Někdejší německou osadu připomínají ve Vrchní Orlici jen základy domů a zbytky...

Někdejší německou osadu připomínají ve Vrchní Orlici jen základy domů a zbytky zdí. | foto: Lukáš Urban

Komiks ukazuje historii Orlických hor od bronzové sekyry až po lyžaře

  • 0
Osudy pašeráků, dřevařskou kolonizaci i odsun Němců přibližuje nová publikace Příběhy Orlických hor v komiksech, která vyšla v září. Autoři Radek Drahný a Tomáš Chlud se snaží čtenářům ukázat nejdůležitější historické milníky a cílí zejména na děti a mládež.

Za obrovský rozmach těžby dřeva na začátku 17. století vděčí Orlické hory kutnohorskému hornickému revíru. Pro císaře byla těžba stříbra klíčová, avšak pro tavení rudy potřeboval dřevo. Když dřevaři po roce 1600 vytěžili Krkonoše, obrátil se císař právě do Orlických hor.

„Krkonoše byly tehdy celé bezlesé. Císař měl rezervoární lesy na Zdobnici a v okolí Říček. Byl to velmi zajímavý okamžik, protože nastoupí velká pracovní organizace, splavňují se řeky a dělají se různé propusti, aby se dřevo nechalo splavit až dolů k brodu. Těžbu silně narušila až třicetiletá válka. Kvůli ní tu nedošlo k takovému obrovskému kácení jako v Krkonoších. I tak se ale splavilo neuvěřitelné množství dřeva,“ uvádí archeolog a šéf deštenského muzea a skanzenu Villa Nova v Uhřínově Bohumír Dragoun. Okolnosti dřevařské kolonizace hor nejsou příliš známé.

Autoři knížky chtějí oslovit hlavně mladou generaci, protože regionální historie bývá opomíjena.

„Všímám si, že děti o historii svého kraje vědí strašně málo. Učí se, kdy byla objevena Amerika a co byla bitva na Bílé hoře, a přitom nevědí o historii místa, kde žijí,“ říká autor textů Radek Drahný, který už dříve napsal komiksovou historii Šumavy. Ve stejné edici nakladatelství Green Mango vyšly také komiksy z Krkonoš, které se staly tamním bestsellerem.

„Ve všech těchto regionech mě zaujalo, že kostra příběhů je tam velmi podobná. Všechny jsou pohraniční a mají do jisté míry podobné osudy ať v otázce osidlování, středověkého vývoje nebo česko-německých vztahů,“ pokračuje publicista původem z Pardubic, který měl k Orlickým horám vždy blízko, byť žije již dlouhá léta v Krkonoších.

Podloudníci nasazovali životy

„Do detailu jsem je však poznal až nyní. Zaujalo mě, jak moc bylo rozšířené pašeráctví. To jsem dříve nevěděl. Roztomilé je už samotné označení pro pašeráka – podloudník,“ podotýká Drahný.

Podloudnický příběh je postavený na reálných postavách Františka Dvořáka a Jana Štěpánka, legendárních orlickohorských převaděčů. Komiks ukazuje, jak pašeráctví v horách fungovalo, odkud kam podloudníci chodili, co přenášeli i jaké měli vybavení.

„Zajímavostí je, že měli speciálně vyrobené vaky, područky, které si zavěšovali přímo na tělo. Největším nebezpečím pro ně kromě přírody a drsnosti hor byli financové. Když potkali hlídku, bylo snadnější zahodit batoh jako vějičku. Financové se s tím mnohdy spokojili, a když pašeráci utíkali, zůstal jim alespoň kontraband schovaný na těle. To bylo dost mazané,“ říká Drahný.

Ilustrátor si užil výpravu do pravěku

Obdobný faktografický základ mají i další příběhy. Autorem kreseb je ilustrátor a kostýmní výtvarník Tomáš Chlud. Na publikaci pracoval rok, oblíbil si hlavně kapitolu věnovanou době bronzové.

„Mám opravdu rád historii a pravěk, takže jsem tam byl jako doma. Užil jsem si to velkolepě. Kdy máte příležitost zrekonstruovat si oblečení lidí z doby bronzové? To snad naposledy kreslili za Štorcha,“ míní Chlud.

Propracované kresby jsou podle něj historicky velmi přesné, byť komiksově stylizované.

„Oděvy i detaily jsem kreslil podle archeologických nálezů nebo rekonstrukcí. Vůbec nic si nevymýšlím. Když tam jde chlapeček z doby bronzové, našel jsem si domy, jak si archeologové myslí, že byly vymalované. To samé platí u úboru jezuitů nebo barokního člověka. Dělám to úmyslně propracované, protože čtenář by měl být kompletně informovaný, jak to vypadalo,“ říká Tomáš Chlud.

Výzvou pro něj bylo převést velké množství textu do obrázků a přitom nechat místo pro písmena. Netradičním zadáním pro něj bylo hledat stále nové způsoby, jak ztvárnit narození hlavních postav.

„To mě bavilo. Každá kapitola totiž začíná tím, že přijde porodní bába. Aby to nebylo pořád stejné, musel jsem vymýšlet, jak to udělat, aby to bylo pokaždé trochu jiné,“ přiznává.

Odborným poradcem byl autorům archeolog Bohumír Dragoun. Podílel se na výběru témat. V nové publikaci vidí příležitost pro učitele základních škol nejen na Rychnovsku, aby měli k ruce poutavou pomůcku pro výuku lokálních dějin.

„Přijde mi to jako hodně zajímavý nápad. Problém je, že historie se na školách většinou neučí regionálně, a toto by mohlo učitelům pomoci. Odrazy velkých dějin tu jsou v konkrétních příbězích z regionu,“ říká Dragoun, který si oblíbil kapitolu věnovanou lyžování.

19. září 2017