„Mladí mají představu, že to bude jako ve filmu, a po první sezoně většinou řeknou, že je to hrozná nuda, že to čekali akčnější,“ konstatuje osmapadesátiletý sportovec Jiří Lánský.
Původně řidič autobusu byl na Flošně několik let jediným stálým plavčíkem, později přibyl ještě jeden profesionál, zbytek jsou mladí brigádníci.
Pochvala od záchranářů
„V roce 2002 jsem se přihlásil na inzerát jako plavčík na pardubickém koupališti. Když se v roce 2010 zavíralo kvůli rekonstrukci, šel jsem do Hradce, kde se zrovna otevírala Flošna. A už jsem tady zůstal. Pracovní doba je od 8 do 20 hodin, jeden týden jsem tady dva dny, v dalším pět dní. Střídáme se ve dvou s kolegyní. Dnes není tak teplo, je méně lidí, takže budeme na směně tři. Ale když je návštěvnost vysoká, je nás tady pět nebo šest. Na mladé kolegy dohlížím, snažím se jim poradit a pomáhat. Celkově nás je možná až pětadvacet,“ počítá Jiří Lánský.
Plavčík vzpomíná na nejvyhrocenější zásah kariéry: „Dlouho jsme tady žádný vážný případ neměli, ale potom jich několik přišlo, z toho jeden byl opravdu dramatický. Šestiletá dívka se nám tady topila. Stalo se to poblíž schodů na můstek nad bazénem a celou dobu to vypadalo, že si jenom hraje. Najednou však klesla pod hladinu. Plavčík to naštěstí uviděl a vytáhl ji. Pod vodou byla minutu, ale nevíme, nakolik se předtím nalokala vody. Byla potřeba resuscitace, přijela záchranka, ale naštěstí to dopadlo dobře.“
Za výjimečný zásah se plavčíkům dostalo uznání zdravotnických záchranářů. „Díky kvalitní resuscitaci prováděné plavčíky střídáním umělého dýchání a srdeční masáže se podařilo obnovit základní životní funkce a dítě bylo ve stabilizovaném stavu předáno k další péči do fakultní nemocnice,“ popsali událost z konce června roku 2017.
Poctivá příprava, dobrá parta
Naštěstí to bylo ojedinělé, plavčíci většinou řeší méně závažné úrazy a zdravotní komplikace. A místo umělohmotných červených plováků známých z Pobřežní hlídky používají pěnové plovoucí desky.
„Jsou praktičtější, mohou se třeba dát pod hlavu při epileptickém záchvatu. Když vidíme, že má člověk problémy na hladině, tak ji použijeme, ale pokud je už pod vodou, je na desku pozdě. Ale to jsou skutečně výjimky, opravdu toho moc nenaběháme, možná tak jednou za sezonu. Často ošetřujeme vosí a včelí bodnutí, objevují se výrony kotníku, zlomeniny klíční kosti,“ vypráví Lánský.
„Co se týká dohlížení na pořádek, problémy dělají většinou party mladých kluků. Je dobré nenechat je příliš rozjet a upozornit je co nejdříve. Potom už bývá většinou klid,“ líčí zkušený plavčík, který se na své povolání musí neustále připravovat.
„Celý rok samozřejmě trénuju plavání, abych byl v kondici a mohl zasáhnout a pomoct. Postřeh se vycvičí časem zkušenostmi. Jinak běhám a chodím do posilovny. Při této práci je příprava důležitá, avšak hodně záleží na partě, na tom, jak dobře spolu plavčíci vycházejí. To se letos opravdu povedlo, navíc máme i vstřícné vedoucí,“ pochvaluje si Jiří Lánský.
Na podzim se přesouvá do městských lázní k padesátimetrovému bazénu a do aquacentra na Eliščině nábřeží v centru Hradce Králové. A věří, že má ještě řádku sezon před sebou: „Doufám, že do důchodu tady vydržím, ale to záleží na zdraví a fyzické kondici, důležitý je i zrak.“
