Šestapadesátiletý politik patří ke starostovským dinosaurům. Stejně jako trutnovský Ivan Adamec (ODS) je v čele svého města nepřetržitě od roku 1998, poslední dvě volební období je zároveň krajským zastupitelem.
Bylo by překvapením, kdyby v souboji s kandidátem hnutí ANO Jiřím Hlavatým nevyhrál (o výsledku voleb čtěte v článku Senátorem bude starosta Vrchlabí, Hlavatý ve vrcholné politice končí).
Proč je jeho popularita ve Vrchlabí - i na české poměry - zcela mimořádná?
Starosta, který nevyhledává konflikty
Argumentovat pouze tím, že se svezl na módní vlně starostů, kteří jsou v poslední době všeobecně v kurzu, by bylo příliš povrchní.
Z komunální politiky se do té vrcholné ve východních Čechách vypracovali kromě Ivana Adamce také třeba náchodský Jan Birke (ČSSD) nebo dnes již bývalá starostka Holovous Martina Berdychová (Východočeši).
Sobotka koneckonců do Senátu kandidoval s podporou hnutí Starostové a nezávislí.
Úspěch dekorovaný mandátem senátora je ale mnohem víc výsledkem jeho dlouhodobé práce, promyšlené strategie a pečlivě budovaných vztahů.
Podle vrchlabského publicisty a politologa Jiřího Štefka je novopečený senátor typickým příkladem konsensuálního politika, který se pro svá rozhodnutí snaží získat vždy co největší podporu.
„Zvolené zastupitele příliš nerozlišuje na opoziční a ‚radniční‘ a razí zásadu, že všichni by měli stejně jako on pracovat pro město. Jan Sobotka není konfliktní, vyhýbá se čelním střetům a na útoky příliš nereaguje, ale nechá je vyšumět do ztracena,“ připomíná Štefek.
Podle něj si starosta zakládá na solidním, velmi vřelém vystupování a jednání, hodně času tráví mezi lidmi. S většinou zastupitelů si tyká.
„Jan Sobotka je velice komunikativní, lidi má rád. Dokáže se pobavit s lidmi z různých sociálních vrstev a snaží se pochopit jejich problémy. Oni pak mají oprávněný pocit, že je jedním z nich. Navíc ve Vrchlabí prožil celý život, starostou se stal v mladém věku a zrál. Dnes má ohromné zkušenosti,“ říká jeden z nejbližších Sobotkových spolupracovníků, místostarosta Michal Vávra (Zvon).
Upozorňuje, že ve městě velikosti Vrchlabí, které má 12,5 tisíce obyvatel, se osobní vazby dají udržet.
„Ve větších jako Hradec Králové, už není v lidských silách většinu lidí potkat, natož znát osobně,“ dodává Vávra.
Ve Vrchlabí je jen málo lidí, kteří by se dali označit jako Sobotkovi političtí soupeři, natož nepřátelé. Ti, kteří v minulosti starostu kritizovali, už v místní politice roky nejsou.
Přitom vrchlabská zastupitelstva byla ve své době proslulá, vyostřená jednání často trvala řadu hodin a mnohdy končila pozdě večer.
Nepolitická politika
Bývalý zastupitel za ODS a svého času velký kritik vrchlabského starosty Rudolf Fiala nachází překvapivou paralelu:
„Jan Sobotka nastoupil před deseti dvanácti lety politiku Andreje Babiše. Byl to on, kdo tehdy hlásal nepolitickou politiku. Se ‚špinavou‘ politikou nechtěl mít nic společného. Návrhy zavedených stran odmítal jako účelové, například když jsme chtěli v zastupitelstvu prosadit hlasovací zařízení. Veškeré úspěchy byly vydávány za úspěchy Jana Sobotky a Zvonu, přestože ve vedení města a radě vždy bylo víc subjektů a byla to kolektivní práce. Tím Sobotka v podstatě ‚likvidoval‘ nejen opozici, ale i své politické partnery. Je to to samé, co se stalo ČSSD ve společné vládě s hnutím ANO, kde Babiš všechny společné úspěchy vydával za své.“
Město bez opozice
Hegemon vrchlabské politiky nemá soupeře. To dokládá i triumfální vítězství jeho sdružení Zvon v posledních komunálních volbách. V nich získalo těžko uvěřitelných 55 procent hlasů a 14 míst v jednadvacetičlenném zastupitelstvu.
ČSSD ani KSČM se do zastupitelstva nedostaly, ODS ani nepostavila kandidátku. Opozici se nikdy nepodařilo image starosty v očích veřejnosti výrazně nabourat. I když příležitosti byly.
Patrně největší byla kauza Lidl v roce 2005, kdy starosta podle kritiků dostatečně nehájil zájmy města ve sporu se stavební firmou Agile, které hrozila třímilionová pokuta za opožděnou kolaudaci diskontní prodejny.
Bez větších šrámů Sobotka také ustál v roce 2007 aféru kolem bývalého úředníka Romana Lustyka, jenž městskou pokladnu smyšlenými nákupy připravil o půldruhého milionu korun.
„Emoce budila chystaná výstavba akvaparku, ke které nikdy nedošlo. Stále nevyřešená je situace okolo budoucnosti budovy městského kina. Jako brána do Krkonoš nemá Vrchlabí vytvořen skutečně kvalitní a profesionální koncept a dlouhodobou strategii pro rozvoj cestovního ruchu, chybí propracovaný koncept kulturní politiky a podpory společenských akcí. Vše se lepí a flikuje na koleně,“ připomíná politolog Štefek, který v posledních komunálních volbách ve Vrchlabí figuroval na kandidátce Strany svobodných občanů na 11. místě.
I nejzarytější Sobotkovi odpůrci ale musí uznat, že za dlouholetým starostou je ve Vrchlabí vidět skutečné výsledky. Infrastruktura krkonošského města je po masivních investicích radnice, kraje a státu v nejlepší kondici, co kdy byla. Totéž platí o veřejném prostoru.
Za Sobotkovy éry došlo k radikální přestavbě automobilky Škoda Auto, která s sebou přinesla nové silnice po celém Vrchlabsku i moderní fotbalový stadion v městské části Vejsplachy.
Oblíbený starosta je podepsán pod největší investicí v moderních dějinách Vrchlabí – pod kanalizačním projektem Čisté horní Labe za 600 milionů korun. Připravuje stavbu krytého bazénu. O lecčems svědčí slova soupeře krkonošského starosty z lednových senátních voleb.
„Sobotka je v regionu oblíbený, má za sebou kus práce,“ řekl poražený dvorský továrník Jiří Hlavatý na adresu vítěze.
Neotřesitelná pozice
Hvězda vrchlabského starosty se rodila zvolna. V roce 1994 se stal zastupitelem vítězné ODS, o čtyři roky později s Unií svobody získal ve Vrchlabí až čtvrté místo. V roce 2002 totéž uskupení dovedl jako obhajující starosta k prvnímu vítězství, i když těsnému. Novopečený senátor ale dostal dvojnásobný počet preferenčních hlasů (téměř tři tisíce) než v minulých volbách a stal se poprvé nezpochybnitelným vítězem.
„Za 20 let se naučil dokonale ovládat politické řemeslo na komunální úrovni. Jeho podpora rostla a vždy si dokázal najít spojence v dalších hnutích a stranách, se kterými získával většinu v zastupitelstvu. V minulosti se tak stávalo i za poněkud zvláštních okolností, kdy v radě či na postu místostarosty podporoval a držel členy stran, které byly formálně v opozici,“ popisuje dále Jiří Štefek, který Sobotku přirovnává k dlouholetému teplickému primátorovi Jaroslavu Kuberovi.
V roce 2006 začala éra sdružení Zvon, v němž byl vrchlabský starosta jasným lídrem. Obklopil se loajálními vesměs vrchlabskými patrioty, kteří nikdy nebudou mít vyšší ambice než on.
„Sobotka je hlavní tváří a magnetem na hlasy. Dobrá polovina členů tohoto hnutí jsou lidé do počtu,“ míní politolog.
Vítězství Zvonu ve volbách začala být čím dál jednoznačnější, jeho procenta se zvyšovala s tím, jak odpadávali političtí konkurenti. V roce 2006 uskupení získalo 32 procent hlasů, o čtyři roky později téměř 36 procent a v roce 2014 rekordních 55 procent. Bylo jasné, že je jen otázkou času, než se Jan Sobotka dostane do některé ze dvou parlamentních komor.
