Své příjemné i nemilé zkušenosti teď manželé jezdí předávat dalším zájemcům o přechodnou pěstounskou péči a Marcela o své práci také bloguje (blog naleznete zde).
Když vyprávěli své příběhy na setkání zájemců o pěstounství v Hradci Králové, celý sál chvílemi ani nedýchal.
"Před nedávnem jsme v péči měli miminko, jehož matka přiznala, že v těhotenství hodně kouřila, měli jsme ale podezření, že brala i něco jiného. Hned po porodu odešla z porodnice, testy jí ale neudělali. Kvůli abstinenčnímu syndromu malá skoro týden neusnula a když, tak jen na pět minut," vzpomíná Tobiášová.
V péči o děvče se manželé střídali, přestože muž chodí normálně do práce. "Taková zatěžkávací zkouška vztahu," popisuje Tobiáš.
Během prvního týdne, kdy se manželé o Hrozinku, jak dívce začali říkat, starali, se ozvala biologická matka, že by ji chtěla zpátky.
Nyní u sebe manželé mají dvě děvčata
"Spřátelili jsme se, pustili ji k nám domů, aby se s malou dala dohromady a naučila se s ní zacházet. Odjížděla úplně nadšená. Víme o nich, jejich situace není úplně ideální, maminka nemá dokončené žádné vzdělání, živí je babička, ale snaží se a snad jim to vyjde," říká Tobiášová.
Na internetovém blogu se dobrušská pěstounka vypisuje nejen z radosti, když vypiplaného kojence předávají novým nadšeným adoptivním rodičům, ale i ze vzteku, když se děti musí vrátit zpátky k biologickým rodičům, kteří je zanedbávali, a stále hrozí, že budou chyby opakovat.
Nyní u sebe manželé mají dvě děvčata, sedmiletou a osmiletou, které jim soud svěřil poté, co jejich matka musela být hospitalizována s psychickými problémy.
"Celé své okolí několik let utvrzovala v tom, že holky jsou nemocné a postižené. Dávala jim léky, které jim škodily, třeba projímadlo. Obě jsou milé, kontaktní, ale i tak trpí deprivačními poruchami," popisuje Tobiášová.
S oběma děvčaty pěstounům nastal kolotoč vyšetření, zjišťování a soustavné práce. Nebyly zvyklé jíst ovoce a zeleninu, chodit na procházky, hrát hry, zpívat, malovat, péct buchtu nebo cukroví ani vyprávět si příběhy. Ze své rodiny to neznaly.
"Byly nadšené třeba z toho, že se mohou koupat každý den, že mohou vypít mléka, kolik chtějí, že jsme šli do bazénu. Doma měly na zemi mikrovlnku, do školy a školky se musely vypravit samy, protože matka jen ležela a nebyla schopna s nimi jít. Na kole byly zvyklé jezdit jen po bytě," vypráví pěstounka, která však děti v nejbližších dnech bude muset vrátit matce, která se mezitím vrátila z nemocnice.
Do doby, než o navrácení děvčat rozhodne soud, se biologická matka s dětmi bude moct stýkat, už je měla i na zkoušku doma.
Pěstouni doufají, že i v budoucnu budou děvčata vídat
"Když jsme k ní holky vezli na noc, bylo to zvláštní – předali jsme je do bytu, kde v kuchyni nebylo žádné jídlo a na stole ležel popelník s cigaretou. Když se druhý den odpoledne vracely, jedna brečela a druhá se ke mně lísala. V tu chvíli si říkám, zda by práva dětí neměla být nadřazena těm rodičovským."
Kdo by ale čekal, že matka dívek bude zanedbaná, hodně by se mýlil. "Je to mladá, čistě oblečená, hodně nalíčená žena. Když nám psala dlouhý dopis, nebyla v něm jediná hrubka a byl napsaný úhledným rukopisem," podotýká Tobiáš.
Sociální úřad o problémech v rodině ví a matka bude nadále pod kontrolou. Zároveň dostala nabídku pomoci od občanského sdružení, které za ní bude pravidelně dojíždět a učit ji, jak se o děti dobře postarat.
Deprivační chování obou dívek po pěti týdnech v rodině pěstounů je prý už méně znatelné. Pěstouni doufají, že i v budoucnu budou děvčata vídat, navrhli proto matce, že pro obě zaplatí školní kroužky za příslib, že jim tam dovolí chodit. "Je to náročné, ale zároveň strašně obohacující. Nejenom pro nás, ale i pro naše bio děti, které si až teď pořádně uvědomují, jak skvělé rodiče mají," uzavírá se smíchem pěstounka.
