Jeho firma v Pákistánu šije oblečení a doplňky pro motorkáře.
"Byl jsem tam už podeváté. Dříve jsem tam jezdil jen za obchodem, ale je to čím dál míň bezpečné, takže už tam nelítám. Vydal jsem se tam znovu jen kvůli humanitární pomoci," vysvětluje dvaatřicetiletý Solar, kterého vždy doprovázejí místní se zbraněmi.
Nakoupil přikrývky, dezinfekční prostředky, jídlo pro 500 lidí na celý měsíc a před vánočními svátky se vypravil do jednoho z uprchlických táborů na východě Pákistánu.
První zkušenost jej neodradila
Poprvé pomáhal utečencům, kteří přežívají ve špinavých táborech často jen pod plachtami, před třemi lety.
Pákistánská rodina kočuje s celým svým majetkem od města k městu a hledá práci.
"Tehdy jsem tam přivezl jídlo na náklaďáku a už bych to nikdy neudělal. Po chvíli se totiž ve frontě mezi sebou začali rvát, nastala panika, lidi nám skákali na auto, na střechu, rozřízli nám dokonce plachtu a začali nám brát jídlo z boku," vzpomíná motorkář a podnikatel na svůj první zážitek s humanitární pomocí.
Letos už pomoc zorganizoval lépe. Sirotkům, o které se stará mezinárodní organizace SOS Children´ s Village, nakoupil solární panely, takže budou mít poprvé v životě teplou vodu.
Jídlo dostali ti, kteří přihlásili děti do školy
Do táborů pak uprchlíkům dovezl základní potraviny, teplé deky a dezinfekční prostředky. Do pytlů nakoupil mouku, olej, luštěniny a další jídlo, které vydrží šestičlenné rodině zhruba měsíc, a snažil se motivovat utečence, aby posílali děti do školy.
"Dohoda byla taková, že kdo pošle děti do školy, dostane pytel jídla. Zatím tam mají tři třídy, ale budují další a jedna z nich se bude jmenovat po naší firmě," říká Solar, kterému prý nebezpečnou cestu každý rozmlouval.
"Vždycky tam bylo nebezpečno, ale v posledních čtyřech pěti letech už tam neřádí jen atentátníci, kteří na sobě odpálí bombu, ale radikální muslimové chtějí zviditelnit své hnutí v médiích po celém světě a zaměřují se na cizince," vypráví otec dvou malých dětí.
Svůj plán dopředu nikomu neprozrazuje
"Musíte být hodně obezřetný. Člověk se tam nemůže jen tak procházet s fotoaparátem na krku, únosy jsou většinou dopředu naplánované, takže já zásadně nikomu nic neříkám a obchodní schůzky si domlouvám po telefonu půl hodiny předem," líčí podnikatel, jenž raději nespí v hotelech, ale u známých a přátel, které v Pákistánu má.
Navíc je vždy ubytovaný v oblasti, kterou hlídají dnem i nocí ozbrojenci. Pákistánská města jsou podle něj rozdělená na různě bezpečné zóny a armáda přísně kontroluje, koho do hlídané oblasti pustí.
Martin Solar dává rozhovor pro pákistánskou televizi o humanitární pomoci v uprchlickém táboře.
Firma Bikers Crown věnovala uprchlíkům v Pákistánu deky, jídlo a dezinfekční prostředky.
"Uprostřed mnohamilionového města žije kolem 400 tisíc obyvatel, které chrání policie. Ta nejvyšší smetánka šesti tisíc lidí je navíc pod kontrolou pákistánské armády," říká chlumecký podnikatel a dodává, že si tam připadá jako v perfektně upravené Potěmkinově vesnici.
Dál od střeženého středu města, do kterého přes kontroly neproklouzne ani myš, podle něj vzrůstá kriminalita geometrickou řadou.
Zbraně má v Pákistánu každý
"Sám bych nikam na vlastní pěst nejel, většinou se mnou jezdí obchodní partner a v autě máme zbraně. Ty jsou tam na denním pořádku, jsou všude a má je každý, před každým obchůdkem a každou trafikou stojí člověk se samopalem nebo brokovnicí," říká.
S bílou pletí a tetováním je Solar na tamní ulici středem pozornosti: "Měl jsem třeba chuť na kuře, tak jsem prostě zastavil, vylezl z auta a šel si ho koupit. Ale v tu chvíli se na ulici zastaví život a všechny oči se na vás upřou. Ale obyčejní lidé jsou přátelští a milí, chtějí si povídat a nabízejí pohoštění."
Největší koncentrace uprchlických kempů je u afgánských hranic a jejich počet ještě narostl po zemětřesení a obřích záplavách před dvěma lety. Nejvíce jich ale je v okolí údolí Svát, odkud před radikály z Talibanu utekly miliony lidí.
"Před několika lety tam verbovali do armády dospělé i malé děti, a kdo odmítl, toho pozabíjeli," vysvětluje. Překvapilo ho, že přestože jsou rozdíly mezi chudými a bohatými v Pákistánu propastné, něco jako charita tam téměř vůbec nefunguje.
"Každý se hrozně divil, že tam přijede kluk z Evropy, něco tam řeší a snaží se něco zlepšit. Ale to je právě moje předsevzetí. Chci, aby se to dozvěděli místní podnikatelé, kteří uprchlíkům můžou pomoct nejvíc," myslí si Martin Solar. A informovanost mezi tamními boháči jistě zvýšilo i to, že jeho akci zachytili místní novináři.
"Dával jsem i interview do televize, která vysílá do 72 zemí, a vyzýval jsem hlavně místní podnikatele. Oni si to ani neuvědomují, ale po půlhodinovém rozhovoru mi jeden šejk přislíbil, že do kempu pošle nemalý balík peněz," říká Chlumečák, který i do budoucna plánuje podporu vzdělání uprchlíků a budování škol.
