Alžběta II.

Alžběta II. | foto: Pavel Matuška, Galerka

Od Kleopatry po Stalina. Kreslíř Matuška portrétoval hrdiny i padouchy

  • 0
Léta nemění názvy výstav ani knih, stačí Usmívání a každý je hned doma. Výjimku učinil až teď. Ceněný třebechovický výtvarník a řezbář Pavel Matuška, jeden z posledních pokračovatelů nejlepší české školy kresleného humoru Renčína či Jiránka, vydal Galerku s podtitulem Důvěrné portréty známých osobností.

Kromě humoru, který vkládáte do svých pláten, jste vůbec poprvé do nové velké brožované publikace s předmluvou Jiřího Suchého přidal návod k použití. Divák jej potřebuje?
Pro pochopení knihy je důležitý. Budete si prohlížet portréty – nikoliv karikatury – více či méně známých osobností, nejen lidí dobrých a ušlechtilých, ale také několika zlotřilců a ničemů. Ti všichni tady po sobě zanechali nějakou stopu. Každý ve svém oboru či oblasti konání, každý originálním, nezaměnitelným a jedinečným způsobem. Cílem bylo představit je nejen v obecně známé podobě, ale pokusil jsem se ke každé tváři přidat osobní otisk, atribut, který by každého charakterizoval a identifikoval.

Každý výtvarný portrét jste doplnil telegrafickým životopisem...
Ten se musel vejít do čtyř řádků. Nejde tedy o žádný naučný slovník, nýbrž pouze o informaci, připomenutí základních bodů životní cesty portrétovaného. Takovou odlehčující ozdobou je u každého portrétu má jakási rýmovačka, žádná velká poezie, která má dokreslovat profil příslušné osoby. To je právě ta důvěrnost z podtitulu. Kresby vznikaly s nepravidelnými pauzami v časovém rozpětí víc než třiceti let, což je pochopitelně vidět na jejich výtvarném pojetí a rukopisu. Během přípravy knihy jsem dostal potěšující zprávu z Jižní Ameriky, že můj portrét Pabla Picassa byl zařazen mezi 220 dalších kreseb od autorů z celého světa pro prestižní výstavu v Brazílii k 50. výročí jeho úmrtí.

Podle čeho jste vybíral? Máte tam Milana Lasicu, ale chybí Julius Satinský...
Podmínkou bylo, že jsem musel dostat nápad, jaký doplněk k té které tváři přiřadit. Pokud takový nápad nepřišel, měl dotyčný smůlu, a proto v knize není. I kdyby si to zasloužil. A věřte, že takových bylo. Osobnosti, které se nominovaly, jsem seřadil abecedně, aby se vytvořily skupiny aspoň podle počátečního písmena ve jméně. Snažil jsem se sestavit na příslušné dvoustraně co nejvíce dvojic tak, aby to pokud možno ladilo i oku, což nebylo snadné. Několikrát jsem však musel abecední pravidlo porušit. Přednost dostala jakási vnitřní spřízněnost osobností. Například u Beatles nebo u pánů Hanzelky a Zikmunda.

Pavel Matuška (79)

Prosadil se jako karikaturista, malíř, ilustrátor, grafik a řezbář. Působí v Třebechovicích pod Orebem. Kresby publikoval v časopisech, vystavoval na řadě míst. Vydal knihy kresleného humoru Žiju, povolení mám a dva díly Usmívání. Jejich pokračování Usmívání 3 vyšlo v roce 2019 jako katalog k výstavě v Kostelci nad Orlicí. Aktuálně vydal velkou brožovanou publikaci Galerka s portréty osobností.

Galerka mi evokuje spíš radu Vacátka a Jedovou chýši než sérii portrétů...
Autorské právo na název mé knihy náleží mému příteli Miloni Čepelkovi, který ho při jednom sezení nad mým projektem a mou otázku, jak by ten soubor nazval, vypustil z úst během pár vteřin. A já jeho návrh – žádný další už ani nepadl – s radostí přijal.

Sešli se vám Jiří Suchý, V+W, Václav Havel, Alžběta II., Meryl Streepová či Bardotka s vrahy Hitlerem, Stalinem a Heydrichem...
V podstatě základní „vstupenkou“, vedle samotného faktu, že ta osobnost po sobě na světě nějakou stopu zanechala, bylo, že mně musel v hlavě naskočit nápad na výtvarně pojednaný atribut, který by portrétovaného charakterizoval a někam zařazoval. V žádném případě ale nejde o karikatury v tom tradičním slova smyslu.

Říkáte, že kniha vznikala třicet let a že první byl Charlie Chaplin. Jak se proměnil styl?
Kniha nevznikala třicet let, ale asi rok a čtvrt, od jara 2022. Před více než třiceti lety ale vznikl první portrét Charlie Chaplina a krátce nato několik dalších. Pak s velikými časovými rozestupy a pauzami a spíš nárazově ty další. Ty se pak postupně objevily v mých třech publikacích Usmívání. Šturm nastal v momentě, když jsem se rozhodl, že sestavím samostatnou publikaci, a to výhradně z portrétů. Celkově je jich v knize 162. To časové rozpětí a prodlevy u jejich vzniku se pochopitelně odrážejí v poněkud nejednotném výtvarném rukopisu. Při jejich tvorbě mě ani ve snu nenapadlo, že jednou je budu řadit do jedné knihy.

Jaké to je, když u portrétovaných umělců sáhnete k jejich rukopisu, třeba u Picassa, Zrzavého nebo Renčína?
Někomu to může připadat jako taková berlička, ale mně se zdálo, že aplikace napodobenin konkrétních prací toho každého autora, ho dobře vystihne. Je to má autorská licence.

Z muzikantů tam máte Toma Jonese, Beatles, Raye Charlese, Johnnyho Cashe, Elvise... Jsou tam jen díky nápadům, nebo jde o vaše oblíbence?
Odpověď zní: U konkrétně jmenovaných je za A i za B správně. Ale jsou tam i jiní v hudebním světě úspěšní lidé.

Dokonce jste sáhl i k politikům žijícím....
Nemohl jsem vynechat alespoň některé postavy, které ovlivňují nebo ještě budou ovlivňovat svět a naše životy. Tím se ta knížka, alespoň pro tuto chvíli nestává jen jakýmsi depozitářem, ale na malou chvilku i jakousi aktualitou.

V úvodu říkáte, že nejde o karikatury, přesto se domnívám, že k nim máte docela blízko... Možná je to tím, že v každém obrázku je humor.
Opravdu to nejsou karikatury, naopak jsou to portréty podle zažitých a známých fotografií či ilustrací. Jestli v tom celkovém vyznění lehce rezonuje i humor, tím lépe.

Vaše krátké básničky vypadají, že jsou z jedné vody, mají v sobě lehkost...
V žádném případě nejde o poezii. Já sám to nazývám rýmovačky. V nich jsem se někde s větším, někde s menším úspěchem pokusil o jakousi textovou „přílohu“ či „třešinku, nějak se vztahující k tomu portrétovanému člověku a jeho životnímu příběhu. Někde jsem si do toho dovolil vložit i něco svých osobních pocitů či prožitků. Všem básníkům a textařům se ale omlouvám. Nemohl jsem totiž po nikom žádat 162 poetických příspěvků k mým kresbám, ještě k tomu v šibeničním termínu. Musel jsem se toho zhostit sám. A tím, že jsem každou osobnost doplnil také o její telegrafický životopis, vzniklo nakonec snad něco zábavně edukativního a hlavně, celé je to „mé dítě“, z čehož mám radost.

U jemných linek odpočíváte mezi tvorbou velkých humorných pláten?
Dalo by se to tak říct, zejména tomu tak bylo v minulých letech, kdy ještě mou hlavní výtvarnou činností byla reklamní grafika. Teď už se, téměř výhradně, věnuji malovanému humoru. Ten kreslený humor šel u nás momentálně hluboko ke dnu.

Máte v zásobě další jména?
Pokud otázka v podtextu zní, zda vznikne Galerka 2, tak nic neslibuji, s výběrem jmen by asi nebyl problém, ale podstatně horší už by to bylo s těmi nápady, jak koho s jakým atributem vypodobnit. A pak ten nemilosrdně pádící čas a vybité baterky k tomu. Teď se cítím trochu vystřílený a bez šťávy. Uvidíme.

18. října 2023