Na případ upozornila Česká televize, podle níž VZP poslala do novobydžovské firmy celkem 677 tisíc korun, z nichž však majitelka ponechala většinu ve firmě.
Vláda slíbila na jaře 2021 odměny za předešlé podzimní a zimní měsíce pandemie i pro nezdravotnické pracovníky.
Kauzu rozvířil řidič Tomáš Sedláček, jejž za to majitelka chtěla propustit, ale pak od toho couvla. Podle něj napřed tvrdila, že o vyplácení odměn neví, ale poté, co se zaměstnanci informovali na ministerstvu zdravotnictví, jim zaplatila aspoň 15 tisíc hrubého. Následovala hromadná výpověď, kterou podalo 6 ze 7 řidičů.
„Jeden kolega, který výpověď nedal, později od paní majitelky dostal celou částku 75 tisíc hrubého. Podobně vyplatila i dva další kolegy, s kterými neměla žádné problémy a s kterými asi chtěla být zadobře. Když jsme to zjistili my ostatní, řešili jsme to s advokátem,“ vysvětluje řidič Tomáš Sedláček, který už pracuje jako řidič-záchranář pro jinou společnost.
Když se šoférům nepodařilo přimět majitelku k mimosoudnímu vyrovnání, jeden z nich se obrátil na soud.
Tři dostali celou odměnu, čtyři jen pětinu
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl už 28. dubna, že dopravní společnost musí řidiči uhradit zbývající částku 51 tisíc korun hrubého. Rozhodnutí nabylo právní moci v červenci.
„Soud dospěl k závěru, že ve firmě došlo k diskriminaci, protože některým řidičům byla covidová odměna zaměstnavatelem vyplacena, zatímco jiným ne,“ upozornil advokát řidiče Jiří Bureš na to, že soudkyně neopřela nárok na odměnu přímo o kompenzační vyhlášku.
Redaktorka MF DNES se pokusila požádat o vyjádření majitelku novobydžovské Zdravotnické dopravní společnosti Danu Vojtěchovou. Ta se do telefonu pouze představila, ale pak jakmile slyšela, že jde o novinářku, hned zavěsila.
„Celou dobu covidu jsem řidiče podporovala. Firma nevydělávala, nejezdili jsme, propadala se. Náklady jsem měla veliké,“ řekla loni Vojtěchová pro ČT.
S tím však její bývalý zaměstnanec Sedláček nesouhlasí: „Za covidu jsme na mzdách přidáno neviděli, i když jsme covidových pacientů vozili celkem dost, protože záchranka to nestíhala. Přitom pojišťovny hradily vyšší částky za převozy covidových pacientů. Majitelka nám vysvětlovala, že každý řidič převážel různý počet covidových pacientů, jenže covidová odměna byla určena na zaměstnance.“
„Kdybychom se neobrátili na televizi, nikam by se to neposunulo. Sice nám v reportážích vyjádřil podporu tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch i odborář Josef Středula, ale na emaily nebo dopisy už nereagovali. Obraceli se na mě řidiči sanit, pečovatelky nebo zdravotní sestry se stejným problémem, že se jich nikdo nezastal a že proti zaměstnavatelům to nedokážou řešit. Myslím, že stát neohlídal vyplácení odměn u soukromých společností,“ říká Tomáš Sedláček.
Majitelka se původně chtěla proti dubnovému rozhodnutí soudu odvolat. Její advokát argumentoval tím, že peníze poskytnuté státem zaměstnavateli na základě kompenzační vyhlášky jsou nenárokovou částí odměny zaměstnance.
„Je vždy na zaměstnavateli, komu a v jaké výši ji poskytne,“ řekl tehdy Tomáš Kaplan pro ČT. Prvoinstanční rozsudek však nyní označil za natolik přesvědčivý, že už se firma neodvolala.
„S vedením firmy byly problémy i v jiných případech, takže jsem rád, že jsem ji opustil. Když se bavíme mezi sebou, nechodíme už do práce s nervy a opouštíme ji s čistou hlavou,“ hodnotí Sedláček. Doplatek covidové odměny dostal na účet před týdnem.
