Hraničáři v Trutnově pobývali mezi lety 1920 a 1938. Jejich předchůdcem byl rakousko-uherský prapor polních myslivců. Přestože většinu města v té době tvořili Němci, do posádky rukovali výhradně Češi. Místní německé obyvatelstvo totiž nikdy nepřijalo československý stát za svůj.
„Zpravidla se jednalo o fyzicky zdatné muže. Byla to elitní jednotka, která střežila státní hranici od Jestřebích hor až po Krkonoše. Na horách proto absolvovali letní a zimní výcviky. Na rozdíl od jiných vojenských útvarů u nás trénovali například lyžařské dovednosti,“ vysvětluje Tomáš Pilvousek, předseda mladoboleslavské jednoty Československé obce legionářské, která se na trutnovské výstavě podílela.
Nejlepší lyžaři dokonce reprezentovali republiku na mezinárodních závodech ve Francii a Rumunsku. V zimě členové posádky používali k přepravě materiálu i zbraní tradiční krkonošské sáně rohačky. Jednotka nebyla motorizovaná, měla dokonce specializované cyklistické roty. Kromě toho, že pomáhali udržovat klid v „německých Krkonoších“, hraničáři zasahovali při živelných katastrofách.
„Zajímavostí je, že ve 20. letech exhumovali v Martínkovicích u Broumova velký zajatecký tábor z první světové války. I na takovou špinavou práci je posílali,“ připomíná historik Muzea Podkrkonoší Ondřej Vašata.
Kromě Trutnova měli hraničáři kasárna ve Vrchlabí a v Broumově, později také ve Špindlerově Mlýně. Na konci 20. let měl prapor v jednotlivých základnách dohromady téměř 800 mužů.
Velkým svátkem jednotky se stalo předání bojového praporce na Krakonošově náměstí v červenci 1931. Vojákům jej věnovaly české menšinové spolky. Protože prapor působil po celých Krkonoších, k záměru se kromě Trutnovanů připojily spolky z Úpice, Jilemnice a Vysokého nad Jizerou. „Z jejich strany to byl projev úcty k přítomnosti vojenské posádky v regionu,“ dodává Pilvousek.
Vernisáži výstavy o hraničářích v trutnovském muzeu předcházel průvod městem v historických uniformách.
Největší sumu na pořízení praporu shromáždili anonymní dárci, ochotníci, legionáři, učitelé, politici i četníci. Při předání vojákům na něm byly stuhy s nápisy „Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte“ nebo „Ochráncům hranic - Krkonoše“. Na jedné straně praporce se nacházel státní znak, na druhé chodská psí hlava. Protože originální praporec nacisté za války zničili, v trutnovském muzeu je k vidění jen unikátní kopie z roku 1949.
Výstava představuje historii Hraničářského praporu 2 včetně dobové výstroje a zbraní. Výzbroj vojáků byla lehká, uzpůsobená k tomu, aby se co nejrychleji dostali do terénu a mohli zdržet postup nepřítele.
V expozicích se nachází originály vojenských deníků, zajímavostí je výložka a blůza velitele trutnovské posádky Jindřicha Skácela. Část expozice ukazuje výjev ze zimního výjezdu spojařů ve vysokohorském terénu, kteří pro přesun materiálu běžně používali rohačky. Na výstavě nechybí ani tradiční sáně, ani prvorepublikový bicykl.
