jsou příliš jednoduché na to, aby vydaly na plnohodnotnou áčkovou komerční hru. Čas od času se světlá výjimka najde (třeba v podobě zábavné české Loco Commotion), ale to je jen výjimka potvrzující pravidlo (a navíc se jedná o budgetovku…).
My tu ovšem nejsme od toho, abychom lkali a naříkali nad současným stavem věcí. Spíše bychom se měli nostalgicky vrátit ke starým dobrým časům a vytáhnout jednu z obrovské řady logických klasik. Takže: mícháme lístky, točíme kolem, taháme, otevíráme složený list
a na něm se skví toto jméno: Hexxagon. Chvilku přemýšlíme, vzpomínáme, až nám konečně dochází, oč se jednalo, mlátíme se do čela (nevíme čím to je, ale u nás tahle strategie nefungovala - pozn. red.), seč to jde, a honem rychle přenášíme své četné zkušenosti s multiplayerem této vynikající pařbičky do útrob MS WORD.
Většina z vás bude asi znát deskovou hru dáma, či její agresivnější žravou variantu. Hexxagon je v podstatě variací téhož, byť byste tak na první pohled rozhodně neřekli. Na počátku máme herní pole složené ze šestiúhelníkovitých prohlubní (jeho tvar je v podstatě libovolný, protože součástí hry je editor, kde si můžete vybrat, která pole budou či nebudou přítomna), do kterých budeme zasazovat kameny stejného tvaru. Na opačných stranách se již dva z nich nacházejí – jeden červený a druhý modrý. Začíná červený hráč – standardně je to člověk, ale můžete samozřejmě první tah přiřknout i počítači. Může provést dvě akce – buď položí nový kámen (pak je ale limitován na políčka, která sousedí s některým jeho už položeným kamenem), nebo může přesunout některý z kamenů, které se na desce již nacházejí – takovým skokem pak lze překonat o jedno pole více.
Cílem je dosáhnout stavu, kdy po zaplnění herního plánu bude vašimi kameny obsazeno více šestiúhelníků, než soupeřovými. Jak na to? Je třeba přebarvovat soupeřovy kameny na vlastní barvu. To se děje tehdy, kdy položíte kámen (či s ním skočíte) na pole, se kterým sousedí nějaký protivníkův. Nastane krásný elektrický efekt, jehož výsledkem je, že v sousedství vámi položeného kamene se nacházejí již jen vaše barvy. Je tedy třeba chytře kalkulovat, co se stane, když položíte kámen sem a sem, zda není výhodnější se rozmnožit a zabrat soupeři jen dva kameny, než skočit a zabrat tři. Zda je skutečně nutné skočit mezi jeho kameny a zabrat mu jich pět, když on vám to vzápětí oplatí a vy se dostanete do ještě horší situace... A brzy se vám mozek začne vařit tak, že si budete muset urychleně koupit pořádný větráček, popřípadě upgradovat na boxovanou verzi Šedé kůry XP+, či přikoupit nějakou tu operační paměť.
Když se vám hra se stále stejnými výchozími podmínkami omrzela, stačilo najít ve spodní řádce menu položku Configure Board. Zde jste našli jednak pět předdefinovaných hracích desek,
ale také jste dostali prostor k seberealizaci a mohli si nadefinovat výchozí tvar desky spolu s rozmístěním počátečních kamenů. Následně nezbývalo než svoji konfiguraci uložit a v souboji otestovat. Mimochodem, šlo změnit i jejich počet a dát tak třeba některému z hráčů výhodu, což se hodilo například při soubojích s mladším sourozencem nebo hloupějším kamarádem.
Hexxagon nabízí jednak hru pro osamoceného pařana, a to proti třem stupňům umělé inteligence počítačového protivníka, který je zde nazýván Craniac. Nutno říci, že zatímco s Craniac Easy si poradíte skutečně jen bezmyšlenkovitým pokládáním kamenů, porazit Craniac Hard je úkol hodný matematického a kombinatorického génia. Nicméně to není vše, protože Hexxagon obsahuje pochopitelně též multiplayer, který je o poznání zajímavější, zábavnější a vzhledem k přítomnosti většího množství emocí též nepoměrně šťavnatější. (poznámka na okraj: Dobře si vzpomínám na kamaráda, který nás všechny porážel v šachách a nehorázně machroval. Postavili jsme ho před Hexxagon, který v životě nehrál, a vyzvali jsme ho k souboji. Po pěti prohrách v řadě jsme měli co dělat, abychom před ním uklidili všechny křehčí předměty a násilím ho vyprovodili domů…)
Hexxagon, produkt neznámého vývojářského týmu Argo Games, vyšel v roce 1992. Zajímavá byla jeho distribuce – všichni si mohli zadarmo stáhnout jeho shareware verzi (která se brzy stala notoricky známou, hranou a populární), za dvacet dva dolarů jste pak dostali Hexxagon 2. Platit takřka osm set korun se vám ale zrovna nevyplatilo, protože jste dostali prakticky totéž jen v hezčím kabátku.
Když už mluvíme o těch kabátcích (a že bychom měli, když už je máme v titulku článku), zastavíme se ještě v krátkém předposledním odstavci u grafického zpracování. Pochopitelně nelze očekávat žádné zázraky – a ty se ani nekonají – přesto Hexxagon nepostrádá velkou dávku roztomilosti. Neznám vítěznější pocit, než když před vámi v efektní animaci praskne žárovička značící nejchytřejšího Craniaca a na obrazovce se objeví suchý nápis "red wins".
Kdo si zvykl na mé extrémně dlouhé klasiky, možná se diví, že už končím. Avšak Hexxagon je tak jednoduchý a tak geniální, že mi k jeho popisu, vychválení a doporučení stačí i takto omezený prostor. Rozloučím se s vámi tedy už nyní a odkážu vás na naši galerii, kde najdete řadu obrázků z prvního i druhého dílu této vynikající a bezesporu všechny atributy klasiky splňující hry.
