Právě tam se přišlo na to, že obžalovaná Alžběta Dzurková svého partnera nevarovala před rizikem nákazy. Přitom byla řádně poučena.
"Když k nám přišla z výchovného ústavu v Šumperku, vznikl krizový plán, jak se má chovat. Když jsme se dozvěděli, že má styky s Janem N., apelovali jsme na ni, aby mu řekla, že je nemocná," vypověděla pracovnice Domu na půli cesty Iveta Borovcová.
Poškozený Jan N. se ale o možné nákaze dozvěděl podle svých slov až po třetí souloži. A ne celou pravdu. "Řekla mi, že má žloutenku typu C. O HIV jen něco naznačila otázkou, co bych dělal, kdybych se dozvěděl, že ho má," líčil devatenáctiletý mladík.
Takové oznámení ho překvapilo. Počítal s tím, že chorobu dostal. Všechny testy ale byly dodnes negativní. Také proto obžaloba z těžkého ublížení na zdraví mluvila jen o pokusu.
Jan N. s krátce plnoletou Dzurkovou ještě nějakou dobu žil a o riziku HIV se dozvěděl až při kontrole na hygienické stanici. Tam dali podnět lidé z Domu na půli cesty a hygienici pak podali na mladou ženu trestní oznámení. Mezi tím mohla nakazit další muže.
"Myslím, že nemocný nejsem, ale na testech jsem nebyl"
Jedním z jejích partnerů byl i svědek Michal Š., který rovněž o rizicích nevěděl. Z jeho výpovědi vyplynulo, že ho dívka svedla a jejich sexuální hrátky byly částečně s ochranou. Soudce ale zarazil rozpor ve výpovědi.
Zatímco podle policejního spisu Michal Š. absolvoval lékařské vyšetření, dnes vypověděl, že zatím na žádných testech nebyl. Od milování přitom uplynul už skoro rok.
"Ještě jsem na vyšetření nebyl. Ale jsem si jistý, že nejsem pozitivní," vypověděl mladík. "Byl jste vyšetřen lékařem? Ne? Tak to je úžasné... Tak to honem něco dělejte!" reagoval překvapený předseda senátu Miroslav Veselský.
Výpověď dalšího mladíka se jen četla. Na rozdíl od předchozích svědků byl o nemoci obžalované informovaný, protože ho s ní seznámila jeho sestra. Používali prezervativy, ale po čase vztah ukončil, protože se bál.
Nemocná dívka má v únoru rodit
Obžalovaná požádala soud o líčení v nepřítomnosti. V prohlášení vzkázala, že všeho lituje. Je v osmém měsíci těhotenství a toho času ve vazbě. Začátkem února by měla být převezena do vazební nemocnice v Praze na Pankráci, aby se připravila na porod.
V soudní síni opakovaně zaznělo, že Dzurková strávila dětství v ústavech, HIV a hepatitidu C měla už od 15 let a o rok později se léčila na ostravské psychiatrii ze závislosti na pervitinu a heroinu.
Její advokát František Derik poukazoval na to, že neměla možnost naučit se zodpovědně posoudit nebezpečnost svého jednání. "Klientka vždy jen dostala k podpisu papír, co nesmí dělat," pozastavil se obhájce nad tím, že příčiny se v různých výchovných zařízeních příliš neřešily.
Navrhoval trest hluboko pod spodní hranicí sazby za pokus o těžké ublížení na zdraví, která činí pět až dvanáct let. "Navíc zatím nikoho nenakazila. Teď má před porodem a chce se definitivně vypořádat s dosavadním způsobem života. Soud jí k tomu může pomoci přiměřeným trestem od jednoho do dvou let," argumentoval advokát.
Také státní zástupkyně Lenka Faltusová se přimluvila, aby soud využil možnosti uložit trest pod hranicí zákonné sazby. Navrhla kolem tří let.
Má poslední šanci, řekl soudce
Tříčlenný senát jim nakonec vyhověl, argumenty uznal. Alžběta Dzurková má strávit 2,5 roku ve věznici s dozorem. Čtyři měsíce už si odpykala ve vazbě, po polovině trestu navíc může požádat o podmíněné propuštění.
Trest je souhrnný, už loni v prosinci totiž Dzurková dostala podmínku za podobný skutek u Okresního soudu v Šumperku. Královéhradecký rozsudek zatím není pravomocný, státní zástupkyně i obhájce si ponechali lhůtu pro případné odvolání.
"Bude záležet jen na obžalované, zda tohoto dobrodiní využije. Je to pro ni poslední šance, aby našla smysl života a mohla žít relativně normálně," konstatoval soudce Veselský. Podotkl, že mladá žena doživotně ponese tíhu v podobě hrozícího propuknutí nemoci AIDS.
Podobný případ prý soudce za třicet let své kariéry neřešil, podle něj je ojedinělý i na úrovni krajského soudu.
Spolu s obhájcem se pozastavil nad tím, že pečovatelské ústavy ani další instituce vůči takto nakaženým lidem a jejich možným obětem nevystupují aktivněji. Zejména pokud sami pacienti neprojeví dost disciplíny, jako třeba jeden z citovaných svědků.
