Po sněhovém poli na úbočí Studniční hory chodí opatrně muž s mačkami na botách. V ruce má dvoumetrovou tyč. Vždy po několika metrech se zastaví, tyč opře o sníh a zadává údaje do přístroje.
„Mocnost sněhového pole, kterému se říká Mapa republiky, měříme už podevatenácté. Letos se jeho obrysy objevily o měsíc dřív než obvykle,“ komentuje práci svého kolegy Radek Drahný ze správy Krkonošského národního parku.
Pracovníci parku měří pole letos potřetí. „Sněhu je tu podprůměrně, maximální výšku jsme v letošní zimě naměřili 7,4 metru, aktuálně bych mocnost viděl dva až tři metry,“ vysvětluje Drahný. Poslední sněhové pole v Krkonoších vydrží do poloviny června.
Nejpozději v devatenáctileté historii měření mapa odtála 22. srpna. Maximální pokrývku přitom zaznamenali právě při prvním měření. Tehdy měla vrstva sněhu sílu 15,7 metru. Nejméně sněhu na svahu leželo před čtyřmi lety, a to 5,4 metru.
„Čekali jsme, že tady bude stejně sněhu jako loni, ale nakonec jsme naměřili o dva metry méně. Přitom podle měření na jiných místech sněhu bylo průměrně,“ podivuje se Přemysl Janata z oddělení geografických a informačních služeb správy parku.
„Přes Luční pláň vane převládající západní vítr a odnáší z náhorní plošiny sníh. Za hranou sedla mezi Studniční a Luční horou dochází k turboletnímu víření a usazování nafoukaného sněhu,“ popisuje mechanismus vzniku mapy Přemysl Janata, přestože s kolegy na strmém svahu čelí ledovému větru.
Zatímco v údolích je téměř léto, v nadmořské výšce víc než 1 400 metrů se stále drží chlad.
„Tohle je zvláštní místo. Je to jižní svah, kde by měl logicky sníh tát nejrychleji, ale zároveň jsme za hranou a sníh se tady ukládá do terénní prohlubně. Právě proto tu vznikají velké sněhové masy a jejich zkoumání pomáhá pochopit mikroklima celých Krkonoš, říkáme tomu tady arktoalpinská tundra,“ zamýšlí se na jednom z klimaticky nejdrsnějších míst našich nejvyšších hor Radek Drahný.
Měří se na centimetry
Jan Pačák si bere mačky a vstupuje na sněhové pole. Křižuje ho a vždy po několika metrech se na chvíli zastavuje. „S GPS zaznamenáme trojrozměrně polohu s přesností na centimetry. Terén tady máme přesně zmapovaný a když ty udaje porovnáme, dostaneme přesnou výšku sněhu,“ vysvětluje.
Sněhové pole o rozměru dvou fotbalových hřišť pak obchází po obvodu a opět trasu zaznamená GPS. Tím odborníci získají přesné rozměry Mapy republiky. „GPS používáme asi od roku 2003. Roky předtím se to měřilo měrnými tyčemi, které se zapichovaly do sněhu. U velkých vrstev však nebylo úplně jisté, jestli se tyč zastavila o zem,“ připomíná Jan Pačák.
Ze sněhového pole vytéká dole malý potůček. Mapa republiky taje od pomyslného východu - nejdřív mizí Zakarpatská Ukrajina, pak Slovensko, nejdéle sníh odolává ve středních Čechách.
Je to vidět za dobré viditelnosti bez problému i od Hradce Králové. „Když vidíte siluetu Krkonoš, jediný bílý bod, který zůstává, je právě Mapa republiky. Když jsou opravdu dobré podmínky, je pouhým okem viditelná třeba až z Vysočiny. K samotné sněhové ploše se turisté nedostanou, leží mimo značené chodníky v prvním pásmu národního parku. Dobře je ale vidět třeba z cesty nad Výrovkou, od chalupy Na rozcestí nebo při výstupu pod Richterovými boudami,“ dodává Drahný.
