Zatímco dole v nížině teploty jen stěží klesají pod nulu, na severní straně Orlických hor v sobotu odpoledne mrzne až praští. Teploměr u sjezdovky v Černé Vodě hlásí minus sedm stupňů, je pod mrakem a na svahu občas slušně zafouká. Podle nadšenců však jde o ideální podmínky pro závod na saních rohačkách.
„Slunce nám nesvítí do očí, není ani zima, ani mráz,“ komentuje Ivan, který se právě zapotil při zdolávání zdejší sjezdovky. Měl co dělat. Rohačky si to namířily na sousední louku a musel se proto hodně snažit, aby se vrátil do správného směru k cílové čáře.
„Trochu nám to tam uhnulo a zabrzdilo. Ale super. Důležité je hlavně si to tady užít,“ vysvětluje jeho spolujezdkyně Naďa chíli po projetí cíle. O čas dvojici nešlo. Pohár pro vítěze tu získali předloni.
„Teď už jezdíme jen na pohodu,“ dodává starší žena v historickém oblečení.
Po několika dalších pokusech se ukazuje, že sjet kopec rovně přímo do cíle, není až tak jednoduché. Některé posádky kopec křižují, až se skoro pletou do cesty lyžařům, další míří k louce.
„Cíl je tady. Musíte sem,“ volají na ně časoměřiči od sprejem nakreslené cílové čáry vymezené dvěma hůlkami.
„Jel jsem poprvé v životě. Neřídili jsme to, prostě to jelo samo,“ komentuje za cílem jízdu jeden z členů „zatoulané“ posádky.
Pohodovou atmosféru doplňuje hudba z amplionů, kterou občas prořízne zvuk čtyřkolek, jež dopravují sáně z cíle zpět na kopec. Soutěž má jediné pravidlo - všichni jedou na jednom typů saní. Přestože ke čtyřem obecním vozítkům přibyly ještě dvoje od účastníků, stojí opodál.
„Mimo závod si to mohli sjet na svých saních, aby to mohli porovnat. Ale závodit musejí podle pravidel na našich,“ říká místostarosta Orlického Záhoří Libor Krček u cílové pásky. V tom se však z vysílačky ozve hlas startéra a on bere do ruky stopky.
„Tři, dva, jedna, start,“ ozývá se z vysílačky a na trať vyjíždí další dvě posádky k paralelní jízdě. Sníh jim odlétá od skluznic, avšak po chvíli odlétají od saní i sami závodních. K jedné z mála havárií za celé odpoledne došlo, když do sebe obě posádky narazily.
„Říkali jsme si, že pojedeme společně. A ono ne. Ty sáňky do sebe drcly a pak si pomatuju akorát sníh, lyže, sníh, hlava, něčí noha. Ale bylo to super,“ říká s nadsázkou jeden z účastníků havárie za hlasitého smíchu svých kolegů.
Na sedmý ročník recesistické akce dorazilo 43 posádek. Mezi účastníky nebyli jen místní či chalupáři z okolích osad. Nadšenci se sjeli i z Krkonoš, Hradecka a sedm posádek dorazilo také z nedaleké Bystrzyce Klodzké. Právě polská posádka nakonec zvítězila.
„Cílem je navázat na tradice svážení dříví v Orlických horách a vůbec ve všech českých horách, kde se sváželo dříví. Chceme to připomenout,“ vysvětluje místostarosta Libor Krček.
Na svahu bylo i několik účastníků v historickém oblečení. Jde o nadšence, kteří podobné akce objíždějí pravidelně. Jedna taková skupina dorazila z krkonošského Žacléře.
„Oblečení máme to po předcích. Sháníme ho po půdách a kde se dá, ale dneska už je to těžké, protože lidi všechno vyhazují. Toto jsou naše třetí závody. Za 14 dní se těšíme do Malé Úpy. Jinak jezdíme i na lyžích jasankách,“ vyjmenovává Jaromír Marek.
