Enthusia Professional Racing - dojmy

  • 7
Ačkoliv jsou na konzolích závodních her hromady, seriózním simulacím již léta neohroženě vládne Gran Turismo. Situaci se pokoušejí zvrátit vývojáři z Konami a zdali se jim nezadře motor by mohla naznačit již naše první testovací jízda.

Enthusia Professional Racing Hned v úvodu je potřeba říci, že již od té doby, co jsme si mohli Enthusii poprvé zahrát na loňské E3, jsme k tomuto titulu moc velkou důvěru nechovali. Přeci jen se hra až moc okatě tvářila jako klon a potenciální konkurence slovutného Gran Turisma, přičemž první zběžné jízdy na výstavišti nás o kvalitách tohoto titulu moc nepřesvědčily. Každopádně rozdíl mezi přeřvanou výstavní plochou a naším poklidným redakčním kamrlíkem zde docela i je, takže když k nám minulý týden dorazila hratelná verze Enthusie, začali jsme bádat prakticky úplně znova a zde jsou naše poznatky.

V prvé řadě je potřeba hned zkraje říci, že Gran Turismo s největší pravděpodobností překonáno nebude vlastně po žádné stránce, ale jedním dechem musíme dodat, že se v Enthusii dá objevit pár věcí, z nichž by si vývojáři z Polyphony Digital docela i mohli vzít příklad a k nimž se dostaneme později. I nyní jsme ale nabyli dojmu, že se závodníci z Konami snaží GTčku za každou cenu co nejvíce přiblížit, ať již je to důraz na náročnou jízdní fyziku nebo třeba hudba znějící v menu či při závodech. A právě jízdní fyzika možná zaskočí nejednoho virtuálního závodníka odkojeného sérií GT. Ta je totiž znatelně jiná, ovšem v současné fázi si ještě nedovolíme říci, zdali je ve výsledku lepší, přesnější a věrnější nebo zda se jedná jen Enthusia Professional Racing o chabý pokus ztvárnění reality. Vliv GT je totiž již tak silný, že na poli závodních her udává standardy prakticky ve všech směrech, a je tedy poměrně obtížné hodnotit naprosto nezaujatě něco, co v některém ohledu vypadá jinak. V případě Enthusie tak máme v prvé řadě na mysli to, že se vám při prvních jízdách bude zdát zdejší fyzikální model (samozřejmě opět vzhledem ke GT) naprosto nesmyslný a řízení strašně obtížné. Svodidla budete razítkovat častěji než úřednice na poště složenky a hodiny budete obíhat svižností pikosekundové hodinové ručičky. A to prosím pěkně při doporučeném nastavení pomocných jízdních asistentů.


Jedná se o dost promyšlený způsob, jak vás donutit, abyste jezdili co nejčistěji.

Jenomže po pár jízdách člověk začne zjišťovat, že to ani zdaleka není všechno tak na hlavu postavené, jak by se mohlo zpočátku zdát, a že odsoudit tuhle hru jen proto, že vozy plavou o něco více nežli jsme zvyklí z GT, by bylo poněkud dost krátkozraké. Zejména proto, že hra přináší pár skutečně zajímavých nápadů. Prvním z nich je ztvárnění HUDu, kdy se vedle klasických údajů zobrazuje i decentní diagram, znázorňující zatížení jednotlivých kol auta a zároveň síly, které v danou chvíli na působí na váš vůz jako na celek. Ty jsou navíc znázorňovány i malými šipkami ve střední části obrazovky, přičemž využití je jasné. Když už odstředivé síly nemůžete rovnou cítit, můžete je vcelku pohodlně odhadovat z obrazovky za pomoci velmi elegantního Enthusia Professional Racing řešení, které neubírá na přehlednosti a zároveň má velmi slušnou vypovídací hodnotu, a nemusíte se (alespoň tedy v úvodu) učit průjezdy jednotlivých tratí vyloženě nazpaměť a ani sledovat sebemenší nepatřičný pohyb vašeho vozítka. Poté, co si ale zdejší fyziku osvojíte, nebudete tuto pomůcku již velmi potřebovat, stejně jako ostatní jízdní asistenty jako jsou automatická kontrola trakce či ballance control, což by se asi nejlépe dalo přeložit a vysvětlit jako „omezovač v závislosti na působících silách“.

O invenci se autoři snažili i co se týče samotného systému hry. Kupříkladu takový režim Enthusia Life. Zde jste na začátku vrženi na tisící místo pomyslného žebříčku závodníků a účelem je samozřejmě vypracovat se až na samotný vrchol. Vstupujete tedy do závodů, jejichž výsledky jsou docela složitě bodovány a na základě toho postupujete nahoru. S bodovacím systémem si ale v Konami dost slušně pohráli, takže zohledňuje výkonnost vašeho vozu, náročnost závodu, aktivování pomocných asistentů nebo i čistotu vaší jízdy, přičemž do žebříčku se započítává devět vašich nejlepších závodů za posledních dvanáct týdnů (na něž je tento režim je pomyslně rozdělen) Stále by se to sice mohlo zdát jako variace na již stokrát viděné, ale ve výsledku to znamená jednu velmi zajímavou věc: jedná se totiž o dost promyšlený způsob, jak vás donutit, abyste jezdili co nejčistěji. Počítá se totiž kdejaké lehčí ťuknutí nejen do svodidel, ale samozřejmě i do soupeřů. Za každý karambol se vám Enthusia Professional Racing odečítají Enthusia body, čímž pádem hra nečistou jízdu penalizuje mnohem přísněji nežli GT. A pokud na vašem kontě nezbude ani jediný Enthusia bodík, v následujícím týdnu si nezazávodíte a ztratíte tak možnost výrazněji si polepšit v žebříčku.

Dílčí vítězství ale Enthusia pravděpodobně získá znázorněním prachu za uhánějícími vozy.

Co se týče technického zpracování, je zde opět vidět zřetelná snaha napodobit GT, přičemž se to samozřejmě nedaří až tak úplně. Hra rozhodně nevypadá špatně a je vidět, že tvůrci skutečně dělali, co mohli, ale k vizuální nadřazenosti GT přeci jen stále ještě nějaký ten krok chybí. Grafika se jeví celkově poněkud zubatější a vozy nepůsobí až tak nablýskaným dojmem, jako v konkurenčním dílku. Na druhou stranu, okolí některých tratí vypadají opravdu dobře a je skutečně radost na ně pohledět. Dílčí vítězství ale Enthusia pravděpodobně získá znázorněním prachu za uhánějícími vozy, který zde vytváří skutečně docela realistická oblaka a pokud zrovna závodíte na pouštní trati a kousek před vámi uhání soupeř, viditelnost bude opravdu hodně nízká. Poněkud rozpačitě působí soundtrack z vod středního proudu, ale to je jen malá vada na kráse vcelku dosti povedené závodní hry.

Enthusia Professional Racing Dle našich prozatímních odhadů tak Enthusia Professional Racing asi GT4 nepřekoná, ale vypadá to, že by se mohlo jednat o velmi slušnou alternativu, která navíc bude disponovat několika zajímavými nápady, které v tradicionalistickém GT nejsou k vidění. Enthusia určitě nebude tak rozsáhlá ani po co se týče počtu aut, tratí ani možností tuningu (ten jsme málem úplně zapomněli zmínit, ale nebojte i zde se bude tunit o sto šest), ale bude chtít zaujmout jinými věcmi. Zejména zdejší bodovací systém se jeví jako velmi motivující prvek k tomu, abyste si opravdu odpustili opírání se o soupeřící vozy v zatáčkách, zkracování si tratě řezáním zatáček mimo asfalt a dalších podobných „fintiček“. Jak jsme byli zpočátku skeptičtí, tak se již těšíme, až k nám dorazí plná verze.


Témata: jízdné, virtuální