Bojové hry patří rozhodně mezi ty nejoblíbenější. Vždyť jak jinak vyřídíte případné nesváry mezi přáteli nežli u pořádné mlátičky? Jen málokterá série dokázala přežít a přeskočit na výkonnější platformu a přitom neztratit nic ze svého původního kouzla. O to zarážející je skutečnost, že se to podařilo sérii Bloody Roar, která šokovala (v pozitivním slova smyslu) už na PSX a dnes se setkáváme s jejím třetím pokračováním a to na PS2. Otázka ovšem zní, jestli nedopadne tak jako nejpopulárnější řada Tekken, kde již čtvrtý díl spíše fanoušky pobouřil a přijali ho velice vlažně.
Pokud jste se snad se sérií Bloody Roar nikdy nesetkali, tak si připomeneme její hlavní rysy. Na rozdíl od spousty jiných bojovek obsahoval BR minimum postav, kteréžto ovšem měly a mají možnost transformace do rozličných zvířecích podob, což jim umožňovalo využít odlišný bojový styl. Pokud bojujete v alternativní animální podobě, dovoluje vám hra vykonat speciální kombo, jímž lze protivníkovi způsobit těžkou újmu na zdraví. Ovládání je přitom velice jednoduché a spíše nežli na složité kombinace se soustředí na intenzitu samotného boje. Zde se kombinuje tlačítky pěst, kop, chytačka, obrana, proměna a speciálka. Všechny tyto úkony se dají zkombinovat se směrem pohybu. Od třetího dílu přibyly úkroky a samozřejmě nové postavy. A co se týče tohoto - zatím posledního dílu - tak nabízí oproti minulosti nejvíce změn.
Již zarážející je počet postav zde vystupující - a to neuvěřitelných osmnáct. Když si uvědomíte, kolik jich začínalo v prvním dílu tak to máme skoro trojnásobek. Nechybí jinak obvyklá featura pro prodloužení singleplayeru - již nemáte všechny postavy přístupné od počátku, ale musíte si je vybojovat. Smutné je, že v této fázi hry se představili pouze staří známí z třetího dílu a tak nemohu potvrdit variabilitu ostatních bojových stylů. Stran herních režimů asi tolik. Pokud pomineme zaběhlé volby jako Arcade, Versus, Traning, Survival či Time Attack, překvapí vás zcela nové módy. Sparing mi tedy přišel jako další tréninkový režim, i když jsem sparingpartnera podrobil více jak hodinovému hraní, na žádnou změnu jsem oproti klasickému tréninku nepřišel. Další režim působí spíše jako videoprojekce vybraných bojovníků a jejich sledování. Ale pak tu je Career, v níž procházíte mapu, porážíte bojovníky a sbíráte DNA vzorky - jaký vliv to bude mít na zdokonalení vašeho vybraného bojovníka prozatím nedokážu říci, ale šlo o jedinou nabídku, která mne dokázala u BR udržet delší dobu.
Boj samotný se stal daleko rychlejším, intenzivnějším a hlavně krvavějším. Díky rychlosti, která se rapidně od prvního dílu zvýšila, je však i kratší. Nějaké zbytečné zdokonalování a vymýšlení taktiky (řeč je zejména o multiplayeru) je naprosto zbytečné a musím vás v tomto kontextu ujistit, že je to v praxi odzkoušené. Stačí, když vybranému živému protivníkovi
vysvětlíte ovládací prvky, které zůstaly z předchozích dílů totožné, jen jsou jinak rozmístěné, a již se válíte ve své vlastní krvi. Skutečnost, že tady budete mít nastudováno několik oblíbených kombinací vám moc nepomůže a věřte, že i obyčejný amatér s vámi dokáže zamést podlahu. Díky tomu se nicméně boj stává zajímavějším a skutečně tak můžete hrát s každým a nikoliv jenom s vybraným, sobě rovným oponentem.
Technická stránka je opět o něco vylepšená a tak jsou postavy detailnější, arény koneckonců také, i když by to chtělo více interaktivity a možná i méně krve. V některých pasážích mi to spíše připomínalo Mortal Kombat. Na druhou stranu mi schází větší hloubka a pestrost barev, v této oblasti působí hra velice stroze.
BR tentokráte vychází pod hlavičkou Konami a tak se zajisté dočkáme ve finální verzi ještě nějakého dalšího dílčího zlepšení, přeci jen mají pořád nějaký ten pátek na doladění. Datum vydání je naplánováno na listopad.
