Přes sedm let je společenské centrum Uffo pevnou součástí trutnovské kulturní scény. Proč je malé podhorské město cílem zahraničních artistů? Jak se Uffo změnilo?
Změnilo se toho hodně. Pro mě je podstatná práce s publikem, kde jsme se hodně posunuli. Chceme otvírat lidem dveře do prostor, kam by se v životě nedostali.
Co si mám představit pod pojmem prostory, kam by se v životě nedostali?
Pokud si někdo vyloženě nenajde nějaké představení mimo Trutnov, nemá možnost ho vidět. My mu tu možnost dáme, lidi pak dokážou diskutovat o divadle nebo výstavě. To je hlavní cíl a troufám si tvrdit, že se nám to daří.
Myslíte, že to je správná cesta k oslovení publika?
Ta cesta v podstatě správná je. Osvědčily se nám Delikatesy, které jsou náročnější a hodně euforické. I v dalších nabízených skupinách musí být vždycky kvalita.
Když jsme u publika, jak byste charakterizoval to trutnovské?
Na začátku se mi zdálo poněkud konzervativnější, ale dnes musím říct: „Klobouk dolů!“. Moc rád s lidmi mluvím nebo si píšu o jejich dojmech z představení, o tom, co by rádi viděli. Zajímají se o hodně široké spektrum umění a to je pak radost.
Jak jste na tom se spoluprací s místními umělci?
Tady máme ještě rezervy. Plánujeme udělat představení místních a k tomu třeba přizvat zahraničního režiséra. Především z cirkusu nebo nového tance. To jsou lidi, kteří podporují místní umělecké podhoubí. Z uměleckého hlediska to je opravdu důležité. Tam máme ještě mezery, ale snažíme se.
Když jste zmínil nový cirkus a tanec, musím se zeptat na váš festival Cirk-Uff.
Za tu dobu, co ho pořádáme, se stal mezinárodně úspěšným. Daří se nám přivádět artisty světového kalibru. Teď jsme tady měli umělce z Austrálie.
Proč jedou zrovna sem?
My jim dáme možnost, aby v našich prostorách zkoušeli zadarmo. Oni pak dorazí za menší částku. V současné době je jednodušší dostat sem zahraniční skupiny nebo artisty. Hlavním důvodem je, že Uffo má už ve světě jméno. Už teď víme, kdo přijede příští rok, prozradit to však bohužel nemůžu, chceme to ještě nechat utajené. Jen mohu říct, že to bude zase obrovská pecka.
Generální zkouška před světovou premiérou projektu Filament se odehrála v Uffu.
Kdo podporuje Uffo finančně?
Náš roční rozpočet je 35 milionů korun a desetina z toho je od sponzorů. Jsme příspěvková organizace, kterou zřídilo město. To nám přispívá částkou, která pokryje padesát procent rozpočtu, zbytek peněz je ze vstupenek, pronájmů a grantů od ministerstva. Hlavně se nám daří spolupráce s firmami. Nechci se chlubit, ale oproti jiným institucím nám tohle opravdu vychází.
Podle vašich slov spolupráce se sponzory a městem funguje na výbornou. Myslíte, že už na tom není co vylepšovat?
Tady bych použil příklad. V roce 2010 jsem se byl zeptat pana starosty, co by řekl názvu Uffo. Zasmál se a odpověděl: „Dělejte, co umíte. Když to bude fungovat, bude to dobrý, když ne, skončíte“. A přesně to chcete slyšet. Z vlastní zkušenosti vím, že řada kolegů v jiných městech je ze strany tamní politické reprezentace pod větším tlakem, aby hráli víc nebo míň toho či onoho. Většinou jsou to samozřejmě, mírně řečeno, střely od boku. Člověk si samozřejmě musí před radou města stejně jako před lidmi svou práci obhájit, ale musí mít svobodu. Koneckonců, má za to taky kompletní odpovědnost. To je podstatné a v Trutnově to funguje.
Uffo má výjimečné prostory, využívá je opravdu na maximum?
Snažíme se. Nahoře máme výstavy a k tomu vernisáže. V dolním sále se konají různé akce pro děti, teenagery nebo pro starší. Taky využíváme naši garáž v přízemí pro Garáž party. Snažíme se vycházet vstříc všem generacím.
Nabízíte prostory i místním výtvarníkům?
To bohužel ne, výstavy jsou naplánované třeba rok dopředu. O propojení s místními se teprve snažíme, je to náš cíl do budoucna.
Co je u publika nejoblíbenější?
Uffo je polyfunkční divadlo, takže můžeme klidně uspořádat koncert pro tisíc lidí. Pak je jasné, že nejnavštěvovanějšími akcemi jsou mainstreamové koncerty typu Kryštof, Nohavica, Slza nebo třeba hip hopové akce. To je všude naprosto stejné a je to v pořádku. Překvapením asi není, že u divadla to jsou spíše komediální věci se známými tvářemi, jako jsou třeba Jiří Langmajer nebo Michal Dlouhý. Chceme hrát pro co nejvíce lidí.
Určitě se někdy stane, že akce úspěch nemá. Objevuje se něco méně oblíbeného?
Nejméně navštěvované jsou nedělní programy pro nejstarší děti. Těm malým rodiče řeknou: „Jdeme!“ Ale ve věku od osmi do dvanácti let už je to jinak, děti mají trošku jiné zájmy. Pro nás to je vlastně výzva.
Ředitelem jste od samého počátku, jak vnímáte celé období z jeho čela?
Je to vlastně celkem osm let včetně přípravy a jak to tak bývá, člověk by řekl, že jsme začali včera. Ale musím říct, že přes všechny trable, které nás jako každé jiné divadlo či podnik provází, cítím velkou hrdost. Hrdost na to, čím Uffo je v kontextu Trutnova, České republiky a koneckonců i mezinárodním. Od začátku usiluji, aby nás lidé měli rádi i přesto, že jim často předkládáme různé vypečené a netradiční kousky. A samozřejmě vnímám řadu výzev do budoucna, spolu s jakýmsi rodičovským strachem, jak se našemu dítěti bude dařit v příštích letech.
Chápu správně, že je pro vás Uffo srdcová záležitost?
Samozřejmě, je to srdcovka se vším všudy. Jak jsem řekl, něco jako dítě.
Máte nějakou osobní výzvu?
Vidím dvě hlavní věci. Zaprvé bych chtěl dále posilovat vztah s diváky, a to s diváky všech možných kategorií. Pokud bude kultura fungovat dobře, má to velmi pozitivní dopad na společnost, na jednotlivé komunity, na jednotlivce. Mohli bychom o tom mluvit hodiny, ale řeknu to ve zkratce. Jednak je dokázáno, že funkční kultura vrací peníze do společné kasy, čím víc lidí kultura zasáhne, tím nižší je kriminalita, tím méně je předsudků, tím je zkrátka lepší život. A jednak bych chtěl víc podpořit možnost spolupráce trutnovských umělců, příkladem je švédská instituce Subtopia, kam přilétají umělci z celého světa a zároveň tam může přijít každý z ulice a spolupracovat, pokud si to sedne. Výsledky mají neuvěřitelné. Je to samozřejmě trochu jiné, ale můžeme se inspirovat a některé prvky přenést.
A co nějaký osobní sen, kdo by mohl v Uffu vystoupit nebo koho byste si tady přál?
Přemýšlím, ale takový sen vlastně nemám. V Uffu vystoupila spousta umělců světového významu, ale nejde o jednotlivce, o jména. Mým snem bylo a zůstává, aby Uffo měli lidé rádi a ono aby obohacovalo jejich životy.
Podívejte se na trénink australských artistů v Trutnově v roce 2016
