Nejfrekventovanější schodiště na Kavčí plácek i ke Klicperovu divadlu sice zůstávají otevřená, ale mezi nimi vyrostly ploty. Město chce rekonstrukci hradeb spojit s plánovanou obnovou Žižkových sadů a věří, že se vejde do 80 milionů korun. Rekonstrukce jen nejhorších míst prý nemá smysl.
„Není možné to řešit částečnou opravou, to je jen zbytečné vyhazování peněz. Musí dojít k celkové rekonstrukci a stabilizaci svahu teras,“ upozorňuje náměstek primátora Jindřich Vedlich (TOP 09).
„Bohužel náprava dílčími opravami by nebyla rentabilní,“ doplňuje jej mluvčí magistrátu Magdaléna Vlčková.
Případné opravy mají i další háček - evropskou dotaci.
„Projektovou dokumentaci by měli projednávat městští radní na některém z dalších jednání. Pro rekonstrukci bude město zároveň hledat vhodné dotační tituly,“ potvrzuje mluvčí.
Problémy severních teras mají jednoho viníka - vodu, respektive hodně vody. Odtéká sem většina mělké podzemní vody z historického centra, velké potíže způsobují netěsné sítě i neudržované drenáže a opěrné zdi nesvědčí ani mělká hladina podzemní vody.
„V 17. století byl na místě Žižkových sadů rybník. Dnes je terén o dva metry výš, jedině proto tady není mokřad,“ říká geolog Jiří Petera, jehož kancelář stav teras pravidelně monitoruje. Spoluvinu nese roky neudržovaná vegetace. Brání sice erozi, ale hluboké kořeny ničí opěrnou zeď.
„Myslím, že kácení se nesetká s velkým pochopením, ale většina stromů je daleko za zenitem životnosti. Říká se, že stromy v parku by neměly být starší než 70 let, vysoké druhy navíc do příkrého svahu ani nepatří,“ upozorňuje Petera.
Mohou se vyvalit desítky kubíků zeminy
Nejkritičtější situace je na 150 metrů dlouhém pásu od restaurace Šatlava k pomníku Ladislava Jana Pospíšila. Právě tady geologové našli 15 rizikových míst, z nichž nejméně sedm považují za akutní hrozbu. Právě tady jsou svahy nejstrmější a tlaky na zhruba sto let starou opěrnou zeď zdaleka největší. Vyloženým hazardem je vstup na někdejší vyhlídkovou plošinu pod Šatlavou.
Nehrozí sice sesuv obrovské masy, zato se může stát to, co v březnu před šesti lety u Adalbertina, kde opěrná zeď nevydržela střídavé zamrzání (více čtěte zde).
„Zeď se sice tváří, že je masivní, ale je to jen iluze. Kdyby praskla, vyvalí se několik desítek kubíků půdy. Jestliže by existovala stupnice stavu teras od jedničky do pětky, teď bychom byli asi na hodnotě 4,5,“ uvádí Petera.
Uzavření teras pochopitelně souvisí i s počasím. „Suché klimatické období zamezilo větší destrukci, ale více srážek by mohlo situaci zhoršit. Informovali jsme i majitele nemovitostí, s nimiž předmětné území sousedí, protože sem mnohdy mají individuální přístupy ze svých pozemků. Rovněž jsme ve spojení s pořadateli kulturních akcí, kteří tyto prostory využívají,“ uvádí Vlčková.
Geologové se na zavřené terasy zase vypraví na jaře, zkontrolují, zda svah neujíždí a není vyloučeno, že rozšíří i rizikovou mapu. Cedule s nápisem Vstup zakázán budou u Žižkových sadů viset ještě přinejmenším dva roky. Dříve k rekonstrukci celého území dojít nemůže.
Architektonickou soutěž díky respektování původní koncepce parku architekta Františka Thomayera z roku 1905 a odclonění od rušné třídy ČSA vyhrálo studio Projektil. Kromě obnovy sadů a opravou teras se počítá také s novým schodištěm na Kavčí plácek, vyhlídkou, osvětlenou fontánou i mobilní kavárnou.
