E3: Burnout Revenge – dojmy z hraní

  • 2
Velké akce jako E3 jsou mimo jiné výjimečné tím, že zde vcelku běžně potkáte lidi z herní branže, ke kterým byste se normálně vůbec nedostali. A tak najednou stojíte u PS2 a mezi čtyřma očima si povídáte s producentem nového Burnoutu.

Burnout Revenge Matt Wrebbster je velice milý a upřímný chlapík. A shodou okolností je producentem hry Burnout Revenge, což je přímý následovník vynikajícího Burnoutu 3. A ještě větší shodou okolností jsem s ním na stánku EA strávil velmi příjemnou necelou půlhodinku povídáním právě o této hře. Ještě než jsem mu stačil položit první otázku na mě zaburácel: "Jsi fanoušek Burnoutu?", a po mé kladné odpovědi pokračoval : "Tak to polož (papíry, tužka diktafon) a popadni ovladač. Poznámky si můžeš napsat potom." No co jiného může člověk v takové situaci dělat?

Ve velmi netradičním duchu ale Matt pokračoval i po celou další dobu našeho rozhovoru. Pokud byste čekali klasické reklamní řečičky, jak co bylo kde dovedeno k dokonalosti, vystáli byste tam dost solidní důlek. "Je to pořád ten starý Burnout, akorát jsme se zaměřili na rozšíření několika věcí, které za to stály a líbily se hráčům". Hráčské chásce se samozřejmě ponejvíce líbily bouračky, takže se hra zaměřuje v prvé řadě na ně. Zatímco ve třetím dílu se dalo dojet vítězně do cíle v zásadě i bez jediného takedownu, nyní je potřeba agresivní ale zároveň taktické jízdy, kdy jedete co nejrychleji, ale zároveň přemýšlíte na plné obrátky o tom, jak kterého soupeře zdevastovat, velmi znatelně vyšší. Slovo "revenge" v názvu hry navíc zcela jasně Burnout Revenge napovídá, že odplata je zde tím, co se nejvíce cení. Jakýkoliv takedown je samozřejmě vítán, ale pokud se vám podaří zlikvidovat protivníka, který vám v předchozím průběhu závodu provedl něco nepěkného, je hodnota tohoto takedownu razantně vyšší. Nově lze k takedownům využít i běžných civilních aut na silnicích (mimochodem, běžný provoz se zdá opět o něco hustší) ne pouze jako pomocného faktoru, ale přímo jako prostředku zkázy. Pokud je někde v prostoru nepříjemný protivník, stačí si počkat na průjezd kolem některého z civilních vozů a poté do něj narazit tak, aby se odrazil přímo na vašeho soupeře. Typicky pak kupříkladu na rovinkách, kde použijete nitro a zezadu některého z nebohých civilistů nakopnete po smrtící trajektorii vstříc takedownu protivníka o pár délek před vámi.

Na bourání se plně zaměřuje i nový režim Traffic Slam, jehož vznik Matt objasnil slovy, že tvůrci chtějí každý rok do hry přidat jeden nový režim. Slova "každý rok" mě sice trochu zděsila, ale zdali se série Burnout nakonec zvrhne v klasické výroční kosmetické vylepšování, nám ukáže až čas. Každopádně Traffic Slam je naprosto úžasný. Jde v něm o to, že musíte nabourat co nejvíce civilních aut, ovšem ne na křižovatkách, ale v rámci jízdy po vytyčených okruzích. "Mysleli jsme na všechny ty řidiče, kteří Burnout Revenge by při dopravních zácpách nejraději přijeli s radlicí a všechna auta před sebou sešrotovali." Odpovídá tomu samozřejmě i náplň hry. Zatímco se proháníte po ulicích, odpočítává se vám čas a když dosáhne nuly, hra končí. Za každé nabourané auto se vám ale vedle bodů připočítávají i plusové sekundy, takže zkušení řidiči tak budou teoreticky moci kroužit snad i celé hodiny. Zádrhel je ale v tom, že žádoucí je bourat pouze do těch vozů, které jedou vaším směrem. Protijedoucí vozidla ovšem nejsou úplně tabu: pokud se vám podaří nakopnout vaším směrem jedoucí vůz do protisměru, počítají se vám i vozítka, které tím tak říkajíc vezme s sebou. V tomto režimu tak tím pádem každou chvíli nastávají taková jatka, že bourání na křižovatkách v B3 je proti tomu čajovým dýchánkem o páté. Po zahrání si tohoto režimu jsem musel chtě nechtě konztatovat, že ač jsem čekal, že půjde pouze o vyloženě nastavovanou kaši, má Burnout Revenge co nabídnout i těm, kdož znají B3 nazpaměť.

Mimo nového režimu zde totiž přibyla i ještě jedna velice slušná vychytávka: víceúrovňové tratě. Nechybí samozřejmě ani velmi početné zkratky, ale moci jet v některých místech výše nebo níže nežli soupeři je v svým způsobem unikum. Pokud se nějakým způsobem nemůžete nebo nechcete držet primárně vytyčené trasy, vezmete to třeba přes podzemní garáže nebo Burnout Revenge nějaký nadjezd, přičemž po chvíli se na hlavní trať samozřejmě zase napojíte. Takovýchto různých odboček je na tratích velmi slušné množství, což má za následek to, že pokud nebudete mít průjezd daného okruhu vyloženě napilovaný, nepojedete téměř nikdy na stejném okruhu po shodné trase a to ať již v rámci jediného závodu na více kol nebo i v širším měřítku různých závodů s různými vozy. Variabilita a pestrost hře rozhodně nechybí. Člověk se tak dokonce přistihne při tom, jak si říká, že nakonec je fakt úplně super, že nový Burnout vychází oproti dřívějším zvyklostem již jen s ročním odstupem od předchozího dílu.

Velmi pestré je i technické zpracování, které navazuje na dobrou pověst minulého dílu. Sice zatím okolí tratí vypadá poměrně zrnitě, ale hladkost, míra detailu a nablýskanost místních vozítek je opravdu famózní. A to je další z důvodů, proč se na Burnout Regvenge musí těšit úplně každý, koho alespoň trošku bavil Burnout 3. A proto je potřeba poděkovat Mattovi, že mě na výstavišti odchytl, protože jinak bych vám určitě ještě hodně dlouho tvrdil, že se jedná jen o lehce inovovanou komerci :-)

P.S.: Tempo hry od minula nijak nezvolnilo, naopak se zdá, že je rychlost ještě o něco pekelnější.