E3: Shadow of Colossus v hratelné podobě

Stejně jako minulý rok zabírá značnou část konzolové West Hall expozice firmy Sony. Jelikož jsme byli na výstavišti mezi prvními, podařilo se nám v klidu si zahrát některé opravdové skvosty a mezi nimi i Shadow of Colossus

Shadow of Colossus Jelikož se nám hned první den poštěstilo zahrát si několik opravdových skvostů, nemůžeme se s vámi nepodělit alespoň telegraficky o naše bezprostřední dojmy z hraní. Takže již žádné zbytečně zdržující úvody a chutě rovnou k tomu největšímu trháku, za něž jsme se měsíc před startem letošní E3 modlili, abychom si jej již měli možnost zahrát. Ten nahoře nás má evidentně rád.

V našem širším redakčním kruhu se pravděpodobně jedná o v současnosti nejočekávanější hru pro PS2 a to i přesto, že se o ní až dosud vědělo prakticky jen to, že na ní pracují tvůrci Ica a že její hlavní náplní bude boj proti obrovitánským kolosům. Ti jsou ve skutečnosti opravdu naprosto kolosální a řekl bych, že na televizní obrazovce působí ještě mnohem větší a strašlivější nežli na dosavadních obrázcích a videích. Hlavní hrdina je proti nim velmi malý a když se navíc ze všech sil snaží vydrápat na obra, vlaje na něm skutečně jako ona pověstná nudle v bandasce. Není potřeba rozlehlých velkoměst, stačí jeden pár desítek metrů vysoký slepenec šutrů a trávy, na který se člověk snaží doslova za pochodu vylézt, aby ho v tu ránu přepadl velice intenzivní pocit ztracení, bezmoci a vlastní nicoty.

Shadow of Colossus Jelikož jsou hlavní náplní právě ony souboje s kolosy, nejsou tyto bitky nikterak jednoduché. Na druhou stranu ale skýtají až překvapivě mnoho možností, jak dosáhnout vítězství. Dá se říci, že výstup na obra lze zahájit prakticky kdekoliv, kde se monstrum některou svou částí dotkne země, přičemž záleží do značné míry na vás, jak si obra dokážete "předpřipravit". V levelu, který byl na výstavišti k dispozici po vás kolos máchal palicí, na niž se dalo naskočit. Než jste se na ni ale vyšplhali, začal ji už zvedat a v místech, kde se palice zužovala nebo na obrově zápěstí, vás monstrum již v pohodě setřáslo dolů. Jiná cesta vedla přes nohy. Naskočili jste na "travnatá" lýtka, po nichž se dalo šplhat poměrně dobře. V oblasti kolen jste ale došli ke kamenným převisům a šplhání na ně již vyžadovalo slušnou dávku správného časování a koordinace s neustále pochodujícím kolosem, respektive s pohyby jeho "kolenního" kloubu. Třetím způsobem pak bylo vyšplhat na lýtko, párkrát do něj bodnout mečem a tím obrovi danou nohu oslabit. Ten následně poklekl a na chvíli odpočíval. A co teď? Pokračovat ve šplhání po noze dále nahoru na záda a nebo zkusit co nejrychleji přeběhnout dopředu a šplhat po ruce, či palici. Sice budete muset být o poznání rychlejší, ale zase se vám může podařit vyšplhat v klídku mnohem blíže hlavě. Pokud se vám ovšem nebude chtít riskovat přiblížení k obrovi s tím, že byste mohli slíznout nějakou tu ránu palicí, můžete si jej načít pěkně z dálky pomocí luku a šípů. Aby byl ale hráč motivován ke kontaktnímu boji, není střelba z luku nikterak zvlášť přesná, a její účinek za pořádným bodancem šavlí Shadow of Colossus samozřejmě rovněž zaostává. Ostatně, žádný pořádný hrdina nebojuje zpoza buku.

Nepodařilo se mi bohužel zjistit, jak je to vlastně s herním prostorem. Na první pohled to vypadá, že se bojuje v poměrně omezené aréně, nicméně soutěska v dálce, k níž si to kolos šinul, naznačovala, že při jednom souboji bychom teoreticky mohli procestovat i slušnou řádku verst. Bohužel jsme k ní nikdy nedošli , jelikož kolos měl docela často tendenci se otáček ke mně a bušit do mně palicí. Sice jsem nakonec přišel na ještě jeden způsob, jak by se tam možná dalo i s obrem dojít, ale znáte to: fronta za mnou byla již značně nervózní a ta paní od Sony, co tam dávala instrukce, na mě už taky nemluvila s tím milým úsměvem, jako když jsem tam přišel. Holt strávit s touto hrou na E3 půl hodiny, je velmi slušný luxus.

Ovládání hry by se dalo označit za vyloženě minimalistické, což ovšem všichni příznivci Ica jistě docela čekali. Hra využívá jen několika tlačítek, jejichž funkce jsou často podle dané situace zdvojené (kupříkladu skok plus nasednutí na koně), ale ani tak není všech možných funkcí nijak závratné množství: skok, zachycení se, šplhání, přivolání koně plus asi tak dvě další. V souvislosti s koněm mě trochu zamrzelo, že v daném herním úseku nebyl k dispozici, takže těžko soudit, co všechno s ním bude možné a jak moc rozšíří herní možnosti.

Celkově tedy Shadow of Colossus plní beze zbytku to, co od něj všichni fanoušci Ica čekají. Velmi pocitová záležitost, která fascinuje i přesto (nebo samozřejmě právě proto), že se tam na obrazovce děje vlastně pouze to, že se malý kluk snaží vylézt na jakousi podivnou haldu sutin a čas od času tam proběhne kůň.


Témata: bitka, Sony