Stal se absolutním vítězem loňských krajských voleb, když mu svůj preferenční hlas odevzdalo 4 662 voličů. A také byl hlavní postavou jednodenní krize, během které si krajská vládnoucí koalice ČSSD + KSČM nemohla být jistá, zda neztratila jeho rozhodující hlas.
Miroslav Antl, senátor, předseda ústavněprávního výboru, krajský zastupitel, bývalý státní zástupce či autor knižního bestselleru Gaunery nemám rád, vystoupil a zase se vrátil do krajského klubu zastupitelů ČSSD (více o jeho kroku čtěte také zde).
"Klub vůbec nefungoval, neměl žádný význam a když jsem se jej snažil aspoň trochu zburcovat, nikdo nereagoval," vysvětluje své důvody Antl, který svolil k návratu až po úleku sociální demokracie, po urychlené nápravě a slibech změn.
Proč jste odešel ze zastupitelského klubu ČSSD?
Klub byl absolutně nefunkční a nikdo neměl snahu s tím něco udělat. Obrátil jsem se i na předsedkyni krajského výboru Orgoníkovou, která mi dodnes - tedy už čtvrt roku - dluží odpověď. Pan Tippner coby šéf klubu odpověděl tím způsobem, že jsem pochopil, že on nic nepochopil.
Takže to nebylo žádné spontánní rozhodnutí?
Naopak, byla to dlouhodobá záležitost, trvalo to nejméně tři měsíce. A to jsem se snažil o nápravu, abych to nakonec udělat nemusel.
Existuje nějaká poslední kapka, která vás přiměla k odchodu?
Dvě. Jedna ze strany expředsedy zastupitelského klubu Jana Tippnera, který nepochopil, že klub musí žít vlastním životem a musí plnit základní funkce jako komunikace uvnitř. Bohužel pro kraj tu otevřenost znám ze senátorského klubu ČSSD, který je naopak velmi živý. Zkrátka se spolu bavíme a diskutujeme, což zde chybělo. Druhou kapkou byla paní Orgoníková. Nedokázala se mnou tři měsíce komunikovat, prostě naprostá ignorace. Přitom ten klub je pro kraj hrozně důležitý.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a novým předsedou se stal Josef Dvořák. To jeho jméno vás zviklalo k návratu?
Zajímaly mě dvě informace: zda se změnil předseda a za druhé, jakým poměrem hlasů se to stalo. Podle mých informací hlasování dopadlo osm ku dvěma, což jasně rozhodlo, že změnu chtějí. Dnes jsem se o tom bavil s panem hejtmanem, dohodli jsme se, že se do klubu vrátím, ale chci další změny. Chci navázat na tento poměr hlasů a něco změnit. Ten klub musí být živější. Očekávám, že drtivá většina bude chtít pracovat a ne si pouze dopisovat, nebo dokonce vůbec nekomunikovat jako do této doby.
Uvědomujete si, že těmito slovy jen podporujete svou pověst určitého rebela?
Uvědomuju, ale já jsem rebelem celý život. Přináší mi to i určitou energii, ale hlavně se domnívám, že můj postoj je k dobru a klub jen oživí. Ano, jsem rebel, ale myslím si, že vzhledem k věku i zkušenostem se mohu považovat za rebela racionálního. Tedy pokud to vůbec jde dohromady (smích).
A neprobudilo vaše vystoupení i opozici? Nesnažila se narychlo využít situace a zlanařit vás do svých řad?
Vůbec ne, já mám totiž tu výhodu, že mě nikdo nelanaří. Asi působím odtažitě. O mém vystoupení se mnou nikdo nemluvil a když to řeknu brutálně upřímně, nikdo mě za to ani nepochválil.
Opozice však už jistě začala doufat, že by v důležitých hlasováních mohla získat vaši podporu...
Ale já jsem kolektivní hráč, baskeťák. Když si na sebe vezmu dres, jsem hráč a ne individualista. A navíc, když hlasuju, nerozhoduju se, zda je to v zájmu klubu, ale přemýšlím při tom třeba o trestněprávní odpovědnosti. Opozice můj hlas určitě nemá i z toho důvodu, že se domnívám, že ona není opozicí konstruktivní.
Můžete vyloučit, že váš odchod a příchod souvisely s blížícími se volbami?
Ježiš, já tuhle politickou strategii vůbec neumím! Já to nepotřebuju, stojí za mnou má práce, čímž ale nechci říct, že kdybych do senátních voleb šel, že mám nějaké jisté hlasy. A navíc: proč bych se zrovna ve chvíli, kdy se říká, že sociální demokracie vyhrává, pustil proti ní?
