Spor o vydání trvá od roku 1991. Opočno zabavili nacisté, po válce zámek zůstal státu. Stížnost uvádí, že nacistická perzekuce měla rasový motiv.
Justice ovšem památku v dubnu 2016 pravomocně přiřkla státu, v únoru 2017 verdikt potvrdil Nejvyšší soud. Důvody konfiskace byly podle pravomocného verdiktu spíše politické. Nacisté Colloredo-Mansfeldy pokládali za „rod ve smyslu rakousko-monarchistickém, jehož mladší členové se hlásí k české národnosti“.
S tím nesouhlasí Colloredo-Mansfeldová, která v ústavní stížnosti mimo jiné namítala, že matce posledního majitele panství Josefa Colloredo-Mansfelda byl majetek ve Francii konfiskován jako Židovce. Je proto otázkou, zda také zabavení Opočna nebylo rasovou perzekucí.
To však nyní odmítl senát Ústavního soudu.
„Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. V souladu s vůlí zákonodárce vyjádřenou v restitučních předpisech přijatých po roce 1989, aby se zmírnily pouze některé majetkové křivdy nastalé v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, vyslovil Ústavní soud již v minulosti názor, že § 3 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, omezil možnost přezkoumávání přechodů majetku odehrávajících se mimo takzvané rozhodné období toliko na nejextrémnější případy bezpráví, jestliže ke konfiskaci majetku ´došlo z důvodu rasové perzekuce´,“ řekla mluvčí Ústavního soudu (ÚS) Miroslava Sedláčková.
Rasovou perzekucí je podle ÚS nutno rozumět jen nejkřiklavější formy rasismu, páchané za 2. světové války zejména formou holocaustu, ale nikoli jiné formy perzekuce z důvodů národnostních nebo politických.
„Nelze pochybovat o zločinnosti konfiskační praxe prováděné nacistickými úřady. Československý stát se v poválečném období snažil odčinit důsledky nezákonných majetkových přesunů z doby nesvobody. Sedm desítek let po skončení války je tato reparace nesmírně obtížná, ne-li nemožná. I proto omezil restituční zákon o mimosoudních rehabilitacích přezkoumávání přechodů majetku předcházejících rozhodnému období na nejextrémnější případy z důvodu rasové perzekuce, jak objasnila i dřívější praxe Ústavního soudu,“ uvedl v nálezu soudce zpravodaj Radovan Suchánek.
Tříčlenný senát však nebyl jednotný, jeho předseda Jiří Zemánek zaujal jiné stanovisko k výroku i odůvodnění nálezu.
Kvůli sporu stát investuje jen do havárií na zámku
Kastelán zámku Tomáš Kořínek nález přivítal. „Budeme čekat na kroky protistrany,“ uvedl. Spory podle něj komplikují opravy Opočna, dosud bylo možné řešit v podstatě jen havarijní stavy.
Soudy se případem zabývaly opakovaně, s několika zvraty. Colloredo-Mansfeldová dokonce zámek po jistou dobu spravovala. Po zásahu Ústavního soudu ale stát v dubnu 2007 objekt znovu převzal do péče.
Poté díky dalšímu nálezu Ústavního soudu dosáhla Colloredo-Mansfeldová obnovy řízení. Padlo však stejné rozhodnutí jako předtím, zámek tedy dosud spravuje Národní památkový ústav.
Opočenský zámek Colloredo-Mansfeldům zkonfiskovali v roce 1942 Němci, po roce 1945 připadl dekrety prezidenta Beneše do majetku státu. Mansfeldové se po válce o majetek začali soudit, v roce 1948 po nástupu komunistického režimu emigrovali do Rakouska.
Kristina Colloredo-Mansfeldová opakovaně upozorňovala, že majetek jejího otce byl za války zkonfiskován kvůli jeho nepřátelství k nacistům. Už před dvanácti lety poukázala na údajnou rasovou perzekuci rodiny.
Zámek v Opočně na Rychnovsku vybudovali na místě středověkého hradu Trčkové z Lípy. Posledním rodovým vlastníkem byl Adam Erdman Trčka, který byl v roce 1634 zavražděn společně s Albrechtem z Valdštejna. Poté byly trčkovské majetky zkonfiskovány a Opočno získal důstojník císařské armády Rudolf Colloredo.
Colloredové na přelomu 17. a 18. století přestavěli zámek v barokním slohu. Opočenský zámek patří mezi nejvíce navštěvované památky v Královéhradeckém kraji. Od roku 2015 ročně překonával hranici padesáti tisíc návštěvníků, loni zůstal těsně pod ní. Zdejší prohlídky nabízejí unikátní obrazárnu a sbírku zbraní.
