Bývalý děkan lékařské fakulty a dosavadní lékařský náměstek Fakultní nemocnice v Hradci Králové před několika dny usedl do křesla ředitele. V rozhovoru pro MF DNES popisuje nejen své plány, ale i problémy, s nimiž se lékaři v jím nově vedené nemocnici denně potýkají
„Někdy nám dělá problémy pocit, že medicína zvládne úplně všechno a lidé díky ní mohou být nesmrtelní. Tak to ale není,“ říká nový ředitel, který převzal funkci po odvolaném Romanu Prymulovi (psali jsme zde).
Jak dlouho ve fakultní nemocnici působíte?
Třiadvacet roků. Přišel jsem do Hradce už s nějakou praxí, a to do funkce přednosty ústavu klinické biochemie a diagnostiky. Mám čtyři medicínské atestace, z toho dvě laboratorní - dodnes působím v laboratorní medicíně. Pak jsem se soustředil na obory vnitřního lékařství, takže mám atestace z endokrinologie a především z klinické osteologie, tedy péče o lidi s nemocemi kostí, tam se teď klinicky angažuji nejvíc.
Budete mít šanci věnovat se pacientům i jako ředitel?
Nechtěl bych se nechat pohltit jen kancelářskou prací, a to z několika důvodů. Mám dost rozsáhlou ambulantní praxi a řadu pacientů, které rád vidím. Také je vždy dobře, když ten, kdo dělá administrativní práci, vše vidí i z klinického pohledu. Určitě se pacientům nebudu věnovat v takovém rozsahu jako dosud, ale alespoň částečnou klinickou praxi si chci zachovat.
Berete ředitelský post jako vyvrcholení kariéry, nebo spíš jako odklon jiným směrem?
Možná ani jedna z těchto dvou verzí není úplně přesná. Dělal jsem sedm let děkana lékařské fakulty, což je srovnatelná funkce. Ředitelský post je velmi významný, je to velká čest, ale i výzva a odpovědnost. Největším vrcholem kariéry je však být dobrým lékařem.
Jako lékařský náměstek jste nemocnici určitě dobře poznal. Je něco, co vás v nové funkci zaskočilo?
Nemohu říct, že by mě něco vysloveně zaskočilo. Jisté však je, že je řada oblastí, kterým jsem se nevěnoval do hloubky, protože lékařských náměstků nás bylo víc a každý jsme měl svoji oblast. Do některých oblastí se proto nyní musím podívat podrobněji a udělat si přehled.
Takže i když ve vedení nemocnice působíte dlouho, budete potřebovat nějakou dobu hájení?
Musím přiznat, že jsem na to myslel. Sto dnů hájení sice nebudu vyžadovat, ale určitě je pravda, že nějakou dobu potrvá, než proniknu do všech detailů.
Každý nový šéf si dává nějaký cíl. Co chcete změnit vy?
Této nemocnice si velmi vážím, protože vždycky patřila a stále patří mezi špičková zdravotnická zařízení v republice. Jako svůj hlavní úkol vidím dostat naši nemocnici v této skupině na co nejvyšší pozici. Chci ještě zlepšit špičkovou medicínu, kterou tady děláme, a klinicky ji posunout ještě výš, než teď je.
Lze toho dosáhnout bez zvyšování peněžních prostředků, se kterými nemocnice hospodaří v současnosti?
Je to těžké, opravdu těžké. Medicína však nezáleží jen na penězích, ale především na pečlivé poctivé práci, na mozcích, přemýšlení, vztahu k pacientům či na spolupráci s kolegy. Nelze to stavět tak, že ti, kteří mají nejvíc peněz, jsou nejlepší. Peníze tomu hodně pomáhají, ale nejsou tím jediným.
Špičkové vybavení už nyní nemocnice má a na vás tedy bude motivovat zaměstnance?
V některých oblastech opravdu máme vybavení špičkové, v některých už nastala doba, kdy ho musíme vyměnit, což pochopitelně stojí peníze. Teď jde opravdu o to, medicínu posunout dopředu vztahem k pacientům a myšlením. Medicína se v poslední době stává hodně byrokratickou a technokratickou, občas se z ní vytrácí lidský prvek. Někdy nám třeba dělá problémy pocit, že medicína zvládne úplně všechno a že lidé díky ní mohou být nesmrtelní. To tak ale není. Lidský život má svůj začátek, ale i svůj konec. Mnohdy čelíme kritice lidí, kterým zemřel šestadevadesátiletý dědeček, který už pět let ležel nemohoucí v posteli, a oni mají představu, že my ho ještě zachráníme a zlepšíme kvalitu života. To však nejde. Potýkají se s tím medicína česká i světová, které se proto v poslední době posouvají směrem k defenzivní medicíně. To znamená, že lékaři dělají vyšetření a výkony, které nejsou zcela nezbytné z hlediska prospěchu pacienta, ale na něž se při případném sporu ptá právník. Lékaře může dostat do problému, když je neudělá. A to vše jsou zbytečné výdaje a zatěžování.
Lékaři jsou tedy pod tlakem?
Postupně se začínáme dostávat pod tlak. Na západě je to už dlouho, například američtí lékaři si platí velké pojistky proti stížnostem. Samozřejmě, vyskytují se i oprávněné. A mrzí mě, že jsou dost často na chování personálu.
Je opravdu možné motivovat k lepším výkonům a komunikaci s pacienty lékaře, když se musí potýkat s tímhle vším?
Budu se o to velmi snažit. Při seznamování se s funkcí chci proto s každou klinikou a jejími představiteli probrat jejich možnosti i to, co by si přáli a kam se ještě mohou posunout, ale také svou představu toho, jak by se mohli zlepšit a kam posunout.
Už jste nějaké schůzky stihl?
Zatím jsem hovořil se dvěma třemi, protože jsem ve funkci teprve třetí den.
A jaká je prvotní zpětná vazba? Mají vysoké požadavky?
Upřímně řečeno, každý z nás má nějaké požadavky a pocit, že by mohl něco zlepšit. To je pochopitelné a správné. Jestli má být člověk dobrým šéfem, tak má za svůj tým, pracoviště i pacienty bojovat, a je dobře, že to dělá. Kdyby se o to nesnažil, nebyl by to dobrý přednosta.
Řadu nemocnic trápí nedostatek lékařů a sester. Máte plán, jak zajistit, aby v hradecké nechyběli?
My jsme se velmi snažili, abychom doplnili stavy, a to nejen u lékařů a sester, protože v těžké personální situaci jsme i u ostatních pracovníků. V tomto okamžiku není nedostatek lékařů ve většině oborů havarijní. Horší situace je u sester, kterých nám chybí několik desítek. Snažíme se je tedy přilákat a nabídnout jim dobré pracovní i životní podmínky, protože bychom neradi omezovali provoz. Čeho však máme velký nedostatek, je pomocný personál. Ve městě vzniká řada nových podniků, které těmto lidem nabídnou lepší platové podmínky, než můžeme my. Práce u nás je zároveň náročná, protože uklízet po pacientech není úplně jednoduché a vyžaduje řadu povinností. Teď máme občas daleko větší problém sehnat uklizečku než lékaře.
Pomohou to vyřešit zaměstnanci ze zahraničí?
Zvažujeme přijetí zahraničních sester. Máme třeba hodně slovenských zaměstnanců. Byť to už není tak výrazné jako před lety, jsme pro ně stále ještě atraktivní.
Pomohla by se získáním sester změna legislativy, tedy že by na odděleních mohly opět samostatně pracovat absolventky středních zdravotnických škol?
Práce, kterou dělají zdravotní sestry, má velmi široký záběr. Pacient potřebuje i tu úplně základní péči, protože musí ležet na čistém lůžku a někdo se o něj musí starat. A to mohou bez problémů dělat sestry, které nemají vysokou školu, pro takovou práci musí být nejen kvalifikované, ale především empatické, což dodnes výtečně zvládají absolventky střední zdravotnické školy. Medicína však má i sofistikované postupy a technologie, kde je vyšší vzdělání nezbytné. My tedy potřebujeme široké spektrum sester od těch, které budou téměř na úrovni lékaře, až po sestry, které poskytují to, co pacient ocení nejvíc - že se o něj někdo dobře stará a přívětivě s ním mluví. Myslím, že situace, kdy se legislativa vrací k myšlence, že sestra nemusí mít nutně přinejmenším bakalářské vzdělání, je správná cesta. Budeme potřebovat jak sestry, které poskytnou základní péči, tak ty, které provádějí náročnější úkony, za něž také nesou větší zodpovědnost.
Je to tak i jinde ve světě?
V mnoha zemích to tak je. Například Velká Británie sice nemá tak špičkové zdravotnictví jako my, ale v něčem bychom se od nich učit mohli. Například v tom, že tam spoustu úkonů dělají zkušení a vzdělaní zdravotníci a není u nich tedy nutný lékař. Ten se jde podívat až na komplikovanější stav. Taktéž v Americe když máte akutní stav, první vás vyšetří sestra, která má lékaře na telefonu. Může vám dokonce napsat i recept, což tady nepřipadá v úvahu.
Budete se tento systém snažit prosadit u zákonodárců?
Nemyslím si, že je potřeba za něj tolik bojovat, protože cesta ke změně už otevřená je a já ji velmi podporuju.
Čínský lékař Wang Bo začal ordinovat na ambulanci čínské medicíny v nemocnici v Hradci Králové (21.9.2015).
Váš předchůdce Roman Prymula je velkým zastáncem kliniky tradiční čínské medicíny, u jejíchž příprav stál. Jak se na to a vůbec na metody čínské medicíny díváte vy? Patří do hradecké nemocnice?
My velmi rádi používáme atraktivní výraz tradiční čínská medicína, avšak ani já nedokážu přesně popsat, co to vlastně je. Je to stejné, jako kdybychom použili výraz tradiční evropská medicína. A to je co? Chirurgie, oční, gynekologie, interna, léky, rehabilitace s použitím fyzikálních principů, cvičení. Je to strašně široké spektrum a stejně tak je širokým spektrem pojem tradiční čínská medicína. Nedá se proto říct, že celá čínská medicína je skvělá, ale ani to, že je celá špatná. Měli bychom v ní tedy najít to, co pro nás bude doplňující a co bude pomáhat pacientům, aniž bychom ustupovali od medicíny západní. Už řadu let je tu zavedená akupunktura a možná najdeme i další oblasti. Musíme se o nich teprve učit, o čínské medicíně víme strašně málo.
Když odhlédnu od medicíny, velkým problémem hradecké nemocnice je parkování. Snažil se ho řešit už váš předchůdce, ale nepovedlo se mu to. Převezmete po něm tyto snahy?
Zní hrozně, že v kolosu, který má 1,5 tisíce lůžek a dělá statisíce výkonů ročně, patří mezi velké problémy parkování, které je zdánlivě technickým detailem. Ale je to problém pro pacienty i zaměstnance. Je to dáno tím, že nemáme nekonečné množství pozemků, které bychom mohli využít pro parkovací plochy. Nemocnice navíc leží na soutoku řek, takže pod ní není možné vybudovat podzemní parkoviště, protože je na mnoha místech spodní voda. Bude to jeden z mých prvních úkolů, který chci řešit ve spolupráci s primátorem, neboť okolní pozemky patří právě městu. Doufám, že společné cesty najdeme.
