Chceme do pivovaru dostat lidi, říká architekt o památce v Rudníku

Památkově chráněný pivovar z 19. století v Rudníku na Trutnovsku se po desítkách let otevřel. Architekt Josef Smutný chce areál nejprve oživit a pak ho přestavět na centrum s byty a obchody.

Zdevastovaný areál pivovaru v podkrkonošském Rudníku ze začátku 19. století se v polovině července po mnoha letech poprvé otevřel veřejnosti.

„Chceme sem dostat lidi,“ říká pražský architekt Josef Smutný, který od holandského vlastníka památku kupuje a komplex plánuje přestavět na centrum s restaurací, byty a obchody.

Už v blízké budoucnosti zde chce pořádat konference, výstavy a studentské workshopy. Otevření areálu a jeho oživení si architekt stanovil jako prioritní úkol. Na rekonstrukci bývalé ledárny má stavební povolení.

Na akci Pivovar žije dorazilo 500 lidí, kromě výstavy a koncertu organizátoři ruinu oživili malými trhy. Mnozí z návštěvníků uvnitř nebyli nikdy nebo před třiceti a více lety.

Na přelomu 80. a 90. let tu jako zootechnik státního statku pracoval rudnický musher a v současnosti místostarosta Jiří Vondrák.

„V Rudníku jsem od roku 1988. První, co jsem tehdy viděl, byl právě pivovar, protože jsem zde podepisoval pracovní smlouvu a čtyři roky chodil pro výplatu. V bývalém zámku byla kancelář, pracovala tam účetní, ekonomka, měli jsme tu porady,“ vzpomíná.

Ze zámku je dnes ruina, v podobně havarijním stavu jsou bývalé ležácké sklepy i sladovna. „Celý pivovar byl plně využitý, bývaly tu dílny, garáže a sklady se šrotem, obilím a osivem. V momentě, kdy odsud státní statky na začátku 90. let odešly, tak všechno skončilo,“ podotýká Vondrák.

Přestože komplex už třicet let chátrá, některé prostory včetně technologií se dochovaly v nečekaně solidním stavu. Například pivovarnické kádě.

„Musím říct, že zevnitř budova vypadá lépe než zvenku. Jsem překvapený, co se zde nachází za skvosty. Jako obec jsme rádi, že to tu začíná žít,“ říká rudnický starosta Aleš Maloch.

Pivovar v Rudníku

Vznikl v roce 1813 přestavbou původního renesančního zámku z přelomu 16. a 17. století. Největší rozmach zažil po roce 1880, kdy jej vlastnila firma J. A. Kluge. Po rozsáhlé rekonstrukci se proměnil v jeden z nejmodernějších a největších pivovarů u nás. Během doby, co pivovar vlastnila Klugova rodina, se objem vařeného piva zvedl ze 3 600 na 14 500 hektolitrů za rok. Majitelé byli po druhé světové válce odsunuti, v Rudníku se pivo vařilo do roku 1953. Za komunismu areál využívalo JZD a státní statky, skladovaly zde obilí, byly tu garáže a dílny.

Architektonická kancelář Illex Design Josefa Smutného v minulosti plánovala rekonstrukci pivovaru ještě s původním holandským vlastníkem. V letošním roce by měla dotáhnout odkoupení nemovitosti od firmy DC Capital do konce a chce do ní investovat. Obě strany už podepsaly rezervační smlouvu.

Celý areál má rozlohu více než 7 000 metrů čtverečních, zastavěná plocha je ani ne poloviční. Jedinou opravenou částí je administrativní budova, kde kancelář v červenci rozjela jednoduché ubytování.

Galerie v kádích?

Tým kolem Josefa Smutného se nyní zaměří na budovu bývalého chladového hospodářství, která je z celého komplexu nejzachovalejší. Má mohutné zdivo a dodnes jsou na fasádě zbytky původní korkové izolace. Tesaři už opravili krov párníku a pokrývači vyměnili polovinu střechy. Podle architekta je „vlajkovou lodí“ projektu místnost v nejvyšším patře, kde se pivo z varny pomocí ventilačních systémů prvně zchlazovalo.

„Je to nejzachovalejší prostor v celém areálu, do kterého se dá bezpečně dostat. Mohly by se zde konat výstavy, debaty a přednášky. Rádi bychom, aby tu nějaká akce byla ještě letos, ale koronavirus to všechno zkomplikoval a musíme teď řešit celou řadu jiných problémů,“ říká.

Velký potenciál podle něj má i místnost, která se nachází o patro níž. Deset betonových kádí, které tu jsou, by rád přebudoval na originální galerii.

„Je to atypický prostor, který už nikdy nikdo nevyrobí. Zasloužil by si získat novou náplň, ať už to bude galerie, nebo pivní lázně. V každé nádrži by mohla být socha, návštěvníci by do ní sestoupili po žebříku,“ plánuje Smutný.

Vizi má rovněž pro obrovskou místnost v prvním patře, které přezdívá „kaple“. Původně sloužila pro uskladňování ledu. „Prostor má zajímavou akustiku. Pokud se nám podaří snížit vlhkost, která tu je, tak to bude ideální místo pro koncerty.“

Na přípravu projektové dokumentace pro revitalizaci památkově chráněného areálu si vyčlenil pět let. Jeho snem je komplex proměnit v městečko s apartmány, restaurací, bazénem, minipivovarem a obchody. Náklady na odvodnění a rekonstrukci budovy chladového hospodářství pražský architekt odhaduje na 50 milionů korun, celková oprava bude stát šestkrát tolik. Illex Design už má stavební povolení na vybudování výtahu a rekonstrukci fasády v bývalé ledárně.